My s Christofem jsme měli účast v podstatě jasnou, skoro až povinnou (já se nechal Akiko uvrtat do přednášky a plánovali jsme tu mít stánek). Zbytek dříve narozených Brňáků se rozhodl novou a neznámou akci, na které se navíc nesmí pít alkohol, prozatím ignorovat a maximálně do ní z dálky šťouchat klacíkem, aby viděli, co to udělá. Možná dorazí příště. Takže nám nezbylo nic jiného než naložit do vozu tři školačky a vyrazit jako nejslušnější ze slušných.

Praha nás jako obvykle překvapila svojí rozlehlostí… a také tím, že tu jako obvykle NIC nemají. Srsly, kolegové Pražáci, to vám vykradli celý Chodov nebo co? Získat v bankách drobné? A class Naruto mise. Najít boty, které nevypadají, jako by je pro ošklivost vyřadil z prodeje vietnamský stánkař? S class! Kravaty? I v Olomouci během dvaceti minut najdu obchod s lepšíma. Hospody už jsme ani nehledali, z předchozích zkušeností víme, že pohostinské zařízení každých dvacet metrů jako v Brně nemůžeme očekávat (takže z nouze používáme dvě odzkoušené).  Ale dosti rantu, za nevybavenost hlavního města organizátoři nemůžou. I kdyby mohli, pomlouvat je nemůžu, protože nám vybrali krásné místo a vůbec nám vycházeli všemožně vstříc. Takže jsme rozložili stánek, holky se šly převléci do kostýmů a já se jal socializovat s každým, kdo nestihl včas utéct. Hned z počátku jsem tak narazil na první ze skvělých fičurek benjamínka na poli českých conů – Achievement game! Nebudu zapírat, mám pro jejich sbírání slabost a jak na kongregate, tak v libovolné desktopovce je sbírám jako pokémony.  Některé nebylo těžké získat, u některých… jo, po několika letech jsem byl pro pitomé razítko prakticky přinucen zaskákat si na DDR (pořád to lamím stejně) a zúčastnit se karaoke soutěže (kde jsem proti všem předpokladům neskončil poslední). Ricka Astleye zase nechci pěkných pár let slyšet natož zpívat. Never gonna let you down…  Všechny jsem nezískal, ale rozhodně mi tahle hra během víkendu zaplnila jakýkoliv prázdný prostor. Jen houšť a větší kapky!

Proti posledním AFkům i Akiconům jsem si konečně užil i víc programu. V pátek to byla AMV soutěž a přednášky Yuffie a Zenyho. K AMVčkům jen tolik, že ač je nijak zvlášť nemusím, byl jsem po soutěžních kouscích z letošního Adviku hodně příjemně překvapen a klobouk dolů před vítězi. Čingisova AMVčka mi dokonce přišla subjektivně lepší než letošní nejlepší animefestí práce. Yuffie mluvila o Pokémonech, digimonech a vykrádání a mluvila dost zajímavě na to, abych si rozšířil obzory.  Jak jde o hry, Yuffie prostě umí. Zenyho přednáška měla být završením pátečního dne. Byl jsem na ní i s Grekem a byl jsem dost zvědavý, protože jsem zatím na žádné nebyl a kus jedné jsem viděl jenom ze záznamu.  Měla být završením. Nebyla. Z celkové délky trvání přednášky (třicet minut) zabraly informace minut necelých pět. A byly snad až na jedinou výjimku mylné. Během víkendu jsem jeho přednášky absolvoval celkem tři a můžu zodpovědně říct, pokud hledáte informace nebo inteligentní humor, sem nechcete. Naopak pokud máte rádi pubertální humor a poměřování pindíků a vymyšlených holek, je tohle přesně typ přednášek, které hledáte. Tedy pokud vám nevadí, že do výkladu přednášejícího po většiny doby skáčí jeho kamarádi a další „vtipní“ komentátoři, kteří dokáží plynulost i téma přednášky dokonale zničit. Po skončení jsme se šli občerstvit (a bohužel jsem tak minul přednášku Chill) a já se nakonec proti původním předpokladům rozhodl dosáhnout vrcholu večera jinde – na přednášce Akiko o Transformeřím pornu. Vrchol to pro mne skutečně byl. Dozvěděl jsem se spoustu nových informací, které jsem nepotřeboval vědět. A jako technikovi mi od té doby vrtá hlavou elastický plech na břiše těhotného transformera… Věděl jsem, že některé kouty internetu jsou zvláštnější než jiné, ale tohle? No ani usnout jsem z toho nemohl.

Sobotu jsem pojal volněji a jak už jsem zmínil, většinu dne jsem buď ležérně naháněl achievementy nebo vykecával se starými i novými lidmi (mimochodem, v tomhle vidím velkou výhodu jak Natsuconu tak Akiconu – na rozdíl od AF, kde se nezastavím, tady mám možnost poznávat nové lidi / vidět se s některými, které jsem do té doby znal jen po netu). Ale i mimo lovení bodíků do osobní karty jsem toho stihl požehnaně – viděl jsem ukázky japonských bojových umění, které tvořili součást sobotního Macuri, nakoukl jsem na cosplay soutěž, zaskákal si, zabékal, nakrmil se a zapadl na dalšího Zenyho přednášku. Ze které jsem po nějaké chvíli odešel, předkládané informace byly sice o drobet méně zcestné než v pátek, ale nějak nemám potřebu sledovat fotky jeho přítelkyně na velkém plátně a k tomu poslouchat horu chlubení. Navíc se blížila doba nejtěžší. Musel jsem si ještě nanečisto projet vlastní přednášku, abych tentokrát nepřekročil stanovený čas, jak se mi v Zahradě pravidelně stává. A vyplatilo se – skončil jsem o čtyři minuty dříve a poprvé po dlouhé době jsem měl z odvedené práce celkem dobrý pocit (a to se mi u přednášek fakt moc nestává). Po přednášce jsem se na chvíli zakecal s Grekem, MatiMate, Kalisto a bandou dalších lidí (a notně se proléval vodou, protože jsem ke konci přednášky už dost chraptěl).

Dozvěděl jsem se další nové informace, Mati mi poradila další knížku na rozšíření obzorů a konečně se vzpamatoval ze šoku, že se mým vtipům o yaoistkách dokonce někdo smál (líbí se mi, měly by být úsměvné, ale to, že se jim někdo smál na hlas mě v prvních momentech skoro i vyděsilo). Poté jsem se od diskutujících oddělil a s Miki a dvojčaty vyrazil na rework AF failu pánů Ratmana a Astraka – Vysoce radioaktivní diskuzní figury. Byl jsem příjemně překvapený, kluci reparát složili a i když bych je za některé věci vysloveně bil (nesehranost, zmatkaření, tuny textu na plátně), je hodně vidět, že na sobě makají. Jednu věc si přesto neodpustím  – i v mých přednáškách a textech se vyskytují obraty nebo konstrukce, které sem tam lidé nepochopí. Tady místy nechápala dobře půlka sálu a znovu tak potvrdila největší slabinu tohoto „serious discussion business“ dua. Pánové, můžete mít načteno jak chcete, můžete to mít v hlavě milionkrát vybroušené, ale pokud nejste schopní adekvátně a srozumitelně to podat mase obyčejných lidí, je to všechno k ničemu. Ale keep working, nebylo to zlé a bude to ještě lepší, líp se sehrát a příště budete válet víc než podomní prodavači vysavačů.  Každopádně se to drobet protáhlo a když jsme se z workshopové místnosti vypotáceli, blížila se jedenáctá. Bez mučení se přiznám, že na to, co jsem páchal poté mám jenom letmé vzpomínky a určitě jsem mlel hrozné věci, ale únava se začala projevovat. Nakonec jsem odpadl klidným spánkem nespravedlivých.

V neděli jsem podlehl nízkým pudům a v honbě za žvancem propásl přednášku Tyrusse o alternativních žánrech v anime. Bylo mi to sice líto, ale když jsem po skončení zaslechl několik různých skupinek diskutovat o obsahu, nejspíš jsem udělal dobře. Grek lomící rukama tento dojem jenom podtrhl a tak jsem se zase s klidným svědomím ponořil do žranice. Na Yuffiino nostalgické okénko už jsem si zašel. Přednáška byla fajn a vůbec jsem z ní neutekl proto, že jsem se najednou cítil hrozně starý, když vyprávěla o věcech, které „snad každý z nás dělal/měl/viděl, když byl malý“ a já si uvědomil, že v té době už jsem měl pubertu skoro za sebou! Zcela trudomyslný jsem se proto vytratil tento ošklivý pocit zajíst. Z chmur mě probral až odchod na další přednášku – nebo lépe přednášky. Nevím, kdo sestavoval program Natsuconu, ale narvat mi tři lidi, které chci vidět, vedle sebe v jeden čas, to se prostě nedělá, jasný?! Rozhodl jsem se omrknout od každé alespoň kus a jako na první vyrazil na Alexejovu přednášku, jak přednášet o hentai. Nebudu napínat, Alexej má očekávání trochu zklamal, dodělával až na poslední chvíli a tak bylo většinu doby poznat, jak si není jistý v kramflecích. Ale rozhodně slušný příslib do budoucna, i vtípky mu jdou čím dál přirozeněji. Myra proti tomu v hlavním sále přednášela již jednou ozkoušené téma, tentokrát bez Alfreda… a také bez velké části prezentace, která se prostě v půlce vypařila neznámo kam. Přesto to zvládla docela statečně a přes tuto zrádnou překážku se tématem prokousala – prostě pokud toho o tématu, které prezentujete, víte opravdu dost, nějaká stávka techniky vás neohrozí. Potom už hurá na vyhlášení soutěží, rychlé prodrbání oceněných… a poslední Zenyho přednáška. Tam už vyrazila poměrně silná sestava (včetně Kalisto, Astraka, Greka nebo Akiko). Přednáška měla být o otaku generaci a tady jsem (nešlo o ecchi téma) skutečně doufal, že se něco dozvím (koneckonců otaku komunitu různě intenzivně zkoumám posledních deset let, tak mě zajímá, jak se na to dívají jiní lidé). Za prvních devatenáct minut jsem se bohužel nedozvěděl snad jedinou pravdivou informaci, pouze smyšlenky o tom, jak si přednášející myslí, že to bylo v minulosti a jak je to teď. Takže jsem to zbaběle zabalil a šel si pokecat s přeživšími. Nakonec jsme do doklepali až na zakončení conu (jo, prostě jsem ten achievement chtěl, no), pobalili a někdy po šesté vyrazili k domovu.

Pokud bych měl shrnout dojmy, tak budou veskrze pozitivní. Na první ročník slušný počet návštěvníků, fajn počasí, za celý víkend žádný alkohol a jen minimum cizích opilců. Po několika letech první con, kde jsem neslyšel Akiko na nikoho řvát (supět a chrčet jo, ale řvát opravdu ne). Také po dlouhé době akce, kde jsem viděl dost programu (protože mě zaujal nebo mě na něj dotáhly achievementy) a ještě jsem měl dost času na pokec a poznávání nových lidí. Nějaké ty porodní bolesti se sice vyskytly, ale celkově vzato úspěšný víkend a body navíc za achievementy.

PS: Nějaké ty fotky možná doplním později.