Proč jsem neodolal? Z jednoho prostého důvodu, vážení a milí. Protože už mě to s prominutím sere. Jistě se mnou budete prakticky všichni souhlasit, že soustavné kritizování, shazování a posměch likvidují kreativitu a schopnosti víc než co jiného. Ubíjí to v člověku chuť něco tvořit, vyvolává to deprese, blbou náladu atd. atd. Jenže… poslední roky se nám tu šíří jiná vlna, která začíná na tuto první mocně dotahovat. Tady už se mnou značná část z vás souhlasit nebude, protože jste pravděpodobně nakažení – tuto vlnu totiž reprezentují dvě stěžejní ideje. Nekritické chválení a „nemáš právo kritizovat“. I když se v článku zaměřím jenom na malý svět českých a slovenských otaku, zdaleka se to netýká jenom jich, stačí si otevřít libovolné diskuzní fórum nebo si pustit televizi. Desetiletí snah naučit českého človíčka „pozitivnímu přístupu“ ke kritice se zvrhlo daleko nad očekávání mediálních inženýrů. Místo nápravy typického „ježišimarja jak to hraješ/pečeš/šiješ ty debile, vrať se na učňák/na okresní trávník“, tak v podvědomí většiny národa hned vedle zakotvilo „Kdo si myslíš, že seš, abys mohl kritizovat, dokázal bys to líp?“ a společně utvořili jakési svaté duo. Prvním se útočí na kohokoliv, kdo se nám v čemkoliv nelíbí, druhým se dá pro změnu skvěle ochránit kdokoliv, na kom nám záleží. Že vám přijdou obě věty útočné? To taky jsou – protože v době moderního internetu nelze použít čistě obranný prvek. To by vám ubralo body, někdo by mohl mít pocit, že má oponent vlastně pravdu atd. atd. – stručně řečeno, bránit se je v očích této části národa stejně špatné jako uznat protivníkův názor. Tak trochu to připomíná boj o nadřazenost ve smečce – sklopíte oči a je z vás navěky žrádlo pro děla, které si vrzne jen, když mu to alfasamec/alfasamice milostivě povolí.

No a přes to, že fandové mangy/anime/fantasy/sf stále patří co do schopností a inteligence k výraznému nadprůměru zdejšího obyvatelstva, za posledních cca 7 let tuto nemoc chytli také. Já vím, nedá se tomu uniknout, hrnou to na nás ze všech stran. Lidé, kteří sami sebe považují za rozumné a inteligentní, by se ale měli dokázat od tohoto svinstva oprostit. Proč by to měli udělat? No protože to českou komunitu ničí. Je jedno, jestli děláte cosplay, fotíte, píšete fanfikce, stříháte AMVčka, překládáte nebo třeba závodíte v masturbaci. Jeden příklad za všechny – před lety se začal rozmáhat český fanouškovský překlad mangy a anime. Dnes patří český fansub k těm nejhorším na světě. Ne proto, že bychom neměli dostatek šikovných lidí. Ale proto, že kritizovat překlad se poměrně rychle stalo něčím zavrženíhodným. Místo toho, aby se tak skupiny vzájemně posouvaly dál, zlepšovaly se a učily, tak vzniklo pár enkláv, kde se najdou slušní překladatelé, které ale nikdo nestahuje… no a potom hned několik populárních a houfně oslavovaných tragédů, jejichž práce je příšerná, ale proti kterým nelze nic říct, jinak se okamžitě rozpoutá klasická litanie „Jak můžeš, kdo ti dal právo, si to někdy zkus, dokázal bys to líp“ – a pokud si někdo myslí, že když dojde, předloží vlastní ukázky práce, dokáže, že má dostatečný kredit i schopnosti, dav přitakávačů váhavě ustoupí a zamyslí se, nemůže být dál od pravdy. Pokud to totiž uděláte, následuje nevyhnutelná ofenziva sestávající se z okřídlených vět „Si něco kompenzuješ… no jo, vytahuješ se na někoho, kdo má míň zkušeností…“ a v naprosté většině případů zakončená drtivým „beztak jen závidíš sledovanost“ nebo naprosto ultimativním „Nám se to ale takhle líbí víc, your argument is invalid“.

Jak z toho ven? Nijak, vážení. Český fansub tímto v podstatě končí. Možná nás časem čeká určité obrození, ale jinak jde o klasickou ukázku toho, jak přemíra chvály zabila celé odvětví fanouškovské činnosti. Mladí a schopní nadšenci se na překládání rychle vyprdnou, protože z jedné strany jejich činnosti nikdo nepochválí a z té druhé vidí jen to, jak dav oslavuje práci, se kterou by se oni sami styděli vyjít na světlo. Toto ovzduší mimochodem dokáže naprosto s přehledem utlouct i poslední zbytky sebekritického myšlení, které začátečník má. Pozitivní kritika je v tomto hodně ošidná. Minulý rok jsme tu měli krásný příklad fansubera, který mohl být celkem slušný. Ne skvělý, ale přesto na české poměry nadprůměr. Leta letoucí jsme kolem něho našlapovali po špičkách a snažili se mu vysvětlit, že překládá jako když slepý střílí lukem z kolotoče na cíl – občas se trefí, ale většinou sejme náhodné kolemjdoucí. Bohužel tyto jemné pobídky nezabraly, až nakonec nadešel čas, kdy z jedné z jeho prací vznikl demotivator. Samozřejmě, že ho to sebralo, dotklo by se to jistě každého z nás. Následoval brutální pád na hubu – selektivní slepota a cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly si vybraly daň. Dnes už nepřekládá.

Jinde je to sice lepší, ale ne o tolik, kolik by se mohlo zdát. Vezměte si třeba pořádání conů. Nedávno kolem nás proběhl druhý ročník CS(I): Adviku. Podobně jako loni následoval velký flame. A podobně jako loni na jedné straně kamarádi a obdivovatelé hlavního organizátora a na druhé zbytek světa. A je naprosto jedno, jestli šlo o kritiku oprávněnou a podloženou nebo o stížnosti na bázi „jedna paní povídala“. Stejně tak je naprosto jedno, jestli kritikové v rámci svého názoru něco pochválili a u kritizovaných věcí navrhli, co by šlo dělat jinak nebo se omezili na prosté „Táhni zpátky do Maďarska, zamindrákovaný ubožáku“. Happy Róbert friends s idolem v čele téměř okamžitě zahájili „obranu“ popsanou o pár odstavců výše. Většině českých fanů se toto chování neskutečně zajídalo a stejně jako minulý ročník si z toho hlavní aktér žádné kladné body neodnesl. Naopak si ho spousta internetově aktivních nadobro zapsala jako nevychované slovenské hovado, které nepřipustí jakýkoliv sebeoprávněnější útok na vlastní výjimečnost.


(Fenomén: Cosplay)

No… a tím se dostáváme k důvodu vzniku tohoto článku. Ke kritice českých cosplayerů. Nemusíte se bát, nebudu tu nikoho propírat do poslední nitky, vím moc dobře, jakou neskutečnou cestu ušel český cosplay za posledních pět let. Jenže teď čelí naše scéna nepříteli, na kterého možná nebude stačit. A pokud ho neporazí, nebude kam jít dál, před našimi „národními nadějemi“ vyroste zeď, která cestu většiny z nich velmi zpomalí, možná úplně zastaví. Chápete správně – tím nepřítelem jsou kamarádi, fandové a selektivní slepota. Poslední dobou vznikají jako houby po dešti fb stránky českých cosplayerů. Začíná to být podobně módní vlna jako před pár lety zakládání fansubových skupin. Některé mají své opodstatnění, jiné jsou doslova tragické. Ne, já ani v nejmenším nenaznačuji, že by měla najednou vzniknout nějaká „rada odborníků“, která bude ostatním říkat, co si mají myslet, co se jim má líbit a nařizovat rušení těch „slabých“. Jen se snažím naznačit směr, kterým se to začíná ubírat. Je to sotva pár týdnů, co jsem si jedněch takových stránek všiml (cosplayeři prominou, ale držím svůj fb profil čistý a přidávám si opravdu jen minimum stránek). Slečna měla čistě objektivně do cosplayerky poměrně daleko, byla to prostě obyčejná holčina, kterou baví oblékat se jako postavy v anime. Alfred s Myrou těmto lidem říkají „fandové v kostýmu“. Není na nich nic špatného, ale nejsou to cosplayeři! Jenže ejhle, copak se nestalo. Objevily se kritické hlasy a pokud tipujete, že nastala stejná situace, kterou už jsem tu několikrát zmínil, máte bod. Napadání, urážení, prostě sluníčkový den. Přesně to, co tak hrozně vyčítají jiným.

Kroutil jsem hlavou a měl trochu blbý pocit z toho, jak se tento „kdo ti dává právo“ mor začíná roztahovat do další části komunity, ale měl jsem kopu práce, tak jsem to přešel. Před pár dny ale začal Comiket a spolu s ním se na fb objevil další flame na toto téma. Opět – na jedné straně lidé, usurpující si právo na názor a na kritiku, na té druhé kamarádi cosplayerů a „cosplayeři“ samotní. Nebudu tu řešit a rozebírat osobní motivace jednotlivých účastníků, je mi upřímně jedno, kdo je proti komu zaujatý, kdo s kým spal, chtěl by, dostal košem nebo něco takového. To se hodí možná do hádek, ale jinak je to irelevantní. Meritem věci je tu samotné stále sílící přesvědčení mas, že nikdo nemá právo vyjadřovat se k jejich idolům/kamarádům jinak než kladně. Motivační a pozitivně rozzářený přístup slaví další vyhranou bitvu, která mu nakonec prohraje válku. A opět se tu jako ohraná deska opakuje klasický kolotoč „obranných“ tvrzení. A takhle fakt ne, mládeži.

Milí lidé v kostýmech, je mi jedno, jestli jste cosplayeři, fandové, fanatici, exhibicionisté. Nezajímá mě ani to, jestli děláte kostýmy pro radost z vlastní zručnosti, z lásky k postavě, role playingu nebo proto, že vás vzrušuje představa, že si vás pak budou otaku představovat v jistých velmi osobních chvilkách. Motivace nehraje roli, důvodů může být celá řada a neřeknu vám, že je některý z nich horší nebo lepší než ostatní. Uvědomte si ale jednu věc. Pokud vylezete v kostýmu, budou vás soudit. Ať už dáte na net fotky nebo vyrazíte kamkoliv mezi živé lidi, jste to vy, kdo proniká do veřejného prostoru, ne naopak. Vstupujete do světa, který vám nemusí jít a většinou ani nepůjde na ruku. Potkáte davy tvorů s názorem – virtuálních i skutečných. Ne vždy to bude názor pozitivní, někdy to budou názory, které chtějí zranit, nebo i názory vysloveně hnusné nebo odporné (fakt miluju, když nechtěně zaslechnu, jak se náhodný otaku o mé drobné kamarádce vyjadřuje ve smyslu intenzivní několikaotvorové penetrace). A vy to musíte akceptovat. Můžete se ohradit, můžete z toho mít náladu pod psa, úchylům klidně nakopnout mozkové centrum, ale musíte akceptovat, že jste to vy, kdo vstupuje do jejich prostoru. Pokud to nejste schopni unést, nedělejte to, jenom se budete trápit. A bude vás to provázet ještě dlouho, protože jakmile se jednou objeví vaše fotka na internetu, už ji nesundáte. Co se týká míry akceptace – tady záleží na vás a na tom, proč cosplayujete. Pokud patříte mezi ty z nás, kteří si prostě chtěli udělat radost, je nejsnazší prostě pokrčit rameny a přejít to. Pokud to ale myslíte vážně, chcete soutěžit a patřit mezi tu „cosplayerskou elitu“, měli byste se nad obsahem kritiky zamýšlet, i když to často není příjemné.

Milí ochránci, kamarádi, obdivovatelé a pochlebovači, ani u vás mě nezajímá, jaké pohnutky vedou vás. Vaše idoly si zvolily. A vy nemáte žádné právo urážet kritiky podobnou snůškou argumentačních výkalů, která už jsem tu několikrát zmínil. Dá se debatovat o tom, jestli se v konkrétních věcech kritik mýlí, jestli používá ideální tón, ale obrana útokem nebude fungovat. Víte proč? Protože idiota nepřesvědčíte ani útokem ani čímkoliv jiným. Na ty funguje pouze ignorace. A člověka, který kritizuje rozumně, ač se vám to nemusí líbit, přesvědčíte o jediném – totiž o tom, že jste nedílnou součástí cosplayerova failu. Ano, je to i vaše chyba, pokud má váš idol ránu, je navlečený do o dvě čísla menšího kostýmu, barevně místo vysněné postavy připomíná výbuch v továrně na primalex a místo cool pohybů se pohybuje ladným tanečním krokem Káji Gotta. Ruku na srdce – kolik z vás, kteří se tak úpěnlivě zastáváte „práva nosit, co se komu líbí“, někdy kamarádovi/kamarádce řeklo „hele, vyber si radši něco jiného, na tohle nemáš postavu/schopnosti“? Ano, já vím, že do toho často dávají srdce, prostředky i duši, ale… to vezmu stěží od nich. Od vás je to jen výmluva a čisté pokrytectví. Pokud má náhodný kolemjdoucí po zhlédnutí cosplayera potřebu jít si propláchnout oči savem, můžete za to vy. Pokud se vašemu idolu vysmějí tak, že skončí v slzách, můžete za každou druhou, kterou uroní. Protože vy jste ti, kteří to mohli zarazit. Od toho tu jste, máte být podporou v dobrém i zlém, ne se jak generálové po bitvě sesypat na někoho, kdo má méně viny než vy.  Jenomže házet to na ostatní je mnohem snazší, že… Nekritický obdiv, lajkování jako o život a chválení kdejakého hovna je přesně to, co nepomáhá a brzdí vaše kamarády v rozvoji. Netvrdím, že byste jim měli začít sjíždět cokoliv, s čím přijdou, ale věřte mi – je mnohem snazší přijmout střízlivý názor kamaráda než pak dostat pěstí od hnusné reality.

A nakonec vy, milí kritikové a náhodní kolemjdoucí. Na rozdíl od předchozích skupin mě vaše motivace nadmíru zajímá. Dokonce natolik, že si vás dovolím rozdělit do tří škatulek. V první škatulce budou ti z vás, kteří kritizují proto, že závidí, kompenzují si vlastní mindráky nebo jim prostě dělá dobře, když má někdo druhý ránu a baví je se v tom babrat jak batole ve vlastních sračkách. Možná bych mohl rovnou napsat „ty z vás“, protože tato škatulka je v naprosté většině případů tvořena ženami. Vám ani nemá smysl nic říkat ani se s vámi bavit, tvoříte spodinu lidské společnosti od nepaměti a ani dva a půl tisíce slov to nezmění. Právě vy jste jedním z hlavních důvodů vzniku „obrany útokem“. Do druhé škatulky pak pro změnu nacpu všechny, kteří mají pocit, že mají svaté právo vyjadřovat se k veškerému dění i lidské činnosti (moje škatulka!). Máte naprostou pravdu. Je to naše nezpochybnitelné právo a je jen na nás, jak s ním naložíme. Motivace této skupiny se různí. Část této škatulky kritizuje a remcá jen tak ze sportu, další třeba proto, že doufají, že si z jejich často starostenských rad kritizovaný něco odnese. Stejně jako motivace se různí i forma – a právě tady vzniká nejčastější nepochopení mezi kritikem a ochráncem. Zvyklý hlavně na první škatulku, bere ochránce automaticky jakékoliv sebesprávnější slovo kritikovo jako neoprávněný útok. No a v očích kritikových se ochránce automaticky posouvá do role viníka celého předmětu kritiky, protože měl svůj idol včas upozornit. Flame, který neobohatí ani jednu ze stran, je rázem na světe. Samozřejmě netvrdím, že se na obou stranách barikády nemůžou nacházet kreténi, ale zdaleka to není tak časté – většinou je debil jen na jedné z nich (na které se hodně různí), dost často není na žádné, jen se strany nechápou. Poslední a zároveň největší škatulku potom tvoří náhodní kolemjdoucí. Často lidé se střízlivým pohledem, kteří jen velmi neradi dávají jakýkoliv negativní feedback – opět právě kvůli tomu, že dobře vnímají uražené reakce ochránců. To je ta mlčící většina, která se občas vybičuje k „jo, tohle je fakt hezký/díky za překlad/super přednáška“, ale ze kterých budete skutečný názor páčit heverem. Lidi, pokud chcete pomoct, nebojte se ozvat. Pokud vás cosplayer nebo jeho pochlebovač pošle do háje, aspoň máte čisté svědomí. Pokud mu váš názor pomůže, dobře pro všechny zúčastněné.


(Cosplay Workshop)

Závěrem jen malý disclaimer. Pokud patříte do libovolné skupiny a článek vás urazí, dobře vám tak. Berete se moc vážně a lidé, kteří se na sebe nedokáží kouknout s nadhledem, si nic jiného nezaslouží. Pokud se v některé ze skupinek poznáte a zajímá vás, co byste měli dělat, abyste situaci změnili a cosplay neskončil jako fansub, prostě zkuste víc přemýšlet, než něco napíšete nebo když se někde něco dočtete. To, že si přečtete „hele, na tohle máš malý/velký prsa/zadek/stehna/uši“ ještě neznamená, že je to útočný zamindrákovaný blbeček. A na druhou stranu – to, že podobnou větu napíšete, zdaleka neznamená, že to protistrana vezme jako dobře míněnou radu. Tím spíš, pokud jsou tou stranou dívky, kterých se tím většinou jen dotknete. Jako ilustrační dávám do článku záznamy přednášky a workshopu od Alfreda s Myrou. Je v nich spousta věcí, které by neměly zapadnout.


PS: Po letošním AF jsem na svou přednášku dostal jediný skutečně negativní feedback – hodně se mě dotkl, i když jsem měl na svůj výstup stejný názor. Ale zároveň mi dost pomohl, protože vím, že ho holčina myslela upřímně. Přehnaná chvála je ošemetná věc, která se téměř vždy zvrhne. Kritika by nás měla držet při zemi. Lidí, kteří zahodili svůj talent nebo zarazili svůj rozvoj jen proto, že jim okolí neustále pochlebovalo, a oni tak pojali přesvědčení, že jsou dokonalí, jsou plná diskuzní fóra i plné schránky knižních nakladatelství.

PPS: Pokud mě chcete přesvědčit, že se v názorech na jednotlivé skupiny pletu, směle do toho, nemám vždycky pravdu. Jen se prosím vyvarujte argumentace uvedené v článku. Kritizoval jsem, nosil kostýmy a kamarádil s cosplayery pravděpodobně dřív, než většina z vás zjistila, že něco jako anime existuje;P