Pár vhodných informací do začátku:

Jsem poměrně věrný fanoušek TES série. Také jsem nemalý fanda RPG (od papírových, přes larpy až po počítačové hry). Hrál jsem zatím všechny TES díly, Daggerfall byl první hrou, kterou jsem kdy patchoval (bez toho nešla dohrát). Hraní Oblivionu mne nudilo, ale strávil jsem v něm dost času (přes 80h), protože jsem tehdy neměl nic lepšího na práci a na rozdíl od hlavní linie byly ty vedlejší i zajímavé. Skyrim jsem hrál 59 hodin. Jako obvykle zlodějské zaměření, primárně na luk. Finální statistiky: level 56, 5 dohraných linií (tj. snad všechny důležitější krom vlkodlaků), herní čas 284 dní, splněno 131 questů, zabito 813 lidí, 48 draků (z toho 11 zabugovaných). Nejvíc jednotlivých questů pro Dark Brotherhood, potom zloději. Thane ve většině měst, 9 daedric questů.  Hrál jsem PC verzi bez jakýchkoliv modů. Článek nemá být nějakým extrémním hatem, pokud hledáte něco takového, doporučuji článek mistra Vávry. Já si totiž na rozdíl od něj snažil hru užít, místo hnípání se v chujovinách, které můžete vyčíst většině her. Tím nechci říct, že by se ve spoustě věcí netrefil, ale z jeho článku je víc než patrné, že se pídil po hovadinách, místo aby si všiml zásadnějších chyb nebo si prostě jen zkusil hru užít.

Skyrim očima příležitostného hráče:

Příležitostný hráč vezme krabici/torrent, nainstaluje hru a začíná se nořit do příběhu. Nejspíš ani nebude vědět, že začátek ve vězeňském mundúru už se pro TES sérii stal tradicí, která zkušenějšímu hráči přijde ohraná. Stejně tak se nejspíš nezasekne nad vskutku dementním pohybem kamery, který by u jiných her v recenzi zmínil kde kdo. Tohle je prostě SKYRIM a jsou tam draci woe! A jací! Prvního potkáváte hned po pár minutách hry (lépe řečeno po pár minutách/hodinách vybírání postavy) a čelist jde dolů. Létající a oheň plivající potvory totiž TES ještě nenabídlo a i když nejde na poli RPG o žádnou novinku, zpracování v tu chvíli zaujme natolik, že si to ani zkušený hráč neuvědomí. Všechno jde ráz na ráz a půl hodiny po střetu s drakem už na vašich bedrech leží osud celého světa. Tady je nutno tým Bethesdy pochválit a dát jim výbornou, s každým dalším dílem se jim daří člověka vtáhnout do děje lépe a lépe. Úvodní hodinka pohltí člověka natolik, že se snadno adaptuje na herní systém, aniž by si toho nějak zvlášť všiml a pořádně objevovat ho začíná až ve chvíli, kdy první nával adrenalinu vyprchá. Proti pOblivionu jsme se dočkali dalšího vylepšení. Nejsou tu žádné hlavní a vedlejší skilly, žádné složité rozdělování atributů. Snadno a intuitivně během levelování vybíráte jednu ze tří energií (mana, zdraví, stamina) a rozdělujete perky mezi schopnosti, které používáte. Je to vážně snadné a je to také jedna z mála věcí, kdy snaha o co největší konzolovost přinesla něco dobrého. Drobné změny se dočkalo i samotné trénování schopností. Tentokrát musí totiž každá schopnost, kterou chcete trénovat skutečně „něco“ udělat. Tam, kde v Oblivionu stačilo střílet firebally do zdi, ve Skyrimu musíte cílit na něco, čemu uberete životy. U léčení musíte pro změnu cílit na něco, co je zraněné a skutečně můžete napravit. Většinou to dává smysl a odstraňuje to starý exploit, kdy si člověk udělal manově nenáročné kouzlo, zapřel klávesu a šel do práce, aby se vrátil k hotovému supermágovi. Bohužel, pouze většinou. Člověk sice snadno přejde fakt, že střílením ohnivých koulí do vody se nic nenaučí, ale pokud například vyvoláváte potvory, které vám pomáhají v boji, zasloužené zkušenosti se vám dostane až pokud se tyto zapojí do boje. A to už docela zamrzí. Nicméně v konečném součtu pozitivní změna, která dělá z mágů postavy, za které se dá hrát, a smývá z nich rozšířenou představu overpowered obézliček pro zamindrákované nooby.

Příležitostný hráč běží po hlavní linii a  jen zírá nad možnostmi, které hra nabízí. Krom pátrání po tom, proč se najednou ve Skyrimu objevili draci si může odskočit nasekat dříví, doručit psaní nebo pomáhat místní šlechtě. Dokonce jsou tu různé vedlejší frakce!  Co na tom, že ve městech žije sotva dvacka lidí, každý má své jméno a většina z nich vám k něčemu je!  Jasně, nemusíte se s nimi stýkat nebo plnit jejich úkoly, ale… můžete a tak to občas uděláte. Při plnění úkolů spojených s hlavní linií postupně navštívíte spoustu čarokrásných zákoutí, naučíte se všelijakým dračím řevům a trochu nasajete místní kulturu. Jak se bude hlavní příběh blížit ke konci, začne být najednou všechno těžší a člověk si tak ani nevšimne, jak celé vyprávění i questy ztrácejí dech a nudné dungy se opakují. Za dvacet až pětadvacet hodin (ze kterých bude mít hráč minimálně prvních deset oči na vrch hlavy) je tu konec. Konec, u kterého si kde kdo řekne „a to je jako celé?“ – na(ne)štěstí není. A tak se hráč pustí do plnění úkolů pro různé jiné frakce, protože prostě může. A nebo také nepustí, hra poputuje do poličky a jde se hrát něco jiného. Pokud někomu ze čtenářů vrtá hlavou, proč Skyrim všude možně chytá ta nejlepší hodnocení, tady máte důvod. Už sama hrací doba přes 20 hodin překonává současný průměr a počáteční vtažení do děje recenzentovi učaruje. Jen málokterý měl čas hru prozkoumat nebo přemýšlet nad chybami. Koneckonců je to z těch článků naplno cítit. Tady se odpustí grafická hrůza, támhle se odpustí chyba ve skriptování, přehlédne zjevná hovadina, dementní leveldesign atd. atd. U tohoto titulu je důležitý zážitek a ten průměrnému pisálkovi nic moc nezkazí.

Skyrim očima zkušeného hráče:

Tady už to bude horší. Tím nechci tvrdit, že by snad tvrzení z předchozí kapitoly nebyla pravdivá. Skyrim zpočátku opravdu pohltí a pokud půjdete primárně po hlavní trase, budete si poměrně rochnit. Jenže… co si budeme nalhávat, je to TES. A jestli je v některé hře pro většinu pravověrných hlavní linie vedlejší, jsou to právě kousky z této série. Když si jako věrný fanda uděláte dovolenou a na tři dny se přestěhujete do nejsevernější části císařství, možná si budete hru užívat podobně jako ten příležitostný hráč. Problém nastane ve chvíli, kdy chcete hrát sotva pár hodin denně. Dejme tomu, že poprvé u hry prosedíte 12h v kuse, potom musíte dva dny pracovat a zpět do Skyrimu se vrátíte až poté. Pokud za tu dobu myšlenkami ani jednou o TES nezavadíte, můžete toto přerušení ještě ustát bez ztráty iluzí. V opačném případě se vám v hlavě záhy objeví neodbytné myšlenky „Vždyť… Ale přece… “ a jste v háji.  Návrat do zasněžené provincie už nebude stejný. Sice se pořád nebudete dívat Vávrovýma očima, ale ledacos zaznamenáte. Například vám dojde, že většinu knih jste dávno četli v Oblivionu či dokonce Morrowindu. Začne vám vrtat hlavou, proč se vývoj za 200 let od událostí v Oblivionu vůbec nikam neposunul, když jsou mezi Morrowindem a Oblivionem (50 let) jisté změny patrné. No dobře, možná koně degenerovali, nebo je někdo sklížil s Leroyem Jenkinsem. Grafiku, která odpovídá 5 let staré Ačkové hře, řešit nebudete, proč taky, grafika je to poslední, co by skalního hráče zajímalo. A na rozdíl od Oblivionu se dírou mezi texturami propadnete jen výjimečně, takže koneckonců nějaké zlepšení by tu bylo. Že ji neřeší herní recenzenti a odborníci, už je trochu na pováženou, ale koneckonců je to jejich boj, třeba grafika nezajímá už ani příležitostné hráče.

Jo v případě chyb, to je jiná, těm už by se recenzent věnovat měl. Ale nedělá to, aby nedostal přes koule. Ono to totiž dneska není jen tak, dovolit si kritizovat betaverzi Ačkové hry, kterou distributor prodává jako finální verzi. Fandové TES jsou zvyklí, ale stejně mi i po tolika letech nejde do hlavy, jak si někdo může dovolit vydat hru, kterou v některých případech ani nejde dohrát, případně vám mrví některé dějové linie. Několik příkladů za všechny: Esbern, jedna z klíčových postav hry, přeskakuje dialogy a zapomíná odemknout neodemknutelné dveře (bez toho se hlavní linie nehne) nebo udělit hráči perk za splnění questu, který pak přes splnění zůstává aktivní. Draci odmítají vydat duši nebo dokonce zdechnout. Což je sice občas funny, na noname drakovi, který leží mrtvý na zemi, ale přitom si v klidu regeneruje životy, si můžete natrénovat libovolný bojový skill na stovku, ale pokud se to stane u draka questového, jste v řiti a nezbývá než přepnout na meč a sekat (občas se provede fatalita, po které drak zdechne) nebo reloadnout. U vedlejších NPC dochází k „mrznutí“ dialogů (třeba zlodějská linie má hned dva takové). Manželka vám z obřadní síně utíká a pokud ji nechytíte a neřeknete jí, do které kuchyně má zapadnout, už ji pravděpodobně nikdy nenajdete. Skript, který generuje draky je tak nedoladěný, že vám občas v pozdější fázi hry (pokud nekydlíte draky na potkání, ale spíš se nudným soubojům vyhýbáte) nadělí klidně 2-3 draky najednou. A i když takový boj vypadá jako challenge, ve skutečnosti je to děsný vopruz. Padání jsem sice u PC verze zaznamenal jen asi 2x, ale od kolegy xboxáka jsem si vyslechl několik stížností na zamrzající MS cihlu. Zkoušet jinou obtížnost než tu přednastavenou nemá smysl, sami autoři už na fórech přiznali, že ty těžší vlastně ani netestovali. Když jsem to po pár ultratěžkých kobkách zjistil, málem mě trefil šlak. Po přepnutí zpět se z potvor, které mě dřív zabily, jen se na mě ošklivě koukly, se rázem stali snesitelní protivníci.

Jak si tak hrajete a touláte se po zasněžených pláních, praští vás do očí například to, že i když trávíte na severu už skoro celý rok, ke změně ročního období dochází změnou města. Já sice pochopím, že podnebí bude jiné v údolí nebo ve skalách, ale až takhle? Nicméně naučíte se to ignorovat, koneckonců sněhové vánice, na které narazíte kolem Ledohradu, si na celé mapě přeje málokdo. S vervou hráčům vlastní se pustíte do plnění questů vedlejších linií. Šéf zlodějů? No proč ne, perte to do mne! Sice vás bude prudit náhodné zadávání úkolů, z nichž některé vás v cechu nikam neposunou, ale grind je grind, ne? Já už to později nevydržel a tak jsem si tak trochu pomohl pomocí quicksave/load. I tak jsem v rámci plnění zlodějské linie absolvoval 22 úkolů. Pro Temné bratrstvo dokonce 35.  A tyhle dvě se nakonec ukázaly jako ty nejzábavnější, které Skyrim nabízí. Ta hlavní sice zpočátku vypadá na konspiraci epických a astrálních rozměrů, jenže postupně přeroste v nudnou frašku. Arcimág v Ledohradu pro změnu zabere sotva dvě hodinky (8 úkolů). Ani nijak zvlášť nevadí, že směřování příběhu většinou uhodnete dlouho dopředu. Aspoň mě to nevadilo, prostě jsem chtěl hrát, věděl jsem, že nehraju žádný vyšperkovaný skvost, ale stejně mě to zabavilo. To už mi spíš neustále vrtalo (a pořád vrtá) hlavou, proč proboha touží všichni bandité, zločinecké cechy, vojenské jednotky i kouzelnické organizace bydlet v těch nejvlhčích a nejplesnivějších kobkách. A když neseženou něco takového, zkouší alespoň zmrzlé kobky nebo přinejhorším trpasličí ruiny, plné smrtelně nebezpečných mechanických hraček a zmutovaných elfů.  No nezlobte se na mě, vážení tvůrci, ale sakra já si zakládat cech, udělám to někde, kde mi nebude táhnout na nohy a kudlu mi během hodiny rez neprožere skrz. Když se v rámci vylepšování zlodějského cechu do smradlavé stoky nastěhuje i kovář, jen jsem nevěřícně kroutil hlavou. Když jsem pak po zaplacení horentní sumy udělal z odporného podzemí Temného bratrstva neméně odporné podzemí, které navíc doplnily prvky z erotických snů dr. Bartáka, už jsem jenom mávl rukou.

Když už mluvím o té erotice – koho proboha napadlo, přidat do Skyrimu manželky? Já chápu, že vztahy byly třeba v Zaklínači nebo Dragon Age (ale i třeba nwn nebo baldurech) skvělým kořením, ale tomuhle říkáte zdařilá implementace? Příště, pokud už to musí být, nechte implementaci na někom, kdo o ženských neslyšel jenom na 4chanu! A záměrně říkám o ženských, protože i když si můžete vzít ve Skyrimu i chlapa, chování mají udělané podle jakéhosi podivného archetypu ženské. Vysvětlím – randění ve Skyrimu funguje jednoduše. Nasadíte amulet příslušné bohyně a oslovíte NPC, které je jakože „volné“. Zeptáte se, jestli nemá zájem, NPC kývne, přesunete se (sami!!!) do konkrétního kostela, kde vás oddají. Vaše vyhlédnutá polovička dojde sama od sebe, poté se nastěhuje do vašeho domu. Od té chvíle ji můžete 1) v noci ojet (15% bonus na učení)  a nebo 2) poslat do kuchyně. A to je vše, prosím. Žádné balení, žádné dialogy, po změně na manželku se i z těch největších drsňaček stávají uslintané puťky (v domnění, že bude legrace jsem se oženil s nejzajímavější holčinou ve Skyrimu – holkou, co mě poslala oddělat svého ex). Pokud se vám manželka rozhodne bugnout, máte navíc smůlu i s tím sexem (který není ani nikde zobrazený, prostě usnete a probudíte se). Mimochodem, přes to, že jsou Nordi vůči cizincům poměrně nepřátelští (aspoň se to tvrdí), jdou do postele s každým.  Nestane se, že by vás holka nebo chlap odmítli, protože máte šupiny, špičaté uši nebo chlupy na místech, kde běžně nebývají. Bohyně je mocná!

Sňatky tak patří k další zbytečné možnosti, kterou hra hráči umožňuje. Vlastně si ani nejsem moc jistý, proč jich je ve Skyrimu tolik. Můžete například na farmách sklízet jídlo (obilí nebo zelí). Jídlo můžete také uvařit a nakonec sníst. K ničemu jsou všechny tři varianty, ale přesto je hra umožňuje (no dobře, snědení vám přidá pár bodíků životů nebo staminy a zapíše se do statistiky, ale to je vše, každý lektvar má vyšší efekt). Stejně tak můžete třeba kácet stromy nebo těžit rudu. Teda kácet ne, to sice původně jít mělo, dokonce můžete na pilách dřevo řezat a dřevorubci vás prosí, ať jim dotáhnete další klády, ale jaksi… takže místo toho můžete aspoň štípat dříví na podpal. Všechno činnosti, které jsou prakticky k ničemu, ale jejich vytvoření určitě zabralo kopu času. Času, který místo toho mohli autoři použít k doladění bugů nebo třeba k inteligentnějšímu level designu. Dokud se člověk drží hlavní linie, ani mu to nepřijde. Ale když potřicáté probíháte téměř identickým zamotaným hadem, máte chuť někomu ublížit. Uvědomíte si, že ten svět je vlastně prázdný (těch 800+ lidí, co jsem zabil, to je několikanásobek celkové populace všech měst a obydlí ve Skyrimu, Bethesda prostě nedokáže vyvolat zdání života a zalidněnosti, jako funguje třeba v AC nebo kdysi v Daggerfallu).Vyspělá rasa Dwemerů už vám potom nepřijde tak vyspělá (který debil by si jako sídlo postavil něco takového), zachmuření Nordové vám přijdou jako společnost přátel s&m (proč jsou kamenné postele tak podobné obětním oltářům?) a náhodní bandité vám začnou připadat jako typičtí kandidáti na Darwinovu cenu (koho jiného by napadlo na hráčovu postavu zaútočit železným nožem půl minuty poté, co ji vidí jedním šípem sejmout draka?). AI obecně musel u Skyrimu vymýšlet někdo neuvěřitelně zvrácený, jinak si to neumím vysvětlit. Nepřátelé na vás úplně kašlou a okamžitě jdou po vašem koni. Kůň na vás kašle a při každé příležitosti si to jde vyříkat 1v1 s drakem a obecně čímkoliv, co je zubatější než on. O společnících raději ani nemluvě. Nakonec člověk radši chodí sám, než aby se pořád dokola rozčiloval, případně loadoval.

A čím déle a čím víc bloumáte po Skyrimu, tím většího množství podobných věcí si všimnete. Jednou vás překvapí, že ruině větrného mlýnu svítí okénko, když přitom jasně vidíte, že z druhé strany zdi žádné nemá a navíc tam nikdo nebydlí, jindy vás překvapí, proč vám lidé nadávají, že kradete, když vás přitom nevidí a ani neroste odměna za vaši hlavu. Není to tím, že by byl Skyrim špatnou hrou. Jenom je více než zřejmé, že je zaměřený právě na tu první skupinu hráčů. Na tu, která napíše pochvalné články a na tu, která potom na základě článků nakoupí a pár (desítek) hodin zahraje. Všichni ostatní Bethesdě slouží jako betatesteři, kteří si za toto privilegium navíc zaplatili. Nenechte se mýlit, není nás takových zase tolik. Z těch stovek tisíc kupců a dalších desítek a stovek tisíc pirátů nás bude sotva desetina, která píše na fóra, patlá se s wiki nebo dokonce dělá mody. Bethesda na to spoléhá. Těch několik procent hráčů jí totiž vylepší nedokončený produkt až k dokonalosti, vychytá bugy a vymyslí uživatelsky přívětivé mody, které třeba potom tvůrci implementují do dalšího dílu jako jejich vlastní zbrusu novou featuru (u Skyrimu jsem si zahrnutí uživatelských modů z Oblivionu do samotné hry všiml několikrát).

 

Kdybych měl vyřknout nějaký finální verdikt… Skyrim není skvělou hrou, není úžasnou nebo nezapomenutelnou hrou, ani nepřináší nic nového. Vypadá téměř identicky jako Oblivion, který je pět let starý a nemůže se kvalitou a zábavností soubojů rovnat ani prvnímu Assasins creed, které je staré roky čtyři. Ingame animace jsou podstatně horší než ty u Dragon Age (a ty mi přišly krajně odpudivé). Hra obsahuje pravděpodobně víc chyb a špatně řešených věcí než domácí úkol z češtiny retardovaného chovance Jedličkova ústavu. Přesto nejde o vyloženě špatnou hru, jen o hru, která dojíždí na to, že v tomto segmentu neexistuje konkurence. Existovat konkurence, dají si v Bethesdě víc záležet. Je to podobné jako důvod, proč je třeba série Kameňáků tak hrozně populární – ano, je špatně natočená i zahraná a vtipy z ní se posílaly mailem už někdy v 17. století, ale v tomto segmentu zábavy u nás prostě nemá konkurenci. Jen teda na rozdíl od Kameňáků má Skyrim i pozitiva, která jsem zmínil v počátku. Chytne a vtáhne člověka do děje, že kolem něj prvních pár hodin prosviští jako králík na éčku. Scénáristy bych za to pochválil, i když si s celkovým příběhem mohli dát víc záležet. Zbytek týmu by měli zavřít v plesnivém a vlhkém sídle Cechu zlodějů a nepouštět mezi lidi, případně je poslat na zkušenou mezi opravdové herní vývojáře. To aby si uvědomili, kam se vývoj za posledních 10 let posunul.