Abych hned preventivně předešel diskuzím na téma, jestli mám nebo nemám právo se vůbec o „cosplayerech“ bavit, komentovat je a vůbec se do nich obouvat, nejdřív pár informací o mé maličkosti, pro ty, kteří mě buď neznají nebo mají krátkou paměť: Když nepočítám dětské maškarní plesy, první kostým jsem navlékl v roce 2004 a hned to byl crossdress. Tento cosplay skončil dokonce otištěn v japonském vysokoškolském tisku. Jasně, fotka byla ostřena na mého cosplayerského kolegu a byla černobílá, ale i tak je to nejspíš víc než se většině ohlasuchtivých kostýmujících otaku podaří za celý život. V roce 2006 jsem spolu s Rin absolvoval vůbec první cosplay divadelní scénku v české otaku historii a vyhrál s ní soutěž na tehdejším Pragoconu (pro změnu plyšový kostým). Od roku 2008 taky dohlížím na největší českou cosplay soutěž a když mě okolí donutí, občas si něco funny i obleču. Ale hlavní důvod, proč mám právo je prostě a jednoduše ten, že mám blogísek a nebojím se ho použít!

Když jsem psal někdy před rokem článek o kritizování, boření a ničení, vzbudilo to docela ohlas, někteří lidé se chytli za nos, další zamysleli a jako obvykle, nemalá skupina postřelených hus se rozkejhala, až jeden nevěděl, jestli se smát, nebo brečet. Hodně lidí ho pochopilo, další spousta ne, ale nějak jsem neměl ani sílu to dál vysvětlovat, ani pocit, že by to pomohlo. Každopádně uběhla spousta vody a téma cosplayů je tu zase. Jenže… tentokrát nebudou terčem článku (a spolu s ním i mého posměchu) kritikové, ale samotní cosplayeři, lidi v kostýmech a póvl, který se kolem nich motá. Na nějaký rozbor oproštěný od emocí taky můžete zapomenout, protože na něj nemám náladu a oni si to beztak ani nezaslouží. A hned vysvětlím proč.

Protože komunita československých cosplayerů je jedna velká zahnívající žumpa. Odpadní stoka za školní jídelnou, do které někdo vylil kontejner kvasících zvratků zkaženého romaduru. Zhnisaný jebák na zapařené posrané prdeli vyžraného hikikimori fanouška Hacune Miku.

Zpozorněli jste? Super. Protože já si nedělám srandu. Přesně takový pocit z vás mám. Ne z kritiků nebo haterů, jak teď s oblibou označujete kohokoliv s negativním nebo ne dost pozitivním názorem. Ti jsou z obliga, je jich v podstatě pár, jsou poměrně známí a za své názory se nestydí. Mluvím o vás, milí sluníčkoví lidičkové, kteří se na jedné straně vymezujete proti negativitě v komunitě, ale tou druhou s potměšilou radostí přikládáte pod kotel. I o vás, mravokární věrozvěstové jediného pravého přístupu ke cosplayi. Že nevíte, na co narážím? Oukej, tak si to pěkně rozebereme. Už před rokem jsme tu měli klasickou slepičí drbárnu a vzájemné drobné pomlouvání mezi cosplayery, které mi tak nějak pilo krev. Nevím, jestli se na nás přeneslo z lolita zpovědnice nebo je to prostě odvěký úděl všech společenství, jejichž majoritu tvoří ženy, ale stalo se a odčinit to nelze. Za tu dobu jsme ale ve vývoji učinili vpravdě mílové skoky a myslím, že v současnosti už tento odvar ze zkvašené menstruační krve směle doháníme a nejspíš i předháníme. Lolitám totiž proti cosplayerům něco chybělo. A tím něčím byly „komunitní hvjezdy“ nebo chcete-li „internetové celebrity“ a jejich nohsledi a masturbanti.

Cosplayer celebrityAby to někdo nepochopil špatně, nemám na mysli samotnou existenci lidí, kteří jsou známější než jiní. Je mi naprosto u zadele, jestli jste někdo jako Tobinka, která si sice dává práci s kostýmem, ale zásadně si volí postavy, na které nikdy fyzicky nebude mít, prostě protože YOLO, a na kterou se v náhodných gamerských diskuzích pravidelně snáší tolik špíny, jako by většině hráčů spláchla hračky do kanálu a navíc sama odložila vydání Half-life 3 minimálně o pět let. Stejně tak mě naprosto netankuje,  jestli jste typ podobný Hemulce, která má slovník dlaždiče, mimiku jako Steven Seagal a za sebou zástup onanů, kteří ji adorují jako by kadila nejlepší stejky střídané občas křupavoučkou slaninou. Nezajímá mě ani to, jestli se s frenetickým zápalem účastníte cosplay soutěží, do kterých si vybíráte náročné kostýmy, které často zblízka provedením zrovna nenadchnou i když z dálky připomínají bitevní loď třídy Iowa, a za sebou táhnete skupinku oddaných mstitelek jako Serraphina. Dokonce i typ rozbité porcelánové panenky kombinované s excesivním použitím photoshopu jako třeba Tessu, která samou svou existencí šíří chaos a konflikt a pak se hrozně diví, že se chaos občas vzbouří a narve jí násadu od koštěte do zadku až po štětiny, u mě vyvolá maximálně rozpačité pokrčení ramen. Je to totiž váš boj, váš způsob života, vaše kostýmy a mně se to může buď líbit nebo nelíbit – a v takovém případě vám to řeknu, protože prostě můžu a je mi fuk, jestli můj názor vezmete nebo ne.

To, o čem tu mluvím je regulérní překlopení komunity fanoušků do jakési parodie na „život bohatých a slavných“. Nevím, jestli to začalo tím, že se objevila móda zakládání fb stránek, že někteří cosplayeři začali chtít víc pozornosti nebo prostě tím, že jako národ příliš visíme na médiích. Ale rozhodně vím, co celou situaci dostalo do aktuálního stádia. Pokud tipujete Přiznání cosplayerů na facebooku, tipujete správně. Ale není jediným viníkem stejně jako další majoritní důvod – populární Ask.fm. Oboje jsou jenom nástroje (byť v prvním případě mají admini možnost nedávat ho do ruky každému, takže úplně bez odpovědnosti nejsou).  Hlavními viníky jste vy…

Není mi úplně jasné proč, protože z těch z vás, které znám, snad není jediný, který by nepohrdal českým bulvárem, nebylo mu zle z Džambulky a „investigativních“ novinářů Blesku případně žral pořady typu VIP zprávy. Přesto většina z vás jde a s pokrytectvím čtenářů našeho nejčtenějšího deníku říkáte známým „to je hrůza, co na sebe dneska ti cosplayeři napíšou/odvysílají“, ale zároveň pravidelně hltáte, co se zase objeví, lajkujete a dáváte pozor, aby vám náhodou nějaký drb neutekl. Dobrovolně se tak stáváte konzumenty divadla, které vám vlastně nic nedá, jen vám do žil vstříkne takovou tu „pravidelnou dávku emocí“. A proč říkám divadla? Protože věřte tomu nebo ne, o nic jiného tu ve spoustě případů nejde. Část prázdnin i podzimu jsem ve volných chvílích trávil určitý čas (nuda na noční) sledováním cosplayerských Asků a přiznání. Kdyby kolegovi Rambouskovi chyběla nějaká zadání bakalářek, měl bych pro něj tip. Protože i neautomatizovaná analýza textů, reakcí a lajků ukazuje až „nečekané“ souvislosti.  Jste zvědaví na výsledky mého pozorování? Tady je máte:

1. We are famous bitches! – řadoví cosplayeři, nemusíte se bát, je jedno, co si oblečete nebo jak bude váš kostým ve finále vypadat nebo jak se na něj hodíte nebo ne, lidem se buď líbit budete nebo nebudete. Pokud vaši fotku někdo přímo nerozmaže na Sčítání nebo podobných stránkách, žádná nenávistná sprcha vás nečeká. Adresné i neadresné výpady se týkají jen poměrně omezeného okruhu osob, podobně jako v případě jakéhokoliv jiného bulváru. Vy do něj nepatříte. S tím ostatně souvisí i oba další body.
2. We are meant to be seen! – proslulost, ať už chvalnou nebo nechvalnou je třeba opečovávat. Telebrity aktivně spolupracující s bulvárem by mohly vyprávět. Obě zmíněné anonymní služby poskytují cosplayerům přímo luxusní zbraně. Nemluví se o vás dost? Hurá sepsat si přiznání případně trapný dotaz sám na sebe. Konkurenci ideálně nezmiňovat, tu veřejně drbou jen amatéři, přece jí nebudeme zvyšovat ohlas, to dá rozum.
3. We are many! – a koneckonců, přece se nebudu zalamovat sám, ono by to možná i bylo nápadný, však oni se fanoušci sami postarají, aby to vřelo, občas ať chci nebo ne.  A jak je dokonáno, ideálně rovnou svůj idol upozornit nebo se aspoň aktivně ohrazovat v diskuzi „proti tomu zamindrákovanému hejtrovi“, který si dovolil vaši kamarádku/kamaráda/vlhký sen pohanět.
4. We are best friends forever! – používá vaše cosplay kamarádka a rivalka, která vás vnitřně sere, ale navenek jste vůči ní jako z cukrkandlu, výše uvedené metody? Ideální možnost jak se přiživit! Dokažte celému světu, jak pevně ji hájíte, instantní lajky zaručeny. Koneckonců ona vůči vám nejspíš cítí i dělá totéž, ne?

Přijde vám to divné? To nejste sami. Za dobu pozorování jsem si i zkusil obou služeb využít a nějaké modelové příspěvky napsat. Pokud tipujete, že negativní fungovaly mnohem lépe, máte pravdu. A tak jsem krom pozorování začal i oťukávat různé konkrétní jedince. A nejen, že jsem si potvrdil výše zmíněné body, zároveň jsem natrefil na další povedenou věc – opět stejně jako u bulváru, i tady stojí za nejošklivějšími útoky často ti nejbližší. Kamarádi, příznivci, jen si vyberte. Důvody se různí, potkal jsem dokonce i názor „ji potom můžu utěšovat“, ale většinou jsem měl pocit, že to dělají prostě proto, že je pak co drbat, proti čemu se vymezovat, o čem natáčet vlogy a tak vůbec. Znáte to – když nepřítel chybí, je nutné si ho vymyslet. Přitom občas nejde o žádná nevinná rýpnutí, přece jenom kdo jiný než nejbližší okolí ví, kam bodnout, aby to bolelo. Ano, jsem ochotný připustit, že si to občas terč něčím zaslouží, ale většinou ne.

Hnus? Možná. Jenže to si říká většina věrných čtenářů i o obsahu Blesku. A i když o praktikách vědí, jdou a s gustem si koupí další číslo. A my jako správní pokrytci nejsme jiní. S každým komentářem, příspěvkem nebo lajkem se aktivně účastníme na budování československého otaku bulváru. Na nikoho neapeluju, aby s tím přestal, samotného mě to z části nebaví a z části fascinuje (jak ostatně říká název článku). Jenom by asi stálo za to, aby víc lidí znalo pravidla hry. Potom by možná ustaly i věčné pře o to, kdo koho smí nebo nesmí cosplayovat a co je ještě cosplay a co už coss dress, cross dress, cross over nebo cross whatever. Někteří z vás to možná myslí dobře, ale už si neuvědomujete, že se do krve rvete v uměle vyvolaných konfliktech. Je to jen divadlo. Laciný kabaret plný lidí, kteří nevědí, kdy jsou ještě diváci a kdy už herci. Z pozice občasného diváka je mi to celkem jedno, když nechci, sledovat to nemusím. Ale z pozice organizátora akcí… no řekněme, že nejsem moc nadšený, pokud se i dlouho po skončení neřeší akce samotná, ale anonymní žlučovité plivání a vzteklé syčení.

PS: Pokud chcete, aby se vaše komentáře uchovaly, komentujte pod sem článek a ne na facebooku, přece jenom tady je dohledáte i za rok, neztratí se v hlubinách historie jako na fb.