Zoey Redbirdová je po všech stránkách průměrnou americkou středoškolačkou. Žije v malém městě s mámou a nevlastním otcem, fanatickým křesťanem. Nepatří mezi vyslovené krásky, i když se sama sobě celkem líbí, a je hrdá na svůj smíšený původ. Ve škole nijak zvlášť nevyniká, nepatří k žádné „pitomé“ školní skupince, považuje se za chytřejší než okolí, ale stejně chodí s kamarádkou slintat nad fotbalisty. Krom šovinistického tatíka je prozatím její jedinou starostí, jestli si dát ke své milované cole BigMac nebo cheese. No dobře, možná ještě to, jestli se její kluk zase zleje jak doga. To vše se ale rychle změní, když u své skříňky v šatně zahlédne upíra, který ji označí:

V tu chvíli jsem ho uviděla. Toho mrtvého chlapa. Jasně že mi vcelku rychle došlo, že technicky vzato není „mrtvý“. Byl nemrtvý. Nebyl člověk. To je vlastně fuk. Vědci tvrdí tohle, obyčejní lidé zase tamto, ale vyjde to nastejno. Bylo naprosto zřejmé, kdo je, a i kdybych z něj necítila sálat sílu a temnotu, nemohla jsem přehlédnout znamení, které měl na čele. Safírově modrý měsíční srpek, od něhož se táhlo další tetování, komplikovaný vzor plný smyček. Byl to upír, a co hůř, stopař.

Jedno malé setkání a z průměrné středoškolačky se začíná stávat mocná upíří kněžka bohyně Nyx, která časem určitě minimálně spasí svět. Ale opravdu až časem, česky doposud vyšlo jen 6 pokračování (z nějakých 12). Zatím Zoey zůstává poměrně čerstvou studentkou internačního tábora pro upíří mláďata – Školy noci a než dospěje do fáze „nejlepší upírka ever“, musí ještě trošku vyrůst a rozkoukat se. Jak už to tak v knihách bývá, rozkoukávání nebude zrovna bezproblémové. Jasně, protože je skvělá, získá velmi rychle partu k smrti oddaných kamarádek a kamarádů. ale bude se také muset postavit nečekaným nebezpečím. Učitelce, která přešla na temnou stranu síly, zákeřné rivalce, která ale ve skutečnosti není tak zlá, ale hlavně… scénám žárlivých tří až čtyř samečků, se kterými sice „něco má“, ale nedokáže si vybrat. Záchrana světa sice krásná věc, ale sexy kluci mají přednost, ne?

Děj školy noci utíká jak splašený. Než se Zoey rozkouká, ocitá se v nové škole, rychle získává kamarády, odhaluje tajné plány, motá hlavu snad každému heterosexuálovi v dohledu… a už bojuje proti nepřátelům bohyně Nyx. Jako oddechová literatura se tak její příhody čtou skoro samy. Castová není žádná spisovatelka začátečnice, úspěšně se živí jako autorka brakové literatury pro ženy, takže přesně ví, po čem její čtenářky touží. Odlehčenou ich formou proloženou narážkami na populární kulturu (a zejména na tu sf&f) a více či méně vtipnými hláškami posouvá příběh rychleji, než by bylo možné, při použití klasické er-formy, která vyžaduje komplexněji stavěnou strukturu a hláškování ji nezachrání (schválně mi zkuste najít nějakou paranormální romanci psanou ve 3. osobě, já snad na žádnou nenarazil). Postavy jsou zábavné (jak by taky ne, když jsou všichni krásní, vtipní, inteligentní, mají dobré srdce a znají zpaměti hvězdné války) a navržené tak, aby pozornost čtenářek odpoutávaly od kostry příběhu a vůbec chyb a kazů, kterých má škola noci o dost víc, než by bylo zdrávo. Co také čekat autorek světa, ve kterém se o upírech běžně ví a většina celebrit je zubatá (aneb nejsnadnější způsob jak sehnat hromadu zazobaných upírů)?

Nechci Castové a její dceři křivdit, určitě se při tvorbě knih výtečně bavily a užívaly si psaní stejně, jako jejich fanynky četbu. Problém je, že i ony se nechávají strhnout tempem a při množství stran zapomínají, na drobnosti, které se v průběhu předešlých dílů staly (vzhledem k tomu, že mezi událostmi prvního a šestého dílu nebude víc než 4 měsíce, by se to rozhodně stávat nemělo). Kostra příběhu je chatrná a v podstatě ani není důležitá. Podobně jako u Kulhánka slouží primárně k tomu, aby hrdinové neseděli několik dílů zavření na koleji a bylo kam vecpat zážitky, vtipy a romantiku. Dokud jen čtete a nezapojíte mozek, ani vám to nepřijde… zpočátku. Jenže přes veškerou snahu už mi tak kolem čtvrtého dílu začaly oči dostávat drobný tik. Já sakra VÍM, že dvojčata nejsou skutečná dvojčata a že teplej párek je teplej! Nemusí mi to někdo předhazovat 6 dílů po sobě minimálně 3x za knihu! Spíš by mě zajímalo, proč postavy zapomínají, nenapadnou je očividné věci nebo kam mizí mocné postavy a celá povolání, pokud pro ně nemají autorky momentální využití. Ze školy noci by byl ideální televizní seriál. Tam by to lidem ani nepřišlo a nějakou Ulici nebo Šeherezádu by hravě strčila do kapsy. Vzhledem k tomu, že v angličtině už je těch dílů venku nějakých 12, materiálu by bylo dost.

A myslím to vážně, stavba dílu je totiž seriálovému scénáři podobná. Tolik cliffhangerů jsem už dlouho nikde neviděl. Pro lepší představu zkusím popsat, jak vlastně vypadá každý díl po dějové stránce: Zoey zjišťuje, že má problém (který se objevil v závěru předchozí knihy). Je potřeba něco udělat, ale ona sama si není moc jistá co. Určitě bude potřebovat pomoc kamarádů a své bohyně. A taky je potřeba poznat někoho nového, protože nejlépe pomohou s řešením problémů nové postavy. Mezitím je potřeba začít řešit problém s kluky, který pak bude občas vystupovat na povrch až do velkého finále. V něm Zoey a její kamarádi, polovičky a náhodní kolemjdoucí zvítězí, protože dali na vnuknutí, které Zoey seslala Nyx. Po uvolnění stresu je najednou jasno, kdo má být hlavním nabíječem. Jenže… na obzoru se objevuje další problém, kterému se hrdinové budou muset postavit. Konec knihy.

Postavy jsou kapitola sama pro sebe. Prvních pár dílů ani nevadí, že je Zoey Mařena non plus ultra a že její nejbližší okolí má na čele napsány všeho všudy po čtyřech vlastnostech (a to je často jednou z nich „hezká“ nebo „mužný“). Hltáte, bavíte se a stovky stránek vám letí před očima (pro představu – jeden díl má kolem 300 stran, když jsem před Vánocemi přednášel v Třinecké knihovně, cestou tam a zpět jsem přelouskal 3).  Jenže nějaký vývoj by to přece jenom chtělo. A dvě vedlejší postavy, u kterých je i průměrnému čtenáři jasné od první chvíle, jak bude jejich „vývoj“ probíhat, to je na tolik pokračování opravdu málo (nejbližší Zoeyna družinka má v současnosti nějakých 12 členů). A tak mi rychle začalo vadit, že na Zoey nikdo nemá a každým dílem je silnější a ještě potetovanější (sakra co je to za novou módu, tetovat hlavní hrdinky? V poslední době jsem četl snad 4 různé knihy, ve kterých má hrdinka tetování, které se vypatlané fanynky snaží obšlehnout) a její partička ji ještě víc uctívá. I Nyx ex machina, upíří bohyně, která Zoey vytáhne z každého průseru (stačí se pomodlit a hned víte, co dělat!), působí spíš jako špatný vtip. To musí být veškerá oddechová literatura tak prázdná?

Nabízí se srovnání se Stmíváním nebo třeba s Vampýrskou akademií, která má ŠN ještě blíž. O VA se zmíním někdy časem, ale ze srovnání se Stmíváním u mne vychází ŠN vítězně. Ne proto, že bych byl proti Edwardovi zaujatý, je to prostší – Meyerová volila uslintanou nudu a nebyla vypsaná. Castová vypsaná je, a ani se nesnaží brát sama sebe nebo svou knihu příliš vážně. Aby mne někdo nepochopil špatně – nejde o žádný literární skvost, i v mém okolí mne napadají dívky, které by zvládly napsat podobně zábavný příběh a ani by se u toho nezapotily. Úspěch knize zajistil v první řadě kvalitní marketing a neutuchající touha všech průměrných dívek po Panu Úžasném (nebo rovnou po několika). Přesto nemůžu říct, že bych se při čtení nudil – zejména první díly jsou na cestu do vlaku opravdu fajn. Žádné emaření, žádné z postele do postele, prostě pohodová zábava. První díl se mi zatím jeví jako nejlepší, další jsou kvalitativně jako na horské dráze – jeden lepší, další horší a navazují na sebe v podstatě den po dni.

coverNázev: Škola noci [House of Night]
Autor: P. C. Cast a Kristin Cast
Rok vydání: 2009 (ČR)
Vydavatel: Euromedia Group – Knižní klub
Koupit online: Fantasya