Nevím jak pro koho, ale pro mne dost zábavní. A vyčerpávající. Kancelářská krysa prostě není zvyklá postávat někde 14 hodin denně, tím méně pak krysa, která svoji váhu navýšila víc než je tělo ochotno tolerovat. V sobotu už jsem si ani nezkoušel hrát na hrdinu a vystoupení Stratovarius raději proseděl na tribuně. Ale hlavně, že to stálo za to (a to, že jsem ochutnal jídlo na každém stánku co tam byl, je pomluva – všechny jsem opravdu nestihl, mohl jsem končit tak na 80%).

Za dobu svého pobytu jsem potkal spoustu známých, z nichž někteří mne ani nezaregistrovali (například chudák CharlieV, kterého jsem potkal dvakrát a ani jednou mne neslyšel). Pokud vynechám ty mimo anime komunitu, pak jsem nejčastěji narážel na JR da bosse a BO duo Benny&Lachtan, kteří své letošní působení na MoR zakončili epesní degustací „hruštičky“ („tu si prostě MUSÍŠ dát! Je taaaak lahodná a nemá ani žádnej ocásek!“). Krom nich jsem se také konečně blíže seznámil s Taylor a překvapila mne i ArashiToppinen. Nebýt chill, vůbec bych si nevšiml, že mi ťuká na rameno (hráli Axxis). Paradoxně jediný, koho jsem za celé mastery skoro nezaregistroval, byl spolubydlící Malki – podle zbytku brněnské výpravy to bylo dáno tím, že byl buď v kotli nebo se věnoval rybaření.

anetteCo se týká hudebního zážitku, pak bych mohl říct, že většina MoR potíží či negativ se odehrála už ve čtvrtek, takže zbytek proběhl v pohodě. Potíže si hojnou měrou vybrala Vypsaná Fixa (místo bubeníka zaskakoval náhradník, se kterým nikdy necvičili, v průběhu vystoupení pěkně sprchlo,  blbla elektrika, Márdimu praskla struna a konečně náhradní kytaru mu zapomněli naladit) a negativní hodnocení si vysloužili Nightwish. Opravdu, jejich vystoupení jsem ani nedokoukal celé. Od Anette jsem nečekal nic a přesto jsem byl hodně zklamán – zbytek skupiny totiž předváděl slušný výkon, show měli pěknou a i nazvučení bylo fajn. Bohužel, tragédie v podání hlavní vokalistky nešla přehlédnout nebo spíš přeslechnout. Pochopím, že starší Tarjiny písničky nevyzpívá, ale aby jí ujížděly i její vlastní? Byl jsem docela rád, že její podání písně Wishmaster metodou „co nevyzpívám, uřvu“, za kterou by se nemusel stydět ani Lou Fanánek, už jsem jen slyšel, stát v kotli, nejspíš bych měl nutkání po ní hodit botu jako po mrouskající kočce. Marco zachraňoval, co se dalo, ale stejně mám pocit, že kdyby celý koncert odzpíval on, zážitek by to byl rozhodně lepší.

In_extremoČtvrteční zážitek tedy zachraňovaly kapely, které hrály před „hvězdou večera“ – Rage a In Extremo. Rage na MoR slavili 25 let působení na metalové scéně a předvedli slušný výkon, i když jejich hudba není zrovna můj šálek čaje. Od In Extremo jsem nečekal nic (jejich studiová alba mne nikdy příliš nezaujala), ale o to víc příjemně překvapili. Jejich živé vystoupení bylo přesně takové, jaké by člověk čekal od hlavního bodu programu a ne od skupiny hrající o půl osmé večer. Kvalitní nazvučení a parádní show, které k dokonalosti chybělo pouze denní světlo, které ubíralo ohňům kouzlo.

Pátek se nesl ve znamení častých přeháněk korunovaných pořádným slejvákem během vystoupení Korpiklaanů. Ten mne bohužel donutil oželet Edguy, protože chill už jektala zimou a ani mně už nebylo nejtepleji. I z Dragonforce jsem kvůli tomu viděl jen část. Největší dopad tak na mne v pátek měli pravděpodobně Kataklysm – sice jsem kolem beden jen procházel od zadního vstupu, ale i tak jsem po chvilce myslel, že budu smrkat mozek, a v uších se mi také uhnízdilo pískání, kterého jsem se nezbavil doteď.

axxisSobota se nesla ve znamení čekání na Blind Guardian. Mňága nepřekvapil ani nezklamal. Skvělou odpolední show předvedli Axxis, kterým se povedlo dostat publikum do varu dlouho před „hlavním“ programem. Z dalších dvou vystoupení jsem slyšel jen kousky, bylo mi totiž vnuceno několik hruštiček a dva velepřátelští kamarádi, kteří ještě dnes marně hledají střípky ztracených vzpomínek na onu hodinu. Jak už jsem podotkl v úvodu, Stratovarius jsem proseděl a možná to bylo jen tím, že jsem nebyl v kotli, ale… nebylo to špatné, jen tomu něco chybělo. Dragonforce den předtím byli lepší. Vrcholem Masterů pro mne byli samozřejmě Blind Guardian (to už jsem se opět přesunul co nejblíž pódiu). Přes vpravdě mizerné nazvučení odvedli parádní výkon a většinu vystoupení s nimi odeřvali fanoušci. O takové atmosféře si mohli Nightwish nechat jen zdát a k jejímu navození ani nebyly potřeba speciální efekty.

V neděli ráno jsme se sbalili a časně vyrazili k domovu, bohužel ne dost časně, abychom alespoň zaslechli české Innocens, hrajíci v neuvěřitelně nekřesťanskou hodinu (o půl desáté). Nezbývá než doufat, že i za rok bude vše klapat a na MoR opět dostanu dovolenou.