Jak už je patrné z názvu, začínáme mangou pro dívky. Můžete se tedy těšit na klasická schémata, třpytky, kytičky a hezké muže. Sladkou rozjásanost ale tentokrát vynecháme. Čóko totiž není zrovna nejtypičtější hrdinkou šódžo mang. Je dost uzavřená do sebe, jako koníčka má zahradničení a moc toho nenamluví. Dva roky před začátkem příběhu jí totiž při nehodě zahynuli rodiče. Aby toho nebylo málo, děda, který ji vzal k sobě, musel být hospitalizován bez výhledu na brzké propuštění. Zničená dívka se tak ocitá v domě svého vzdáleného příbuzného, slavného spisovatele Keie. Kei sice vyhrál několik prestižních cen (mimo jiné Naoki prize), ale jinak je to osmadvacetiletý děsivý depresivní pošuk a šiřitel špatné nálady. I podprůměrnému čtenáři mangy musí být jasné, že romance je na spadnutí. Jenže to nebude zdaleka tak horké ani rychlé.

Čas letí jako splašený, uběhnou dva roky, dvě do sebe uzavřené bytosti si v podstatě zvykly na svoji přítomnost, v domě to konečně vypadá jako u lidí a Čóko začíná chodit na vysokou. Ve volných chvílích mění zahradu u domu v luxusní parčík plný rozličných květů a logicky se tak stává idolem místního zahrádkářského kroužku seniorů. Příchodem nového Keiova redaktora, shodou okolností jeho samozvaného nejlepšího kamaráda z vysoké, se však atmosféra začíná pozvolna měnit. Čóko se začíná ve škole zapojovat do kolektivu a nejnovější Keiova kniha už není pouze trýznivým výkřikem neutěšeného zoufalství, co dobře ví, že je v životě nic lepšího nečeká, ale objevuje se v ní i něco nového, netušeně a syrově romantického. Kniha, která nese jméno Hana (Květina, nicméně psáno znaky pro květ a pro jméno 花名), a  vypráví o soužití duševně nemocného muže a němé zahradnice, je nejen zpovědí citů, zapíraných před sebou samým, ale také klíčem, který odemyká dveře vzájemného porozumění.

Jméno toho květu rozhodně není žádná emařina, ale do veselé romance má hodně daleko. Časová délka příběhu je navíc několik let. Je to prostě příběh o soužití dvou lidí, kteří nejsou zrovna kandidáty do pubertální slaďárny. Věkový rozdíl 12 let se sice v dospělosti nezdá tak značný, ale pořád tu jsou traumata z minulosti a osobnost hlavního hrdiny, která má do ideálu hodně daleko. Přiznám se, že jsem si ho do konce této kratičké mangy nedokázal dost dobře oblíbit, i když mě příběh samotný chytil a do konce nepustil. Na druhou stranu se mi fakt líbí, jak je nakreslený. A nejen on, v podstatě většina mužských charakterů (u ženských to říct bohužel nemůžu). Doporučil bych dívkám, které zaujaly obrázky a nevadí jim, že se na sebe „naprosto jasný pár“ moc nelepí. Nedoporučuji depresivním typům a vůbec lidem, kteří mají potřebu se hnípat ve vlastní ublíženosti.

coverNázev: Hana no namae [花の名前]
Autor: Saitou Ken [斎藤けん]
Rok vydání: 2005
Délka: 4 booky
Vydavatel: Hakusensha (jp), CMX (en)
Další odkazy: ANN,