Příběh je postavený na klasickém fantasy klišé.  Svět lidí ohrožují zlí démoni a hodní lidé se snaží této invazi bránit. Proto je povolán Hrdina. Muž tak zdatný a čistý, že zbaví svět krvežíznivých hord a opět zavládne jednodruhový klid a mír. Na druhé straně barikády stojí pán démonů, jehož cíle jsou v podstatě totožné. Vyhladit krvežíznivé lidstvo a nechat svět nepřeberným druhům démonů. Jak už to tak bývá, hlavním úkolem Hrdiny je porazit Pána temnot a naopak Pána zase ukrutně zajímá, co je to ten Hrdina vlastně zač a jak mu nejlíp nakopat prdel. Navíc vzhledem k emancipaci nejde ani tak o pána, jako spíš o Paní. A to o moc hezkou a správně prdlou. Nejprve přemýšlí, že Hrdinu zabije, ale ejhle… tento výkvět lidství se zjevně moc nepovedl, protože i když jsou jeho bojové schopnosti nezpochybnitelné, nějak se mu nechce zabíjet. Vymlouvá se, že je na to líný, že se mu nechce, že to nestojí za to a co já vím, na co ještě. A tak se Paní démonů, jménem Šíla rozhodne, že zničení lidstva může počkat a užije si trochu legrace během cestování s Hrdinou. Zabít ho může vždycky, ne?

Samozřejmě, že když jste povahou tak čistí a úžasní, že by Mirek Dušín jen tiše záviděl a laureáti cen Fair Play by zhrzeni vraceli medaile, spřažení s démoní holkou, co každý problém řeší fyzickou likvidací protivníka, vaší karmě dvakrát neprospěje. Jenže… zatímco ta bestie jen nevěřícně poulí oči nad tím, co jste za zbabělce, a zbytek partičky chce střídavě zabít buď vás nebo ji, se na ni pomalu ale jistě začínáte dívat tak nějak jinak… a studených koupelí v horských pramenech, potřebných ke zvládnutí temných tužeb vašeho těla začíná přibývat. Samozřejmě Šíla je na tom podobně, přece jenom… která krvežíznivá dívka by odolala dobrosrdečnému gentlemanskému idolovi s vypracovaným tělem a kamennou valchou? Skoro jí bude i líto, až ho zabije.

Žádnou hloubku v příběhu nehledejte, krom klasického moralizování na téma „stvůry jsou taky jenom lidi“ jsou jedinou hlubší částí mangy oči postav. Ani na plné výstřihy se těšit nemůžete, protože i když jde o shounen, postavy svou štíhlostí a propracovaností kresby odpovídají spíš shoujo. Svým způsobem mi jak kresba tak setting hodně připomínají 1/2 prince. Hlavní devízou mangy tak zůstávají protagonisté a humorné situace, do jakých se dostávají. Spousta z nich vyplyne ze situace, další hromada jsou klasická klišé, ale přesto jsem se výtečně bavil snad u všech. Hrdinové nejsou originální ani zdaleka, přesto je autorka používá s takovou lehkostí a přirozeností, že vám to bude fuk. Koneckonců Dušínovské postavy nefungují jen v případě, že je autor bere příliš vážně. A to tady opravdu nehrozí, úplně vidím, jak autorka sedí nad kreslícím prknem a mumlá si „Hň hň, co bych mu tak ještě provedla.“

coverNázev: Superior [シューピアリア]
Autor: ichtys
Rok vydání: 2005
Žánr: Shounen, Fantasy, Komedie, Romantika
Délka: 9 booků
Vydavatel: Square Enix (jp),
Další odkazy: ANN,