Pro mne osobně je Scon tradičně odpočinkovou záležitostí a místem, kde se setkávám s přáteli, kteří se nerekrutují z řad šikmoočkofilů. Relaxovat na akci, kde má většina návštěvníků nejen občanský průkaz, ale i právo volit, to je přesně to, co unavený pořadatel měsíc před Animefestem potřebuje.  A nevím jak Jarník, ale já si ho užil do poslední kapky.

Cesta samotná proběhla víceméně bez problémů (zjistil jsem, že na místo už zvládnu dorazit i v polospánku) a tak pro mne v 19:00 Scon započal. Jak je již tradicí, vylepováním plakátů Animefestu. Druhý plakát jsme měli od Aldyho (hlavního pohůnka akce) doporučeno vylepit v baru. A právě tam se rozhodlo o mém osudu pro zbytek Sconu. Po pár minutách mi totiž byla svěřena role kuchtíka a můj přesný rozpis toho, co všechno chci stihnout, začal zažívat první otřesy. Teorii četby a psychologii čtenáře tak nahradila praxe připravování 20 toustů na 2 toustovačích a psychologie lidí stojících ve frontě. Postupem času začal frmol na baru nabývat přímo psychadelických rozměrů, tak jsem se rozhodl zašít na Fladově přednášce Psychadelická scifi, ze které jsem stihl posledních asi 15 minut, ale přesto zaujala (jak ten člověk sakra stíhá dýchat, když neustále mluví?).  Následovala Harvova přednáška, kterou bych z fleku doporučil účastníkům soutěže festovních fanfikcí a vůbec všem, kteří se kdy rozhodli své dílo někam poslat. Jmenovala se „Jak vyhrát literární soutěž“ a zcela dle očekávání bylo složení posluchačů cca 75% porota, 15% psavci a 10% přišlo omylem. Je to škoda, přednáška to byla přínosná, dokonce jsem poznal nové české slovo pyjavice. Vzhled a funkci tohoto tvora nechám na představivosti čtenářů.

Účastníci přednášky, kteří si ho dokázali představit pouze velmi mlhavě se následně plynule přesunuli na přednášku Fejsíka a Norda „Hentai ve Sci-fi“, kde jejich vize začaly dostávat podstatně konkrétnější a zduřelejší tvary. Jako již klasicky, nového jsem se na přednášce této dvojice nedozvěděl nic, ale bavil jsem se náramně. Kolegyně Alexka byla nicméně poměrně překvapená, když z ní přednášející postupem času začali mít strach (občas jejich směrem poslala záludný dotaz na funkci toho kterého tělesného otvoru či naopak tip na to, co vše lze dělat s mužem a výstupkem v pravdě falického tvaru). Chudák malá, nevěda, na jak tenkém ledě se pohybuje, pokusila se jejich obavy zmírnit prohlášením „ale já jsem vážně neškodná, hintzák mě zná“. Bylo to poprvé co jsem viděl Norda se pokřižovat. Mít na přednášce kýbl svěcené vody, Alexka by z přednášky odcházela mnohem vlhčí než by považovala za možné. Po přednášce už jen posezení s bandou divňáků a brzké zavrtání do spacáku.

Sobotní ráno mi začínalo časně, službou v kuchyni. Conová rána jsou poměrně poklidná, takže jsem první hodiny trávil pokecem s Aldyho mámou a Hadatim. Dospěli jsme k jednoznačné shodě ohledně toho, že práce na baru je nejvyšším postem, kam to může organizátor či pořadatel conu dotáhnout – dřív nebo později se tam totiž objeví každý a také se vám neustále dostává pozornosti a ocenění ve vyšší míře než kdybyste přednášeli o nahých obrázcích princezny Leiy/Carterové/Sedmé. Opravdu nezapomenutelné dopoledne. Vědom si nepsaného pravidla, že kuchař se má stravovat jinde než ve vlastní kuchyni, vyrazil jsem poté s chill a Nightie na oběd. Krom dobrého jídla jsem se dověděl spoustu věcí o lehčích či těžších úchylkách druhé jmenované, při jejichž výčtu chill už jen obracela oči v sloup.

Po příchodu z oběda jsem se během práce kuchtíka seznámil s Pet-chan (už potřetí, heč! snad už si mne tentokrát bude pamatovat) a domluvil se s ní na účasti lolit na Animefestu (postupně jsem takto v baru ulovil hned několik lidí – v tom je tato místnost opravdu nepřekonatelná). Přes zástupy lidí jsem málem prošvihnul přednášku o Shounen-tai od Hikaru. Přes to, že o nich věděla první i poslední, bylo to zábavné a bylo znát, že je jejich zažranou fanynkou, po asi třetině jsem přednášku opustil – víc než přednášenému jsem totiž začínal věnovat pozornost přednášející (je opravdu velmi roztomile prostorově disponovaná) a tak jsem se oprávněně bál, že by to mohlo mé hodnocení ovlivnit. Následoval překotný úprk do bezpečí baru, ze kterého jsem vylezl až na přednášku Františky Vrbenské „Zázračná planeta- Zapomenutí autoři české fantastiky“. Jako vždy, Františka je prostě Františka – je jedno, co povídá, hlavně když povídá. Navíc ví, o čem mluví, a její předčítání je nezapomenutelné.  Hned poté následovalo vyhlášení literární soutěže Vidoucí 2008. Nemá smysl ji zbytečně komentovat, obrázek si můžete udělat sami. Za sebe můžu říct, že pro mne bylo poměrně překvapením, když ze soutěže, kde je zastoupení pohlaví rovnoměrné (i když nevidoucí měli již tradičně vyšší koncentraci pohlaví než byl počet pisatelů), vzejde 5 dívek. Pánové by se měli začít snažit, nebo se může stát, že budoucnost české fantastiky se ocitne zcela v rukou žen.

Následovala přednáška Tilio „Co je starého ve vědě“. Tedy prý se tak jmenovala. Ve skutečnosti Tilio promítala na plátno spoustu věcí v klingonštině. Cítil jsem se trapně a hloupě, takže jsem raději utekl zpět do kuchyně – toustům rozumím mnohem víc! Aby toho nebylo málo, prodělal jsem menší šok, když jsem zjistil, že ta roztomilá patnáctiletá dívenka, co se mi tam líbila, ve skutečnosti studuje molekulární hustocosi. Cítil jsem se nemálo podvedený a zaháněl chmury usilovnou prací. Utekl jsem zavčasu, abych se spolu s Jarníkem postavil do fronty na galavečer, který přes všechny obtíže již tradičně dopadl skvěle (byť loňský ročník byl přece jenom o trochu lepší – tento trpěl na občasná hluchá místa). Po galavečeru jsme se postupně slezli na literárním workshopu, jehož účast byla trošku slabší než jsem doufal (4 autoři), ale přesto byl i pro mne ve spoustě věcí podnětný.  Myslím, že každý, kdo chce své psaní alespoň trochu zlepšit, by jich měl několik absolvovat. Zkušenosti dinosaurů a náhled mladých kolegů jsou totiž k nezaplacení. Jen by to příště možná chtělo trochu jinou koncepci, takto se stávalo, že drahocený čas byl vyplýtvaný na zbytečná opakování (hned dvěma autorům bylo třeba postupně vytýkáno používání slov v jiném významu než mají – viz patetický). Takto se to sice nezdá, ale když tu samou věc vytkne každému autorovi postupně 8 různých lidí…

Blížila se půlnoc a přihlásila se práce. Konečně se mi povedlo udělat si čas na Trilenida (Advík) a tak jsme chvíli řešili Hunter exams a pak vedli již naši klasickou debatu, ve které se nejspíš nikdy neshodneme – přístup k lidem zapojeným do organizace našich akcí. Chvílemi  nám u ní sekundovali Hadati (Trpaslicon) a Aldy (Scon), kteří místy jen kroutili hlavami, co to řešíme za podivnosti. S druhým jmenovaným a SonGem (Akicon) jsem měl potom organizační debatu asi do tří do rána. Řešilo se zamoření cony, jaké to bude mít důsledky, právní aspekty a vůbec samé pro běžného smrtelníka nezáživné věci, nad kterými my bohužel přemýšlíme téměř dnes a denně. Poté se dostavil vytoužený spánek, už jsem byl utahaný jako kotě. Bohužel můj spánek netrval dlouho – ve 4 ráno mne probudil přiopilý Chinchila (Manifest), který se mnou cloumal a chtěl, abych mu na něco kývnul nebo něco potvrdil nebo co já vím. Pamatuji si, že se to týkalo jeho, Fejsíka a Duny Online, ale víc nic. Ani nevím, co jsem mu říkal. Rozhodně mi to ale na náladě nepřidalo a ráno jsem se budil s parádní bolestí hlavy, kterou jsem nakonec rozehnal prací na baru (ano, opět). Odjížděl jsem po desáté, takže krom rozloučení s přáteli už jsem toho mnoho nestihl.

Několik poznámek na závěr:

1) Františka vládne! Vždy a všude.
2) Flad dýchá celým povrchem těla, nikoliv ústy, těmi jen mluví.
3) Kyselé pásky jsou zlo vyráběné z LSD nebo něčeho podobného.
4) Chinchila se odnaučil chrápat!
5) Příští rok mne tam máte znovu!