O příběhu se nebudu moc rozepisovat, buď víte o co jde, nebo nemá smysl vám kazit zážitek. Stručně řečeno – Země se nachází v těžkém srabu, po obludném celoplanetárním konfliktu toho moc nezůstalo. Lidé žijí v několika okrscích, které jsou spravovány z Capitolu. V okrscích se žije různě, nicméně část z nich je hluboko pod hranicí bídy. Jídla je málo, dřiny je spousta. Po povstání v jednom z okrsků kontroluje Capitol ostatní územně správní celky pomocí klasické antické metody „navalte děti, ona vás přejde chuť na povstání.“ Každý rok se v okrscích vylosují kluk a dívka, kteří se zúčastní takové futuristické verze reality show. V ní spolu vylosovaní šťastlivci bojují o holý život. Přežít může jen jeden. Šestnáctiletá Katniss se tak najednou ocitá v proudu událostí a bude na ní, aby Capitolu ukázala. Bude na to mít celkem 3 knihy, takže je dost pravděpodobné, že zlým buržoustům pěkně zatopí. Samozřejmě, co jiného než láska může být hnacím motorem šestnáctileté dívky. Na druhou stranu abych Katniss nekřivdil, většinu prvního dílu jde o lásku k malé sestřičce, nikoliv k nějakému cool týpkovi. To přichází až později a je to také zřejmě jediný důvod, proč má smysl číst další dva díly. Odpůrci teen romancí, máte smolíka, zase na vás čeká milostný trojúhelník (který je ale pořád lepší než ve Stmívání – i když ne o moc).
Nebudu vám zkoušet lhát, že na vás čeká něco originálního, už po pár stránkách máte pocit, že čtete Battle royale kombinované s Running manem (filmovým, knižní je temnější), jen v úpravě pro publikum kolem patnácti let. V českých recenzích najdete vzletné fráze typu „autorka nastavuje zrcadlo společnosti“ nebo „filozofické dílo pro mladé“ – rovnou vám říkám, jsou to jen kecy, kašlete na ně. Podobná témata nejsou žádnou extra novinkou, „zrcadlo společnosti“ se pomocí fiktivních reality show nastavovalo už někdy v 80. letech minulého století a filozofii na podobné úrovni obsahuje tak polovina veškerých young adult věcí, které jsem četl. Doporučení od Stephena Kinga zní sice cool, ale když člověk uváží, kolik jich tento pán ročně napíše a vztáhnete toto doporučení na délku knihy, taky to není záruka kvality. Bohužel se dá předpokládat, že zvlášť vzhledem k nadcházející filmové mánii, budou podobná tvrzení zaplavovat český knižní/filmový internet čím dál častěji. Dost možná se HG stanou nejbrutálnější a nejzvrácenější knihou, jakou kdy spousta puberťáků četla, TV Nova se bude v reportážích rozplývat a filmoví recenzenti opět začnou plodit idiotské bláboly založené na informacích vyčtených na wikipedii (zdravíme Mirku Spáčilovou). O sérii samotné to bohužel vůbec nic neříká.
A jaká tedy vlastně je? Inu… divná. Mám pro knížky tohoto žánru slabost, ale jak jsem psal v perexu a jak je patrné z názvu článku, Hunger games můj hlad utišit nezvládají. Pokud vás zajímá, jestli máte knížky nebo film zkusit, mám pro vás jednoduchý dotazník: Dokážete se snadno vžít do libovolné dívčí hlavní hrdinky? Máte rádi tento druh literatury? Baví vás reality show? Pokud se začtete, jste ochotní ignorovat příběhové kiksy i nelogičnost světa? Nevadí vám zakončování knih metodou „co se stalo další den, najdete v dalším díle“? Pokud odpovíte na všechny otázky ano, máte mé jednoznačné doporučení. S přibývajícím počtem záporných odpovědí samozřejmě šance, že vás trilogie zaujme, klesá. Já sám mám největší problém s otázkou, kterou jsem zvýraznil. Odpovídám na ni sice jednoznačně ano, jenže… právě to se mi u HG nepovedlo. Pokud patříte ke stejnému typu čtenářů, doporučuji následující odstavec přeskočit, budete mít alespoň nějakou šanci, že vás to nepotká.
Hlavní hrdinka je mi celkem volná, nemusím o ni mít strach, protože je mi jasné, že sice možná přijde o části těla, ale přežije. Stejně tak mě moc nezajímají ani ostatní postavy (a ty, které mne zaujmou, vbíhají na scénu v červeném tričku, takže vůbec nemá smysl se na ně vázat). No a to je stručně řečeno průser. V takovou chvíli se totiž čtenář jako já snaží alespoň ponořit do vykresleného světa a sžít se s ním. Jenže okamžitě zjišťuje, že se dívá jen na plátěné kulisy, které autorce slouží čistě a jenom pro konkrétní scénu. V prvním díle to člověku přijde jen trochu zvláštní, deus ex machina ze scény prakticky nemizí, ale čert to vem, děj aspoň nějak ubíhá. V dalších dvou ale hrají zoufalost a nedopracovanost celého světa prim. Většina okrsků používá techniku odpovídající rozmezí let 1000-1800, peacekeepeři proti tomu disponují technikou 20. století a nejlepší okrsky vč. Capitolu pro změnu používají techniku tak z 22.-23. století. Člověka to až dohání k šílenství, když se v té změti pokouší vyznat. Jak se jednou chytíte do této pasti, není úniku (nejspíš také jeden z důvodů, proč mají zbylé dva díly mnohem víc kritiků). V tomto ohledu zlatý Inkarceron, tam se autorka snaží, aby jí svět fungoval. To samé platí o panu Fowlovi. Také tam dělá autor vše pro to, aby jeho svět jako celek fungoval.
Když jsem navíc knihy otevřel minulý týden v českém vydání, mé rozporuplné pocity spíš narostly než naopak. Ne, že by mě zvláštní (až školácký) styl vyprávění neznervózňoval už v angličtině (kombinace přítomného a minulého času je prostě v tomto podání divná), ale překlad tomu dává na frak ještě víc. A nejde jen o to, že mi nesedí některé překlady názvů. To je normální, jde o rozhodnutí překladatele/redakce a jako takové se je snažím respektovat. Spíš se mi ježí vlasy na zátylku z kombinace přítomného průběhového času s minulým. V češtině mi to přijde ještě mnohem divnější a nejsem si jistý, kde jen dochází k prohlubování zvláštnosti originálu a kde by to mohlo být neobratností překladatele (od Zdíka Duška jsem zatím držel v rukou pouze sérii V podzemí a ta mi stavbou vět taky dost nesedla, ale do této chvíle jsem to dával za vinu autorovi).
Jestli má smysl sérii zkoušet, nechám na vás, vodítek k rozhodnutí jsem vám myslím poskytl víc než dost. Pokud na všechny položené otázky neodpovídáte rozhodným ne, mohl by stát za zkoušku aspoň první díl. Přece jenom to teď bude děsně „trendy“ a pokud chcete působit sečtěle, ty cca 4h času, které nad knížkou strávíte, vás nezabijí. Jen pozor, pokud vás romantická linka náhodou chytne, přijdete jednou pro vždy o možnost smát se mi, že tento žánr čtu;)
Název:Hunger games
15 komentářů
(#)
Co člověk jiný vkus… Já nesouhlasím, HG série mě chytla, stejně jako spoustu spolužáků, který si to ode mě půjčili, takže to zas tak špatné asi nebude. Hrdiny jsem měla ráda a po přečtení jsem měla ještě pár dnů depresi a nemohla konec vytěsnit z hlavy. Já osobně teda doporučuju, nemusí se to líbit každému, ale za zkoušku to rozhodně stojí. A ne proto, že je to údajně trendy… Mě HG zasytili.
(#)
Jen pro jistotu – „My děti ze stanice Zoo“ jste nahlas ve čtvrté třídě nečetli, že ne? ~_^
(#)
Současný boom YA dystopií mě poměrně chytil, ze zvědavosti jsem nakoukla snad do všech prvních dílů sérií, které se tváří, že sem spadají, a musím říct, že HG (alespoň první díl) se mi spolu s Divergent zdá stále nejlepší. Ale všechno je otázka vkusu.
(#)
Gladness: Já netvrdím, že jde o špatnou knihu (i když nemám pocit, že jde o knihu dobrou). Jen prostě pokud se člověk nesžije s hrdiny a začne přemýšlet, jde případný zážitek rychle do kopru, protože se autorka ani nesnaží o to, aby její svět dával smysl. A když jednoho ze všech těch postav zaujme leda Rue…
(#)
DanQ: Blázníš? Na dětské deprese mi bohatě stačilo bulení spolužaček při hlasitém předčítání Robinsonky paní Majerové. Bože… z té knížky mám trauma dodnes…
(#)
DanQ: my v chemii koukali na film, počítá se to?
(#)
Ta nefunkčnost světa je skvěle vidět ve filmu. Na jedné straně vidláci, na druhé uber-moderní technologie. Děsivé a zároveň zajímavé, avšak nic, co by nám již neukázal Orwell, že? Film sám o sobě tak špatný není. Jeho největší problém nejspíš je, že se do písmene drží knihy, což je občas vážně nudné.
Některé faily mě tak ani nenutily se nad nimi pozastavovat.
Ještě, že jsem při čtení knihy moc nesledovala souvislosti a soustředila se spíš jen na Katniss a její pocity
(#)
Cital som to v originale (teda zatial som tak v polke tretej knihy) a suhlasim ze jazyk je hodne primitivny (a ked som pocul ako niektore veci prelozili do cestiny, zjezili sa mi vsetky chlpy na tele) – a trochu mi to vadilo. Suhlasim aj s tym, ze reci o depresivnej a krutej cetbe su zasadne prehnane.
Nesuhlasim ale s kritikou sveta – pouzivanie rozdielnej techniky mi prislo v pohode a prehlbovalo pocit socialnej nerovnosti medzi okrskami (naviac to ze ich Capitol trzal v zaostalosti im branil k pristupu k efektivnym prostriedkom k vzbure, napriklad). Rovnako aj kombinacia 1984 s hrami ala Battle Royale mi sadla, dokazal som pochopit tu propagandisticko ideologicku vazbu.
Nemyslim si ani, ze romanca hraje prim – a je to dobre, pretoze je to jednoznacne najslabsi clanok (zvlast pokial patri clovek k tym, ktorych nerozhodnost postav privadza k sialenstvu). Pokial vsak clovek kratke epizodky pretrpi (nepocitam predstieranu romancu, to je cosi ine) tak prevazi zbytok ktory je velmi ctivy a navykovy, imho.
Inak uprimne som cakal, ze budes z hlavnej hrdinky nadseny, je to taka tvrdohlava proaktivna osoba ake mas rad
.
(#)
Ivanhoe: Jak jsem psal v článku, používání techniky funguje JENOM jako kulisa. Ten svět má životaschopnost jepice na cracku. V jedničce budiž, něco bych i odpustil. Ale dvojka a trojka? Sleduj:
1. kraj – lidnatý kraj, zásobuje Kapitol luxusním zbožím, šperky a tak, jinak jsou závislí na importu prakticky všeho
2. kraj – Lidnatý kraj, dřív těžil rudu, v průběhu knihy už je primárně jako obranné centrum, které (možná) těží uran, vyrábí zbraně a cvičí peacekeepery, opět naprosto závislí na importu
3. kraj – elektronika, jemná technika obecně… všechno nutné se importuje
4. kraj – rybaření. Velký a bohatý okrsek, který ale k rybolovu používá trojzubce a sítě.
5. kraj – energetika, v podstatě krmí ostatní elektrikou a za to se mají dobře, většina energie solární nebo jaderná, opět zcela závislí na importu. Malý kraj
6. kraj – vozítka pro Kapitol, od vlaků po letadla. kidnatý kraj (dělníků je potřeba hodně).
7. kraj – dřevorubci, rozlehlý, ale nepříliš lidnatý kraj, většinu jejich dřeva bere Kapitol.
8. kraj – výroba látek a oděvů postavená na modelu anglických manufaktur 19. století. Prakticky nic tam neroste. Opět všechno importované (vč. materiálů na látky).
9. kraj – obilí, trocha pěstování, primárně spousta továren na zpracování obilovin
10. kraj – zaměřený na dobytek a zpracování masa, velikost netuším
11. kraj – jeden z nejchudších, produkuje obilí, bavlnu a květiny pro Kapitol.
12. kraj – nejmenší a nejchudší, zásobuje Kapitol uhlím, ale dělá to pomocí metod tak z 18. století maximálně = produkce je mizivá.
Jen když mrkneš na ten soupis, nedává to smysl, i kdyby kraje produkovaly ze vzduchu, zvládnou uživit leda tak Kapitol, ostatní kraje ani náhodou. Takto postavená ekonomika nemůže fungovat ani 5 let, natož kolik desetiletí. Jako kulisa pěkné, ale jak jednou začneš přemýšlet, jsi v háji. Kovy se berou ze vzduchu, lidé jedí vzduch (i ti bohatí, protože není možné, aby několik okrsků (z toho jen jeden velký) zvládal jídlem zásobit byť jen Kapitol, o dalších bohatých okrscích nemluvě. Hlad? Kdepak, celý ten svět by měl být dávno vyhubený hladomorem. I kdyby byl jídla dostatek, byla by logistická noční můra to přepravit, kde by na to vzali energii (přece jenom i když jsou některé okrsky prťavé, jsou rozlezlé po nemalé části USA).
A co se týká hrdinky – jak jsem psal v článku, byla mi poměrně volná, protože jsem věděl, jak to s ní bude dál. Mám tenhle typ hrdinek rád, ale nesmí být od počátku nalajnované.
(#)
Vysvětli mi, jak je možné to, že jsem si zrovna dneska řekl: „Hele, co když Hintzu napsal článek o Hunger Games?“ A co tu nenajdu. Chyba v Matrixu, či co.
Když jsem šahal po prvním díle, čekal jsem opravdovou vraždící zábavu. Něco na způsob Mirai Nikki, Battle Royale nebo přnejmenším předposlední část Hunterské zkoušky, když jsou na ostrově. Že tam bude pár bláznů, kteří se přihlásí pro zábavu ze zabíjení. Ale většina postav umřela mimo dohled hlavní hrdinky a nikdo se k úrovni maniaka ani neblížil. A jestli se všichni tak starají o drsnost, tak je s Inkarceronem čeká pořádné překvapení.
Když jsem koukal, jaká jsou původní jména a srovnal si to s překlady, upřímně mě překvapilo, proč rovnou Everdeen nepřeložili jako Všeuměl. Možná ale můžu být vděčný své (ne)znalosti češtiny, protože jsem nikdy předtím slovo routa neslyšel. A jsem si jistý, že většina mých známých zrovna tak. Zajímalo by mě, co rodičům provedla tak strašného, že si zasloužila takové jméno
(#)
Meonlyme1845: To je snadné – copak bych si mohl takovou příležitost nechat ujít?:)
(#)
Hintzu: no tak netvrdim ze je to uplne do detailu premyslene (to asi nebol zamer), ale v zasade problem s touto ekonomikou nevidim. S ohladom na to, ze kopa Distriktov sa velkostou populacie blizi skor mestam (12-ka ma myslim pod 10k napriklad, jasne su aj vacsie, ale nemyslim ze by nejaky siel do milionov) tak sa o Panem da premyslat ako o nejakom mensom state – nemyslim, ze by v ramci takehoto poctu ludi nedokazala fungovat takato delba prace. Naviac ta zavislost jednotlivych distriktov na sebe je prave vyhodna z hladiska lepsej ovladatelnosti (ziaden distrikt nie je sebestacny, co vopred odsudzuje nejake separatisticke snahy na zanik). S cim by som suhlasil je jedine problem rozlahlosti – naklady na dopravu budu isto nemale, ale opat pri tak malom pocte obyvatelov by to mohlo fungovat. Naviac evidentne si so zasobovanim vzdialenejsich distriktov velmi starosti nerobia – vyhodu maju len distrikty priamo produkujuce potraviny alebo taziace z blizkosti kapitolu(1. distrikt).
Inak u 12. distriktu je otazne, naco by pouzivali modernejsie metody tazby kedze zjavne aj takto pokryju svoje potreby (realna je potreba uhlia len pre energetiku a ta stoji na inych zdrojoch).
(#)
Jen by mě zajímalo jak to skončí (je to jak se Katness drží za ruku s Peetou a ostatní jim tleskají?) Nikde jsem totiž nenašla celých 140min pouze 120.:(
(#)
Meonlyme1845 > Předpokládám, že jde o routu bylinku, viz http://botany.cz/cs/ruta-graveolens/ . Pojmenovávání děvčat po kytkách je v některých kulturách tradice. Matně si vybavuju, že to různě souvisí buď s měsícem narození anebo s ceněnou vlastností rostliny atp.
Že jsi o ní nikdy neslyšel je divné, pokud jsi někdy pomáhal se zahradou; jinak jsi na ni kromě botanických, bylinkových čajů anebo koření neměl moc kde natrefit, i když v ČR běžně roste. V minulosti se používala do vonných a vykuřovacích směsí, dneska už je málokdo umí správně míchat, takže se užívá spíš samostatně.
(#)
Že se v některých kulturách po kytkách pojmenovávají dívky po květinách, to mě vůbec nepřekvapuje. V češtině mě napadá třeba taková Růženka.
Ale teď došlo k mému chybnému vyložení překladu za slovníku. Rue mi přeložil jako lítost a routa, z čehož jsem okamžitě vyvodil, že routa je označení pro lítost, které neznám. Nějak mě nenapadlo projet si to googlem. Díky za objasnění
Napiš vlastní komentář