Když jsem se konečně asi po roce a něco zvažování opravdu rozhodl blogísek si založit, měl jsem zdejší anime-blog populaci poměrně slušně zmapovanou. Žil jsem v bláhové iluzi, že pokud budu hodný srdíčkový kluk a budu sekat latinu, všechny ty bloggerky kolem mne přejdou bez povšimnutí a bude mi dovoleno v jejich světě existovat, i když nepoužívám mnoho W, nedělám bleskovky, nejsem fanoušek jauvajs a jediné diplomy, které uděluji, jsou za soutěže Animefestu.

Spletl jsem se. Bloggerky sice na první pohled vypadají jako hodné a v podstatě nevinné bytůstky, ale znáte Sirény, že ano? Nebo takové ty rybičky co v hlubinách loví nevinné oběti větší než jsou samy na líbivá světýlka. Ano, takové jsou ve skutečnosti – zdánlivě nevinné, ale tlamičky mají plné ostrých zoubků, kterými vás zkusí polapit, nedáte-li si pozor.

Některé jsou v reálném světě téměř neškodné a na nebohé návštěvníky svých stránek líčí pasti pouze pasivní – třeba geniální kreslířka Kobylka v pyžamu mi zcela neúmyslně způsobila mentální zacyklení, když jsem na tytrubce narazil na jedno její video. Kreslí sice nádherně, ale sakra! Tu písničku jsem nemohl z hlavy dostat mnoho dlouhých týdnů a to jsem ji zkoušel přebít i Evou a Vaškem!

Další, poměrně neškodné  bloggerky jsou například Lusi nebo Mitsuki – nejhorší, co vám od nich hrozí, je to, že skončíte s kočičími oušky, vypadajíce jako pitomec, zatímco ony kvíkají a kňákají „kawaii“ a vůbec jsou happy. Přes net jsou milounké a převážně neškodné.

To se ovšem nedá říct o některých jiných, jmenovitě například o Chill nebo Gladness. Na první pohled hezké mladé dívky, skoro by se až chtělo říct ženy. Gladness o sobě dokonce tvrdí, že je úžasné a jedinečné stvoření (unique creature – poznámka pro rpg hráče – jaký má drop netuším). V reálu jde údajně o milou introvertní bytůstku. Nevěřte tomu, po netu jde o záludnou šelmičku. Silně materiálně založenou a dominantně orientovanou k tomu. Seme v ženském těle jak vyšitý. Odhalí vaše slabiny a bude vás nimi týrat – mne se snaží umučit kvůli mé téměř chorobné zvědavosti. Čím? Chill přece. Mimochodem, netuším jak to, ale ač tu do této chvíle nebyla o Gladness žádná zmínka, spousta lidí sem přišla přes vyhledávání jejího nicku. Pravděpodobně nějaká konspirace.

Chill studuje aplikovanou biochemii a je vlastně přímým důvodem vzniku tohoto postu. Mohl bych to zkusit svést na Taylor, coby autorku jednoho nejmenovaného řetězáku, kde se vyskytují pouze odpovědi a otázky si bloggerky posílají tajně, aby paranoidní bloggeři nevěděli, ale ona za nic nemůže. To Chill v něm musela zmínit můj nick a Gladness mi to musela prásknout, abych náhodou neměl lehké spaní. Ze všech popsaných bloggerek je navíc Chill pravděpodobně tou nejnebezpečnější. Například, když je na ni člověk milý a osloví ji „zlatíčko“, odměnou je mu pohlavek, který by zabil průměrného vola (ověřeno v praxi). Ptát se jí, jak se má, už si dovolí jen opravdový sebevrah. Pokud to učiníte, hrozí vám, že se vás pokusí usmrtit vaší vlastní zvědavostí. Ale já se nedám, já odolám a o ten řetězák nepožádám! Neklesnu tak hluboko!

Na závěr se s vámi podělím o Kobylčino video, ať nemám z té písničky potěšení jen já:

PS: Ve skutečnosti jsou všechny zmíněné bloggerky fajn holky a tento post je jen mojí svéráznou variantou upozornění na zajímavé blogísky, které pravidelně čtu.
PPS: Není pravdou, že k napsání PS jsem byl donucen, napsal jsem ho zcela dobrovolně.