Teda chlap. No spíš týpek jménem Ethan. Druhák na střední v Gatlinu, maloměstě, kde ani lišky nedávaj dobrou noc, protože stejně každej ví, kdy má jít na kutě. Chcíp tam pes a Ethan netouží po ničem jiným než dodělat školu a rychle vypadnout co nejdál. Nejlíp někam, kde nebude půl města vědět, že máte větry dřív, než si stihnete prdnout. To je nejspíš hlavní věc, kterou se Ethan liší od spolužáků. Nemyslím nadměrnou plynatostí (tou fakticky netrpí), ale touhou vzít roha. Většina ostatních je připravená přijmout svou roli v maloměšťácký společnosti a časem porodit další generaci povrchních idiotů. A kdyby tohle samo nestačilo, zdávají se mu fakt divný sny o holce, kterou nikdy neviděl. A divnejma snama nemyslím takový, který nejspíš část z vás napadly. I když prostěradlo musí měnit tak jako tak. Jak už to v romancích bejvá, dívka snů se záhy objevuje na scéně. Pokud ale čekáte, že bude na nový škole za hvězdu, jak to často v podobných případech bejvá, jste vedle.

Lena nenosí minisukni, nemá odbarvenou hlavu, čte Bukowskýho… no prostě není to roztleskávačka a aby toho nebylo málo, bydlí u největšího místního pošuka, kterýho snad nikdy nikdo neviděl vylízt z baráku. Samozřejmě, že Ethan je do ní v tu ránu naprosto udělanej a je ochotnej kvůli ní odhodit svůj společenskej status, rádobykámoše i důstojnost. Lena jeho pocity sdílí a ráda by je opětovala, jenže to nebude tak snadný. Ethan je totiž normální člověk a ona… pochází z rodu zaklínačů (ne, nemá bílý vlasy, meč na zádech a po nocích nezabíjí stvůry, prostě má jen normální nadpřirozený schopnosti). A samozřejmě, že ani její opatrovník ani Ethanova hospodyně Amma si nepřejí, aby se stýkali. Už jste ale někdy slyšeli tu o zakázaném ovoci? Jejich vztah se prohlubuje s tím, jak zamindrákovaní maloměstští studenti víc a víc na Lenu útočí, protože je jiná. Jenže žádná sranda netrvá věčně a tak nějak začíná jít o kejhák. Nebo aspoň o zachování zdravýho rozumu. Tenhle ten vztah je totiž tak trochu… prokletej.

Nestává se často, aby byl vypravěčem holčičí romantiky kluk. Snad si ani nevybavím, jestli jsem vůbec kdy na podobný přístup narazil (pokus o Stmívání z pohledu Edwarda neberu). A jestli to tak můžu říct, po všech těch drsňačkách, holčičkách, emařkách a krutoborkách mi to přišlo vysloveně osvěžující. Autorky se navíc dvakrát nezalamují s dějovými zvraty, vědí, že se chtějí dostat ze začátku knihy na její konec a tak se víc soustředí na vykreslení povrchnosti obyvatel malého městečka a na bizarní postavičky, které obklopují rodiny Ethana i Leny. Jak jsem se knížkou pročítal, mé nadšení pozvolna rostlo a mohly za to jak vedlejší postavy, tak Ethanovy komentáře. Vůbec mi nevadilo ani to, že se z Leny pozvolna klube typická emotýnejdžerka. Bohužel postupem času, jak situace vážní, zábavnosti ubývá. Pokud bych měl Nádherným bytostem nakreslit graf, tak asi do dvou třetin knihy by utěšeně stoupal, a poté by začal ztrácet. Vinu na tom má jednoznačně snaha autorek „splnit normu.“ Existují jakási nepsaná pravidla, co by měla paranormální romantická knížečka všechno mít a dámy se bohužel snaží na poslední chvíli tam chybějící kousky vecpat, místo aby šly vlastní neprobádanou cestou. A ještě navrch přihodí trochu toho emaření.

Na zábavnosti knihy se také vždycky podepíše kvalita překladu. Tentokrát spíš v pozitivním než negativním slova smyslu. Od Jany Jašové jsem už četl překladů vícero a všechny mě bavily (překládala třeba Kroniku rodu Spiderwicků nebo Mediátora). U Nádherných bytostí se mi pár věcí nezdálo a tak jsem nahlédl do originálu. A ejhle, rázem jsem měl jasno. Česká verze se od originálu na některých místech odchyluje víc, než by možná bylo úplně  vhodné. Na druhou stranu mu většinou jen dodává šťávu a snaží se ho posunout blíž českému čtenáři. Ve výsledku tak dostáváme knihu, která je pravděpodobně čtivější než originál a pokud ne, rozhodně je české mládeži bližší a srozumitelnější než spousta jiných překládaných titulů pro mládež (nelze nevzpomenout například poměrně diskutabilní překlad Upířích deníků). Možná se poučím a začnu u překladů mangy taky trochu improvizovat;)

Co říci závěrem? Sečteno a podtrženo, Kroniky prokletých zaklínačů (název série) budou víc než zajímavým přírůstkem do knihovničky všech romantiky chtivých fantastek. Možná nakonec nebudou tak originální, jak to zpočátku vypadá, možná je druhý díl nakonec srazí do šedivých vod průměrnosti, ale u četby prvního dílu se nudit určitě nebudete. Kniha vychází 7.4.2011.

coverNázev: Nádherné bytosti [Beautiful creatures]
Autorky: Kami Garcia, Margaret Stohl
Rok vydání: 2011 (ČR)
Vydavatel: Knižní klub
Koupit online: Knižní web (Ukázka z knihy tamtéž)
Použité fotografie/trailer: www.beautifulcreaturesthebook.com