Proč jsem neodolal? Z jednoho prostého důvodu, vážení a milí. Protože už mě to s prominutím sere. Jistě se mnou budete prakticky všichni souhlasit, že soustavné kritizování, shazování a posměch likvidují kreativitu a schopnosti víc než co jiného. Ubíjí to v člověku chuť něco tvořit, vyvolává to deprese, blbou náladu atd. atd. Jenže… poslední roky se nám tu šíří jiná vlna, která začíná na tuto první mocně dotahovat. Tady už se mnou značná část z vás souhlasit nebude, protože jste pravděpodobně nakažení – tuto vlnu totiž reprezentují dvě stěžejní ideje. Nekritické chválení a „nemáš právo kritizovat“. I když se v článku zaměřím jenom na malý svět českých a slovenských otaku, zdaleka se to netýká jenom jich, stačí si otevřít libovolné diskuzní fórum nebo si pustit televizi. Desetiletí snah naučit českého človíčka „pozitivnímu přístupu“ ke kritice se zvrhlo daleko nad očekávání mediálních inženýrů. Místo nápravy typického „ježišimarja jak to hraješ/pečeš/šiješ ty debile, vrať se na učňák/na okresní trávník“, tak v podvědomí většiny národa hned vedle zakotvilo „Kdo si myslíš, že seš, abys mohl kritizovat, dokázal bys to líp?“ a společně utvořili jakési svaté duo. Prvním se útočí na kohokoliv, kdo se nám v čemkoliv nelíbí, druhým se dá pro změnu skvěle ochránit kdokoliv, na kom nám záleží. Že vám přijdou obě věty útočné? To taky jsou – protože v době moderního internetu nelze použít čistě obranný prvek. To by vám ubralo body, někdo by mohl mít pocit, že má oponent vlastně pravdu atd. atd. – stručně řečeno, bránit se je v očích této části národa stejně špatné jako uznat protivníkův názor. Tak trochu to připomíná boj o nadřazenost ve smečce – sklopíte oči a je z vás navěky žrádlo pro děla, které si vrzne jen, když mu to alfasamec/alfasamice milostivě povolí.
No a přes to, že fandové mangy/anime/fantasy/sf stále patří co do schopností a inteligence k výraznému nadprůměru zdejšího obyvatelstva, za posledních cca 7 let tuto nemoc chytli také. Já vím, nedá se tomu uniknout, hrnou to na nás ze všech stran. Lidé, kteří sami sebe považují za rozumné a inteligentní, by se ale měli dokázat od tohoto svinstva oprostit. Proč by to měli udělat? No protože to českou komunitu ničí. Je jedno, jestli děláte cosplay, fotíte, píšete fanfikce, stříháte AMVčka, překládáte nebo třeba závodíte v masturbaci. Jeden příklad za všechny – před lety se začal rozmáhat český fanouškovský překlad mangy a anime. Dnes patří český fansub k těm nejhorším na světě. Ne proto, že bychom neměli dostatek šikovných lidí. Ale proto, že kritizovat překlad se poměrně rychle stalo něčím zavrženíhodným. Místo toho, aby se tak skupiny vzájemně posouvaly dál, zlepšovaly se a učily, tak vzniklo pár enkláv, kde se najdou slušní překladatelé, které ale nikdo nestahuje… no a potom hned několik populárních a houfně oslavovaných tragédů, jejichž práce je příšerná, ale proti kterým nelze nic říct, jinak se okamžitě rozpoutá klasická litanie „Jak můžeš, kdo ti dal právo, si to někdy zkus, dokázal bys to líp“ – a pokud si někdo myslí, že když dojde, předloží vlastní ukázky práce, dokáže, že má dostatečný kredit i schopnosti, dav přitakávačů váhavě ustoupí a zamyslí se, nemůže být dál od pravdy. Pokud to totiž uděláte, následuje nevyhnutelná ofenziva sestávající se z okřídlených vět „Si něco kompenzuješ… no jo, vytahuješ se na někoho, kdo má míň zkušeností…“ a v naprosté většině případů zakončená drtivým „beztak jen závidíš sledovanost“ nebo naprosto ultimativním „Nám se to ale takhle líbí víc, your argument is invalid“.
Jak z toho ven? Nijak, vážení. Český fansub tímto v podstatě končí. Možná nás časem čeká určité obrození, ale jinak jde o klasickou ukázku toho, jak přemíra chvály zabila celé odvětví fanouškovské činnosti. Mladí a schopní nadšenci se na překládání rychle vyprdnou, protože z jedné strany jejich činnosti nikdo nepochválí a z té druhé vidí jen to, jak dav oslavuje práci, se kterou by se oni sami styděli vyjít na světlo. Toto ovzduší mimochodem dokáže naprosto s přehledem utlouct i poslední zbytky sebekritického myšlení, které začátečník má. Pozitivní kritika je v tomto hodně ošidná. Minulý rok jsme tu měli krásný příklad fansubera, který mohl být celkem slušný. Ne skvělý, ale přesto na české poměry nadprůměr. Leta letoucí jsme kolem něho našlapovali po špičkách a snažili se mu vysvětlit, že překládá jako když slepý střílí lukem z kolotoče na cíl – občas se trefí, ale většinou sejme náhodné kolemjdoucí. Bohužel tyto jemné pobídky nezabraly, až nakonec nadešel čas, kdy z jedné z jeho prací vznikl demotivator. Samozřejmě, že ho to sebralo, dotklo by se to jistě každého z nás. Následoval brutální pád na hubu – selektivní slepota a cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly si vybraly daň. Dnes už nepřekládá.
Jinde je to sice lepší, ale ne o tolik, kolik by se mohlo zdát. Vezměte si třeba pořádání conů. Nedávno kolem nás proběhl druhý ročník CS(I): Adviku. Podobně jako loni následoval velký flame. A podobně jako loni na jedné straně kamarádi a obdivovatelé hlavního organizátora a na druhé zbytek světa. A je naprosto jedno, jestli šlo o kritiku oprávněnou a podloženou nebo o stížnosti na bázi „jedna paní povídala“. Stejně tak je naprosto jedno, jestli kritikové v rámci svého názoru něco pochválili a u kritizovaných věcí navrhli, co by šlo dělat jinak nebo se omezili na prosté „Táhni zpátky do Maďarska, zamindrákovaný ubožáku“. Happy Róbert friends s idolem v čele téměř okamžitě zahájili „obranu“ popsanou o pár odstavců výše. Většině českých fanů se toto chování neskutečně zajídalo a stejně jako minulý ročník si z toho hlavní aktér žádné kladné body neodnesl. Naopak si ho spousta internetově aktivních nadobro zapsala jako nevychované slovenské hovado, které nepřipustí jakýkoliv sebeoprávněnější útok na vlastní výjimečnost.
(Fenomén: Cosplay)

No… a tím se dostáváme k důvodu vzniku tohoto článku. Ke kritice českých cosplayerů. Nemusíte se bát, nebudu tu nikoho propírat do poslední nitky, vím moc dobře, jakou neskutečnou cestu ušel český cosplay za posledních pět let. Jenže teď čelí naše scéna nepříteli, na kterého možná nebude stačit. A pokud ho neporazí, nebude kam jít dál, před našimi „národními nadějemi“ vyroste zeď, která cestu většiny z nich velmi zpomalí, možná úplně zastaví. Chápete správně – tím nepřítelem jsou kamarádi, fandové a selektivní slepota. Poslední dobou vznikají jako houby po dešti fb stránky českých cosplayerů. Začíná to být podobně módní vlna jako před pár lety zakládání fansubových skupin. Některé mají své opodstatnění, jiné jsou doslova tragické. Ne, já ani v nejmenším nenaznačuji, že by měla najednou vzniknout nějaká „rada odborníků“, která bude ostatním říkat, co si mají myslet, co se jim má líbit a nařizovat rušení těch „slabých“. Jen se snažím naznačit směr, kterým se to začíná ubírat. Je to sotva pár týdnů, co jsem si jedněch takových stránek všiml (cosplayeři prominou, ale držím svůj fb profil čistý a přidávám si opravdu jen minimum stránek). Slečna měla čistě objektivně do cosplayerky poměrně daleko, byla to prostě obyčejná holčina, kterou baví oblékat se jako postavy v anime. Alfred s Myrou těmto lidem říkají „fandové v kostýmu“. Není na nich nic špatného, ale nejsou to cosplayeři! Jenže ejhle, copak se nestalo. Objevily se kritické hlasy a pokud tipujete, že nastala stejná situace, kterou už jsem tu několikrát zmínil, máte bod. Napadání, urážení, prostě sluníčkový den. Přesně to, co tak hrozně vyčítají jiným.
Kroutil jsem hlavou a měl trochu blbý pocit z toho, jak se tento „kdo ti dává právo“ mor začíná roztahovat do další části komunity, ale měl jsem kopu práce, tak jsem to přešel. Před pár dny ale začal Comiket a spolu s ním se na fb objevil další flame na toto téma. Opět – na jedné straně lidé, usurpující si právo na názor a na kritiku, na té druhé kamarádi cosplayerů a „cosplayeři“ samotní. Nebudu tu řešit a rozebírat osobní motivace jednotlivých účastníků, je mi upřímně jedno, kdo je proti komu zaujatý, kdo s kým spal, chtěl by, dostal košem nebo něco takového. To se hodí možná do hádek, ale jinak je to irelevantní. Meritem věci je tu samotné stále sílící přesvědčení mas, že nikdo nemá právo vyjadřovat se k jejich idolům/kamarádům jinak než kladně. Motivační a pozitivně rozzářený přístup slaví další vyhranou bitvu, která mu nakonec prohraje válku. A opět se tu jako ohraná deska opakuje klasický kolotoč „obranných“ tvrzení. A takhle fakt ne, mládeži.
Milí lidé v kostýmech, je mi jedno, jestli jste cosplayeři, fandové, fanatici, exhibicionisté. Nezajímá mě ani to, jestli děláte kostýmy pro radost z vlastní zručnosti, z lásky k postavě, role playingu nebo proto, že vás vzrušuje představa, že si vás pak budou otaku představovat v jistých velmi osobních chvilkách. Motivace nehraje roli, důvodů může být celá řada a neřeknu vám, že je některý z nich horší nebo lepší než ostatní. Uvědomte si ale jednu věc. Pokud vylezete v kostýmu, budou vás soudit. Ať už dáte na net fotky nebo vyrazíte kamkoliv mezi živé lidi, jste to vy, kdo proniká do veřejného prostoru, ne naopak. Vstupujete do světa, který vám nemusí jít a většinou ani nepůjde na ruku. Potkáte davy tvorů s názorem – virtuálních i skutečných. Ne vždy to bude názor pozitivní, někdy to budou názory, které chtějí zranit, nebo i názory vysloveně hnusné nebo odporné (fakt miluju, když nechtěně zaslechnu, jak se náhodný otaku o mé drobné kamarádce vyjadřuje ve smyslu intenzivní několikaotvorové penetrace). A vy to musíte akceptovat. Můžete se ohradit, můžete z toho mít náladu pod psa, úchylům klidně nakopnout mozkové centrum, ale musíte akceptovat, že jste to vy, kdo vstupuje do jejich prostoru. Pokud to nejste schopni unést, nedělejte to, jenom se budete trápit. A bude vás to provázet ještě dlouho, protože jakmile se jednou objeví vaše fotka na internetu, už ji nesundáte. Co se týká míry akceptace – tady záleží na vás a na tom, proč cosplayujete. Pokud patříte mezi ty z nás, kteří si prostě chtěli udělat radost, je nejsnazší prostě pokrčit rameny a přejít to. Pokud to ale myslíte vážně, chcete soutěžit a patřit mezi tu „cosplayerskou elitu“, měli byste se nad obsahem kritiky zamýšlet, i když to často není příjemné.
Milí ochránci, kamarádi, obdivovatelé a pochlebovači, ani u vás mě nezajímá, jaké pohnutky vedou vás. Vaše idoly si zvolily. A vy nemáte žádné právo urážet kritiky podobnou snůškou argumentačních výkalů, která už jsem tu několikrát zmínil. Dá se debatovat o tom, jestli se v konkrétních věcech kritik mýlí, jestli používá ideální tón, ale obrana útokem nebude fungovat. Víte proč? Protože idiota nepřesvědčíte ani útokem ani čímkoliv jiným. Na ty funguje pouze ignorace. A člověka, který kritizuje rozumně, ač se vám to nemusí líbit, přesvědčíte o jediném – totiž o tom, že jste nedílnou součástí cosplayerova failu. Ano, je to i vaše chyba, pokud má váš idol ránu, je navlečený do o dvě čísla menšího kostýmu, barevně místo vysněné postavy připomíná výbuch v továrně na primalex a místo cool pohybů se pohybuje ladným tanečním krokem Káji Gotta. Ruku na srdce – kolik z vás, kteří se tak úpěnlivě zastáváte „práva nosit, co se komu líbí“, někdy kamarádovi/kamarádce řeklo „hele, vyber si radši něco jiného, na tohle nemáš postavu/schopnosti“? Ano, já vím, že do toho často dávají srdce, prostředky i duši, ale… to vezmu stěží od nich. Od vás je to jen výmluva a čisté pokrytectví. Pokud má náhodný kolemjdoucí po zhlédnutí cosplayera potřebu jít si propláchnout oči savem, můžete za to vy. Pokud se vašemu idolu vysmějí tak, že skončí v slzách, můžete za každou druhou, kterou uroní. Protože vy jste ti, kteří to mohli zarazit. Od toho tu jste, máte být podporou v dobrém i zlém, ne se jak generálové po bitvě sesypat na někoho, kdo má méně viny než vy. Jenomže házet to na ostatní je mnohem snazší, že… Nekritický obdiv, lajkování jako o život a chválení kdejakého hovna je přesně to, co nepomáhá a brzdí vaše kamarády v rozvoji. Netvrdím, že byste jim měli začít sjíždět cokoliv, s čím přijdou, ale věřte mi – je mnohem snazší přijmout střízlivý názor kamaráda než pak dostat pěstí od hnusné reality.
A nakonec vy, milí kritikové a náhodní kolemjdoucí. Na rozdíl od předchozích skupin mě vaše motivace nadmíru zajímá. Dokonce natolik, že si vás dovolím rozdělit do tří škatulek. V první škatulce budou ti z vás, kteří kritizují proto, že závidí, kompenzují si vlastní mindráky nebo jim prostě dělá dobře, když má někdo druhý ránu a baví je se v tom babrat jak batole ve vlastních sračkách. Možná bych mohl rovnou napsat „ty z vás“, protože tato škatulka je v naprosté většině případů tvořena ženami. Vám ani nemá smysl nic říkat ani se s vámi bavit, tvoříte spodinu lidské společnosti od nepaměti a ani dva a půl tisíce slov to nezmění. Právě vy jste jedním z hlavních důvodů vzniku „obrany útokem“. Do druhé škatulky pak pro změnu nacpu všechny, kteří mají pocit, že mají svaté právo vyjadřovat se k veškerému dění i lidské činnosti (moje škatulka!). Máte naprostou pravdu. Je to naše nezpochybnitelné právo a je jen na nás, jak s ním naložíme. Motivace této skupiny se různí. Část této škatulky kritizuje a remcá jen tak ze sportu, další třeba proto, že doufají, že si z jejich často starostenských rad kritizovaný něco odnese. Stejně jako motivace se různí i forma – a právě tady vzniká nejčastější nepochopení mezi kritikem a ochráncem. Zvyklý hlavně na první škatulku, bere ochránce automaticky jakékoliv sebesprávnější slovo kritikovo jako neoprávněný útok. No a v očích kritikových se ochránce automaticky posouvá do role viníka celého předmětu kritiky, protože měl svůj idol včas upozornit. Flame, který neobohatí ani jednu ze stran, je rázem na světe. Samozřejmě netvrdím, že se na obou stranách barikády nemůžou nacházet kreténi, ale zdaleka to není tak časté – většinou je debil jen na jedné z nich (na které se hodně různí), dost často není na žádné, jen se strany nechápou. Poslední a zároveň největší škatulku potom tvoří náhodní kolemjdoucí. Často lidé se střízlivým pohledem, kteří jen velmi neradi dávají jakýkoliv negativní feedback – opět právě kvůli tomu, že dobře vnímají uražené reakce ochránců. To je ta mlčící většina, která se občas vybičuje k „jo, tohle je fakt hezký/díky za překlad/super přednáška“, ale ze kterých budete skutečný názor páčit heverem. Lidi, pokud chcete pomoct, nebojte se ozvat. Pokud vás cosplayer nebo jeho pochlebovač pošle do háje, aspoň máte čisté svědomí. Pokud mu váš názor pomůže, dobře pro všechny zúčastněné.
(Cosplay Workshop)
Závěrem jen malý disclaimer. Pokud patříte do libovolné skupiny a článek vás urazí, dobře vám tak. Berete se moc vážně a lidé, kteří se na sebe nedokáží kouknout s nadhledem, si nic jiného nezaslouží. Pokud se v některé ze skupinek poznáte a zajímá vás, co byste měli dělat, abyste situaci změnili a cosplay neskončil jako fansub, prostě zkuste víc přemýšlet, než něco napíšete nebo když se někde něco dočtete. To, že si přečtete „hele, na tohle máš malý/velký prsa/zadek/stehna/uši“ ještě neznamená, že je to útočný zamindrákovaný blbeček. A na druhou stranu – to, že podobnou větu napíšete, zdaleka neznamená, že to protistrana vezme jako dobře míněnou radu. Tím spíš, pokud jsou tou stranou dívky, kterých se tím většinou jen dotknete. Jako ilustrační dávám do článku záznamy přednášky a workshopu od Alfreda s Myrou. Je v nich spousta věcí, které by neměly zapadnout.

PS: Po letošním AF jsem na svou přednášku dostal jediný skutečně negativní feedback – hodně se mě dotkl, i když jsem měl na svůj výstup stejný názor. Ale zároveň mi dost pomohl, protože vím, že ho holčina myslela upřímně. Přehnaná chvála je ošemetná věc, která se téměř vždy zvrhne. Kritika by nás měla držet při zemi. Lidí, kteří zahodili svůj talent nebo zarazili svůj rozvoj jen proto, že jim okolí neustále pochlebovalo, a oni tak pojali přesvědčení, že jsou dokonalí, jsou plná diskuzní fóra i plné schránky knižních nakladatelství.
PPS: Pokud mě chcete přesvědčit, že se v názorech na jednotlivé skupiny pletu, směle do toho, nemám vždycky pravdu. Jen se prosím vyvarujte argumentace uvedené v článku. Kritizoval jsem, nosil kostýmy a kamarádil s cosplayery pravděpodobně dřív, než většina z vás zjistila, že něco jako anime existuje;P
35 komentářů
(#)
Asi budu ta druhá skupina. Respektive to mám tak, že se většinou zpočátku danou věc snažím druhé straně zprostředkovat nějak sofistikovaně a skousnutelně. Když vidím, že to nemá cenu, začne mi být všechno úplně jedno a píši, jak mi prsty narostly. Což se většinou moc nelíbí a já kvůli tomu dostal už dva bany, lol.
Z nějakého důvodu tohle ovšem nemám zapotřebí naživo. Možná mimo jiné proto, že jsem klidná povaha a nemám rád scény (v jejichž tvoření je něžné pohlaví top-class, jak je dobře známo). Druhak proto, že bych asi byl chtě nechtě trochu sprostý a vrcholně nezúčastněně vypadající (což by možná ještě přililo olej do ohně).
Tl;dr, já to mám jako masochistickou kratochvíly, tedy trochu takový sport, když na to přijde. Nijak to nevyhledávám, ale když už se k něčemu více či méně upřímně vyjádřím a někomu se to nelíbí, zahraji si s ním.
(#)
Rozhodně zajímavý článek, děkuji za něj. Donutil mě zamyslet se nad pár věcmi. Bohužel patřím do oné třetí skupinky, která se právě ozve jen takovým tím nic neříkajícím „jo, bylo to fakt dobré/dík, líbilo se mi to“ a k něčemu konkrétnějšímu se moc nemá. Vím to, štve mě to, ale prostě asi jen neumím správně vyjádřit svůj názor. Nebo se prostě jen bojím, že toho dotyčného urazím/odradím/naštvu/co já vím. I když kdysi dávno jsem měla snahu komentovat a v rámci mezí i kritizovat některé fanfikce, byla jsem však většinou udolána právě větami typu „Tohle není hodina češtiny, tady na gramatice tak nezáleží“ a „Ty jí prostě jenom závidíš talent!“ Možná mi to vzalu veškerou chuť na jakékoli hodnocení, protože jsem si říkala, že to stejně dopadne pokaždé stejně.
Taky se obávám, že i já několikrát bezhlavě bránila své přátele, protože to mám prostě v krvi a nemám ráda, když někdo „útočí“ na lidi, které mám ráda. (kupříkladu mám pocit, že jsem v oné „poadvíkovské aféře“ nejednala vždycky zrovna vhodně). Každopádně na tento tvůj článek asi jen tak nezapomenu a snad si na něj vzpomenu pokaždé, když dojde na vyjadřování nebo přijímání kritiky.
Mimochodem, usměrňování a kritizování mých kamarádů a bližních ve smyslu „ty, tohle ti moc nesedí, vem si radši něco jiného“ je vlastně doteď mou nejhorší noční můrou. V tomhle absolutně selhávám a většinou kolem dané věci chodím a naznačuju tak opatrně, že vlastně nic neřeknu. Náhodou nevíš, co s tím, co? ;o)
(#)
Veve: Samozřejmě, že vím, co s tím – nesvlíkat kalhoty, když brod daleko;) Proč se stresovat tím, jestli je naštvu nebo urazím? Když se urazí, jejich boj. Jenže mě se to mluví, u mě jsou lidé zvyklí, že jdu s ledovým klidem proti davu a ještě z toho mám srandu.
(#)
Po dlouhý době opět jeden ze článků, se kterým musím naprosto souhlasit. Sám bych to neřekl lépe. Avšak osobně bych si dovolil tam doplnit čtvrtou škatulku, do které patří převážně většina z nás. A tou škatulkou jsou povaleči typu Kyon. Jejich reakce je skoro obdobná třetí skupině, ale oni se pouze zmůžou na oné „Hmmmm~~~“. Takové neutrální. Člověk neví, jestli to myslí kladně záporně a nebo záporně kladně.
(#)
Dobře, třeba ne úplně ráda, ale musím uznat, že souhlasím. Je fakt, že když jsem si to přečetla, viděla jsem se v oné skupině „pochlebovačů a kamarádů cosplayerů“, ovšem důvody byly úplně jiné (vím, že je psáno, že Vás to nezajímá, ale řekla bych, že tohle by zasloužilo trochu vysvětlit). Zdravá kritika je samozřejmě na místě, navíc ačkoliv se člověku třeba cosplay skvěle povede, nemusí se všem líbit a člověk zkrátka musí počítat s jeho umístěním na netu. To beru. Pak také jak správně řekli i Myra s Alfredem na přednášce – kamarádi nemají pochlebovat, ale naopak to brát z toho kritického hlediska a pokud ví, že se na to třeba postavou nehodí, mají to prostě říct „na plnou hubu“. S tímhle vším souhlasím a vím, že to mezi cosplayery, kde se pohybuji, tak funguje. Ale pokud se ta kritika vymyká, je opravdu až hodně hnusná, hraničí s kyberšikanou a útočník pokračuje i přesto, že jste jeho argumenty vzal už mnohokrát na vědomí, je to už prostě dost. Vím, že útok zpět nebyla nejlepší možnost, ale zkrátka se stalo. Příště budu třeba rozumnější
A bohužel musím souhlasit především s tím, kolik „cosplayerů“ má teď fan page… (mimochodem moc děkuji za fotku Maridah.) Přiznám se, že jsem si ji také chtěla v budoucnu založit, až budu mít více lepších cosplayů a vím, že si mě nepřidá jen nějakých 70 lidí z přátel kvůli tomu, že je mám prostě v přátelích… Je to dost smutné a bojím se, že právě kvůli tomu mínění o českém cosplayi poklesává.
(#)
Myslím, že vím do jaké skupinky patřím a když sem cosplayer, tak se snažím kritiku brát dobře, i když se to někdy nedaří to přiznávám. Dřív mluvím než myslím, ale později si to většinou uvědomím. Díky za článek Hintzu.
(#)
Nemám co dodat, snad jen se rozepsat o pár osobních zkušeností jak z pohledu cosplayera, tak „kritika“ u přátel, pokud by o ně byl zájem
Co mě osobně dost vadí je flame nepodložený ničím konstruktivním a ideálně od člověka, který nikdy žádný cosplay neviděl zblízka, takže tento článek snad takové lidi donutí zamyslet se nad svým způsobem vyjadřování a pozmění ho tak, aby byl ku prospěchu oběma stranám – tedy aby cosplayeři věděli, co mohou vylepšit, a „diváci“ se mohli těšit na co nejvíc co nejkvalitnějších cosplayů
(#)
Díky za skvělý článek plný poučení nejen pro cosplayery, ale i jiné „zájmové skupiny“…
(#)
tak neni to spatne a je to pravdive ale nac tem lidem rikat at se zamysli oni se nezamysli na to jsou moc tvrdohlavi a stoji si zasvym aneb maji sve duvody a tech par co si to prectou a reknou jo aha neco na tom je a jdou dal jako treba ja… k jakekoliv cinosti co nekdo bude delat verejne a jini lide se budou moci vyjadrit tak bude kritika i negativni(aby nebyla tak by to muselo byt epicke:D ) aby toho druheho poskodila a kdyz na to nema dostacujici sebevedomi nebo dostatecne dobre pratele kteri ho podpori tak hold neuspeje aneb kazdy poradny projekt potrebuje dobry team aby fungoval
tento clanek ma u me palec nahoru za snahu a dobre zpracovani
(#)
Je fakt, že já vyjádřim svůj názor „Neber to špatně ale tohle a tamto“, ale někdy nemůžu svůj názor vyjádřit vůbec, protože vím, že bych toho druhého urazila a zmůžu se jen na pouhé „jo je to fajn“.
S článkem ale plně souhlasím a s takovými lidmi se já setzkávám snad na každém rohu. Hlavně ve škole..
(#)
Nemám ráda, když mi nějaký rýpal reje do kamarádů. Na druhou stranu nemám nervy na hloupé hádky, tak dotyčného radši utěším v soukromí. Samozřejmě, když má pravdu, nedá se nic dělat. Bohužel někteří kritici to přehánějí. Z každé čouhající nitky dělají největší tragédii, jakou cosplay kdy viděl.
Článek je hodně dobrý. Jediné, co mi vadí je to rozdělení kritiků. U první skupinky mi vadí, že to mají být především ženy. Já mám (a to z pohledu čitě nestranného, prosím) i jinou zkušenost. Znám hodně neoprávněných rýpalů mužů. A možná se teď mýlím a tito muži by měli patřit do druhé skupinky. V tom případě mi vadí, že druhá skupinka by si podle článku pomalu mohla nasadit svatozář. Mají možná dobré úmysly, mají v mnohém pravdu, ale to by některé kritiky (a i obhájce) zabila trocha slušnosti? Stačilo by říct např.: „Příště si dej větší práci s detaily, vyber lepší paruku,…“
Je to mnohem lepší, než nějaké: „Tak příšerný cosplay už jsem dlouho neviděl. Vypíchněte mi někdo oči!“ Potom mám nepříjemný pocit, že daní lidé chtějí vypadat jako největší borci, když se ohánějí tvrdými slovy. Ano, jsou výjimky. Někdo má v hlavě tak prázdno, že prosté: „Upřímně, příště si vyber trochu méně/více urostlou postavu.“ nestačí. Ale vyrukovat hned na nějakou dušičku: „Podívej na sebe! Větší fail jsem ještě neviděl. Jsi tlustá/ý a šeredná/ý.“ to moc hezké není.
To jediné mi v článku chybělo. Myslím, že slušnost by hodně problémů a zlomených srdíček ušetřila.
(#)
Jako vždy, dobrý, obsažný článek. Pro změnu na něj bude ovšem těžké vymyslet odpověď. Můžu rovnou zahodit myšlenku na pokus o to, aby tento koment nebyl tl,dr.
Kritika jako taková původně znamená obsáhlejší, spíše objektivní názor. A je jedno, jestli je převážně pozitivní nebo negativní. Ono i věta ‚je to dobrý‘ je vlastně kritika, když se to bere důsledně, ale kdo se snaží dostat v tom, co dělá pokud možno nejdál, tak většinou doufá v rozsáhlý report o minimálně třech paragrafech.
Já český fansub nikdy vlastně nesledovala, protože jsem se anglicky naučila dřív, než jsem četla online mangu, takže až na lidi pracující pro manga.cz žádnou grupu neznám a kritizovat anglické překlady si netroufám, protože natolik japonsky neumím, abych dokázala porovnávat s originálem.
V kritice cosplayů je ale také nutné umět rozlišovat na profesionální cosplayery a fandy v kostýmu. Je-li to cosplayer s velkým C, tedy někdo, kdo se schválně vžívá do postavy, nechává se fotit v pózách a zúčastňuje se soutěží, pak je kritika na místě dvojnásob, to máš pravdu. Samozřejmě si ale musí každý kritik uvědomit, že ani on nesnědl všechnu moudrost nebo přesněji není diktátorem. Kritika je, MĚLA BY BÝT, dobromyslným pošťouchnutím. To jest, kritik vysloví svůj názor, ale nedá se očekávat, že ho kritizovaný poslechne na 100% a to ho ani nemusí poslat do míst, kam nikdy nesvítí slunce, prostě mají oba různý vkus. Nicméně inteligentní kritizovaný kritiku vyslechne a zamyslí se nad ní předtím, než se rozhodne jestli a do jaké míry se jí bude řídit.
Na fandy v kostýmu se musí jít mírněji. Na druhou stranu si ale zaslouží logicky míň obdivu, protože si ho ?bohužel/bohudík? tolik nezaslouží. Tam je detailní kritika možná dobře míněná, ale fandovi v kostýmu je stejně naprd, protože ví, nebo zase BY MĚL VĚDĚT, že se elitou nikdy nestane. Takový človíček se stejně nikdy do žádné soutěže nepřihlásí a stačí mu pár v e-shopu koupených věcí. Já vím, že teď se pedanti mezi námi ošívají z představy všech polovičatých kostýmů těchto nadšenců, mezi které mimochodem taky patřím, ale ruku na srdce. Skutečně děláte všechno, co děláte na 100 a více procent?! Pochybuji.
To je stejné jako ve sportu. Na Olympiádu se dostane jen hrstka, ale zakázat hraní například tenisu těm, co to hrají jen jednou za měsíc pro zábavu, za to, že posílají každý třetí míč do sítě je padlé na hlavu.
K Advíku: Já na něm byla zatím všehovšudy třikrát. Před Žittňanem jednou a to ještě na jeden jediný den. A po Žittňanovi dokonce dvakrát a na celou akci. Říkejte mi klidně štístko, ale já za celou dobu neměla žádný problém s organizátory. Jenom mi bylo líto, že byla zrušená manga knihovnička a chtělo by to klimatizaci, ale jinak závažnější stížnosti nemám. Pro mě byl ten letošní Advík vlastně skvělou akcí, protože jsem vyhrála v literární soutěži a i jiné body programu mě potěšily.
A na závěr jak vidím svojí kritiku. Přiznám se, že pro pořádnou kritiku potřebuji vědomosti. Jak o té věci, tak o člověku. Prostě kamarádovi, kterého znám si ten názor troufnu podat v lehce špičkovacím stylu, protože vím, co jak přijme. Zatímco k neznámému jsem odtažitější a dávám si při psaní ještě větší pozor na jazyk/klávesnici, než jindy. Jinak já u sebe považuji i ten obdiv za určitý důkaz jisté kvality, protože jen málo věcí mě dokáže zaujmout. Pravdou je, že mám v jistých věcech nezvyklý vkus, ale to na oplátku beru v potaz i u ostatních.
(#)
to je pořád, že pro samou práci nevíš, na kterou dřív skočit, a teď taková slovní onanie
(#)
Storycollector: To je právě ono – nemluvím o Adviku, stejně jako v podstatě nemluvím o konkrétních cosplayerech. Narážím jenom na neschopnost komunikovat jako rozumné lidské bytosti. Schválně srovnej dvě situace a jejich navržená řešení:
1) na conu mi kiksne předem domluvené ubytování, takže jsem odkázaný na nouzovku (naprosto normální věc, stává se to kde komu). Mám dvě možnosti:
a) půjdu a rozšířím tuto zprávu s omluvou mezi lidi
b) budu mlčet a až začnou táhnout internetem fámy, vydám prohlášení a pak začnu banovat a nepříjemným tónem shazovat lidi, kteří mě kritizují.
Otázka – z které varianty vyjdu lépe?
2) udělám si kostým, strávím nad ním spoustu času, ale prostě se nepovede, jsou na něm fleky, mám zkrabacené švy, nesehnal jsem paruku, takže jsem si jen „divně“ učesal vlasy a přestříkl je sprejem, který moc nechytl. Přesto mám pocit, že jako jo, proti ostatním je to vlastně super, nedostatky doženu role playem. Na akci mě vidí pár lidí, vyfotí mě a pak mi na fóru začnou drbat, co všechno bylo příšerný, že na to nemám postavu a vůbec cokoliv tě napadne. Také poměrně běžná situace. Opět mám dvě možnosti:
a) Kouknu na to sebekritickým pohledem, sklopím uši, uznám, co jsem podělal, ale zkusím necouvat z věcí, které se mi povedly. Potom se zkusím poptat, co s tím, jestli se tomu dá nějak pomoct nebo jak se příště těm chybám vyhnout.
b) Postěžuju si kamarádkám a pak spolu s nimi začnu rýt do kritiků způsobem popsaným v článku, případně je nechám, aby mě hájily samy. Argumentaci vystavím třeba na „sice to není dokonalý, ale pořád lepší než ty vaše, protože já aspoň nemám tak tlustý nohy.“
Stejná otázka jako předtím.
Obě situace jsou prakticky totožné. V obou případech je spouštěcím mechanismem fail, který samotného postiženého VŽDYCKY mrzí. Nemá smysl se pokoušet tvrdit, že cosplayer záměrně pokazil desítky hodin práce, stejně jako nemá smysl tvrdit, že organizátoři conu nabídnou horší než původně slíbené ubytování proto, že chtějí lidi schválně naštvat a zkusit, co snesou (bez ohledu na to, že některá vyjádření tuto představu zdánlivě podporují). V obou případech jsou to totiž oni, kdo do konfliktu už v základu vstupují jako ti, které více či méně mrzí, že selhali. Potom už můžou jenom zachránit, co se dá, nebo z malého failu udělat fail epický.
Ze svého pohledu organizátora můžu říct, že čistě technicky vzato, byla většina letošních stížností na Advik jen drobnými nepříjemnostmi, které se stávají kde komu. Pokud ti tedy přijde, že si většina lidí na akci hlasitě stěžuje, i když ty ses měla fajn, není to proto, že by se tam stalo něco hrozného, co tobě jen náhodou uniklo. Je to jen důsledek krajně nevhodné komunikace se zákazníky.
(#)
To Hintzu: Souhlasím, ta poslední věta se dá aplikovat na stovku situací a nedorozumění.
(#)
@ Christof: Vidíš, je natolik přepracovaný, že musí provádět takovéto extrémní formy duševní hygieny. ~_^
(#)
Amen.
Nelze než nesouhlasit ve všech bodech – o cosplay se sice nezajímám a tudíž nenosím ani nekritizuji, ale situaci ohledně českého překladu jsi vystihnul úplně perfektně. Většinou, když překlady vidím, tak je mi z toho dopláče, ať už kvůli kvalitě nebo chování překladatelů a jejich fandů. (nebo konzumentů, to slovo by možná sedělo líp… Nezáleží na kvalitě, nezáleží na obsahu, hlavně rychle rychle a hodně! A kdo se odváží kritizovat, toho sežerem!) Český fansub už je někde… No, slušná slova mě nenapadají.
Naštěstí už mě anime a manga tolik nebere. (nebo možná kvůli tomu, protože jeden čas jsem byla opravdu dost znechucená) Už odcházím do jiných vod (tedy fandomů)…
Ale fakt díky za ten demotivator. Dneska jsem se aspoň pořádně zasmála.
(#)
Tenny: Je to tak, český fansub má nejlepší roky za sebou. Kdysi čeští fansubeři psali světové dějiny. Podíleli jsme se na vzniku yatty, aegisubu, patchování videosouborů, překládalo se z japonštiny do angličtiny, dokonce pokud vím, češi spolupracovali na prvních verzích cccp packu. Dneska? Vím jen o pár jednotlivcích, kteří ještě „venku“ dělají sazbu nebo časování. Ale ti s českou scénou nechtějí být spojováni.
Ono není problém dneska udělat překlad jednoho dílu rychle a kvalitně (kde jsou ty časy, kdy jsme byli se třinácti hodinami od vydání považováni za nebezpečné hazardéry). I s enkodem to lze narvat do pěti hodin vč. několika korektur, takže bych rychlost vůbec nezatracoval. Jsem i ochotný se vsadit, že to v dnešní době při sehranosti týmu vecpu celé i do 200 minut (tj. časování + překlad + enkod + korektury + QC). Jenže lidé, kteří to zvládají už mají dneska rodiny nebo úplně jiné starosti;)
(#)
Zdravá kritika je na místě. Jasně. Setkala jsem se se spoustou lidí (bože, kdo ne?), kteří kritiku dokonce vyžadovali. Člověk řekl svůj názor a najednou… BUM. Zkuste hádat, kdo se změnit v tu závistivou svini. A to kolikrát ani nešlo o radikální názor. Píšeš mi z duše, Hintzu. Plno individuí by se nad sebou u tohoto článku mělo zamyslet. Díky ti za něj.
(#)
Ǔžasný článek, co se hodí nejen na komunitu ale i celou společnost.
Technická k některým komentářům: Ještě si dokážu představit letošní stížnosti, ale myslel jsem, že letošní Advík ještě nebyl.
http://hintzu.otaku.cz/personal/borit-nicit-a-kritizovat#comment-1642
mě to zní jako: bojím se že bych o něj mohla přijít a tak mu to radši neřeknu
(#)
Když to tak vezmu, tak jsme se od otázky „Kdo kritizuje kritiky“ („kamarádi kritizovaných“) dostali k otázce „Kdo kritizuje kritiky kritiků“. A dokonce známe i odpověd – hintzu!
Ale z toho, kterak je zde málo kritiků kritika kritiků (hintzua), tak buď ti, kterým byl článek určen, ho asi nečtou, nebo ho nekomentují – buď jim nestojí za kritiku (a tudíž nejsou cílová skupina), a nebo se bojí kritiky od kamarádů kritizovaného, což nás vede k další otázce – kritizovali by kritici kritiků také kritiky kritiků?
(#)
Wow. Tak hysterický článek jsem už nějak dobu nečetl. Ale pokud se autorovi ulevilo, dobře pro něj.
Jinak ovšem působí dost ambivalentně. Na jednu stranu autor uvádí, jak je třeba mít nadhled, ovšem samotný článek nepůsobí, že ho zrovna psal někdo s nadhledem.
Osobně jsem za zprasené fansuby/cosplaye (české i nečeské) rád. Mám se aspoň čemu smát.
(#)
r4in: Ale kdepak, můžu tě ujistit, že jsem psal článek s naprosto čistou hlavou a úsměvem na rtech, žádná hysterie nebo tak. Ostatně proč se rozčilovat, když je mnohem snazší se lidem prostě vysmát?:)
(#)
Patřívala jsem do první skupiny a už se za to ani nestydím – každý jsme někdy začínali a začátečníci dělají chyby. Teď patřím převážně do druhé a v několika málo ojedinělých případech se mi stalo, že jsem spadla do třetí.
Jinak ten článek vyznívá trochu nakrknutě, ale známe tě, že. Akorát nechápu, proč je tak podstatná ta poslední věta s tím, jak dlouho už jsi v komunitě a co všechno sis už vyzkoušel.
Jinak je článek výstižný, zvláště co se české komunity týče. Ale popravdě prosazuji metodu „bránit přítele na veřejnosti, kritizovat v ústraní“. Většině lidí se to zamlouvá víc, protože samozřejmě nikdo nechce zažít ten trapný pocit, kdy si o vás celý svět začne myslet „Ježíš, to je ale debil!“ U lidí, které za přátele nepovažuji, je mi to samozřejmě jedno a kritizuju je na plnou hubu klidně i veřejně. Jak s tím naloží, to už je jejich věc.
(#)
Jo, tohle je věc která vždycky vzniká když se komunita rozdrobí, resp. když jsou lidi zvyklí na reakci v malém rámci a pak nesnesou přechod do velkého.
Tyhle tendence byly třeba i na manga.cz, nebylo tam hodně lidí ale zase jich tam nebylo tak málo jak si většina prvně pčispívajících myslela, takže komentáře k tvorbě byly dost různorodé. Lidi plakali a rageleavovali, ale nakonec se dala dohromady banda lidí, kteří poctivě říkal,i co jim kde přijde blbě a nikdo se na ně už nakonec nevztekal. Teď už tam skoro nikdo nechodí, velká škoda.
Každopádně ta sporotovní nálada tehdy se nedá vůbec srovnávat s Vějířem kde ty blbé komiksy ani žádný opravdový feedback nedostanou, protože si to každý koupí kvůli těm pár lidem, o kterých si myslí, že to umějí dobře. Napadá mě, že tohle připomíná spíš Tumblr.
(#)
Chill: Pokud netušíš, proč je přítomna poslední věta, nejspíš jsi článek pořádně nečetla.
A mimochodem, nikde netvrdím, že by bylo nutné kritizovat přátele na veřejnosti, jen s tím bráněním bych to nepřeháněl, to je totiž poměrně klasická cesta do pekel. Pokud se někoho před ostatními párkrát zastaneš, jen těžko ho potom v soukromí budeš přesvědčovat, že má opravdu ten kostým sešitý příšerně a navíc do něj má 10kg nadváhu. Minimálně proto, že si takový člověk snadno pomyslí, že jsi neupřímná (paranoici budou navíc přemýšlet, o co se to snažíš). Právě proto se snažím lidi z druhé skupinky přemluvit k tomu, aby kamarádům hodnotili dřív, než s tím tito vylezou před veřejnost, pokud tu možnost mají.
(#)
Clanek pekne napsanej,celkem sem se i zasmal.Mohl si akorat trochu vic rozvist ty fansuby je tam urcite vic veci ktery by se daly vytknout.
(#)
Kritika se vždycky hůř přijímá než obdivné komentáře. Ale myslím, že když někoho totálně kritikou zadupáme do země, tak se nad sebou nezamyslí, spíš se uzavře. Takže kritizovat vždy s citem /neznamená pochlebovat/.Každý nějak začíná a přímá informace a vyvíjí se.
Máme v čechách spoustu fanoušků, náhodou jsem našla hezký pozdrav pro nás všechny i s hezkou kresbou mangy.Aspoň taky trochu něco pozitivního
http://e-zet.cz/krajky/m880-krajka-elasticka-tyrkysova.html
(#)
Jaká je to úleva, když čtu, jak někdo sepsal rozšířené nešvary, které platí pro všechny typy diskusí – jak internetových, tak těch živých. To je důvod, proč jsem z mnoha fór odešel s pocitem – marnost nad marnost. Je možné doufat, že se společnost naučí věcně kritizovat a kritiku přijímat jako prostředek ke zlepšení – kdy se naučí diskutovat a hádat se o problému a ne stáčet debatu na osobní navážení? A kritika má být fundovaná – pak je užitečná a relevantní. Dojmologie a výraz „mně se to líbí“ je na tak akorát na dvě věci.
Nerozumím polovině vašich výrazů, nejsem fanda do toho čehosi, ale váš rozbor způsobu myšlení příznivců čehokoliv rozhodně platí všeobecně.
(#)
Takže vzhledem k tématu článku nahoře, jen poznámka: Následující nemyslím zle.
: Přijde mi, že máš docela pocit nadřazenosti. Takové to „Jsem neomylný“ pocit (nechci tím říct, že si to o sobě doopravdy myslíš, jde o ten celkový pocit vnímání sama sebe). Ale nemyslím, že ten přístup je špatnej. Člověk má už prostě nějakou povahu. Jen by mě zajímalo, jestli si uvědomuješ, jak ty články někdy zní… A jestli jo, a pořád tak píšeš, tak máš asi fakt velký ego :D. Ale nechci ti tady vnucovat nějakou svoji představu o tvé povaze. Jen to je to, co si doopravdy myslím.
Vážně.
Vážně.
Toť vše, jinak díky za článek, už jen číst ho trvalo dobu, a co teprve ho napsat. 
Takže – promiň za dlouhý text.
Vim, že není zajímavej, a tak se to pokusím omluvit tím, že od toho to sem nepíšu. Nemůžu si prostě pomoct
Měj se.
…Ale ty vážně píšeš tak, že některé tvoje články vyznívají namyšleně. Napsal jsi, obecně řečeno/mnou pochopeno, že z kritiky se lidi poučí, tak ať směle kritizujeme, takže do toho
Jinak číst tvoje články je dobrý, někdy se nahlas směju (spolubydlící na koleji si musí myslet, že jsem magor) ;). Je tam smysl pro humor, který mi vyhovuje, a cool ironie. Velká slovní zásoba. Obdivuju.
Každopádně když už jsi u toho brát věci s nadhledem, doopravdy se zkus zamyslet nad tím co jsem napsala
Moje omluva: Musím se rozepisovat, protože chci, aby lidi pochopili, jak co myslím, a co všechno si myslím. !Celou dobu psaní se snažím o stručnost, jenže to prostě nejde.. Trochu frustrace
Jo a technická poznámka: Vysmát se lidem? Někdy mám taky takovej nadřazenej přístup, ale není to hezký, fakt ne. Člověk by se měl občas taky podívat dolů na sebe, jako na občas trapnýho tvora. Trochu si hraješ na borce… ne? No to je asi to, co jsem se snažila vyjádřit celým předchozím textem. Tak čus.
(#)
Musím souhlasit se špatnou situací s českými překlady, ale to je asi tak vše. Bohužel mi přijde, že nad tím není žádný nadhled a pravděpodobně jsi „všemohoucí dokonalá osoba“. Z článku rozhodně vyplývá tvá arogantnost, což mimochodem naprosto zabila poslední věta tvého článku. Možná jsi pouze zkusil roli „trolla“ a čekáš a reakci ostatních. Pokud jsi to ale opravdu psal s nadhledem a nejsi nikterak „namyšlený“, tak by ses měl zamyslet nad formulací svých myšlenek a výsledného materiálu, který vydáváš. Protože takto opravdu působíš. Nemyslím to nikterak špatně. Sama jsem si při čtení tohoto článku spoustu věcí uvědomila.
(#)
Hledal jsem správné slova, kterými bych vyjádřil pocit z tohoto článku. Potom jsem přečetl Angiho komentář a musím s ním souhlasit. Neříkám, že článek je špatný, neříkám, že není pravdivý, ale styl kterým je napsaný prostě působí tak nějak arogantně, egoisticky. A to je často problém kritiků. I když mají pravdu, kritiku podávají způsobem, který ve většině případů spíše odradí zraní, než že by motivoval, nebo snad přinesl něco dobrého. Kritika je dobrá věc, ale člověk by měl nejprve umět kritizovat, než se do ní pustí.
(#)
myslím že tohle by si měli přečíst opravdu všichni… je to dost k zamyšlení
(#)
Děkuji za poučný článek. Četla jsem ho už před delší dobou, ale teprve dnes jsem se dostala k tomu, abych ho okomentovala.
S mnoha body článku rozhodně souhlasím. Lidé by měli být otevření kritice, protože umožňuje zlepšení. Rozhodně není v pořádku, když se na kritika snese hejno kamarádů, kteří se ho pokusí uklovat za to, že si dovolil něco říct. Ráda bych se ale vyjádřila ke zvyku, který se v poslední době ukazuje u druhé strany, tedy u kritiků.
Abych to trochu uvedla, začala jsem cosplayovat roku 2010. Původně jsem cosplayerství zamýšlela dost vážně, brzy jsem ovšem kvůli antidepresivům a dlouhodobému stresu velice přibrala. Proto se pro mne cosplayerství stalo spíše společnou aktivitou, kterou mohu provozovat s přáteli, či způsobem, jak ukázat svou příslušnost k fandomu. Na vážné cosplayeství bych si s tímhle vzhledem netroufla. Nejspíš se tedy řadím do kategorie „fanoušek v kostýmu“. A byla jsem tak naivní, že jsem očekávala konstruktivní kritiku, které se mi zatím dostalo maximálně jednou, dvakrát (ano, s komentáři, které by mi doporučovaly seknout s cosplayerstvím, jsem taky počítala).
A tedy, k tomu zvyku. V poslední době (a nejen na Sčítání otaku, ale i obecně) totiž mnoho ‚kritiků‘ začalo přebírat zvyk, který je ve článku zmíněný u přátel cosplayerů; srotí se do skupinek, které se snaží cosplayera udusat takovým způsobem, aby se pomalu omluvil i za to, že se narodil. V podstatě mi to připadá, že nové hobby těchto lidí je veřejně pranýřovat, do nekonečna rajtovat na chybách, které cosplayer už uznal, zkrátka ho co nejvíc ponížit. Jako další problém vidím i to, že se kritici neobtěžují napsat svoji kritiku slušně – a to nemyslím s nějakým chozením kolem horké kaše. Nemyslím si ale, že „ty hnusná štětko, jdi si radši zaběhat a neser se do cosplayů“ lze brát za kritiku, na kterou by mohl člověk reagovat. Stejně jako by si cosplayeři měli uvědomit, že musejí počítat s kritikou, měli by si také kritici uvědomit, že právo se vyjádřit k práci ostatních ještě neznamená nutnost být sprostý, urážet a v případě vážně míněné diskuze se chovat demagogicky (mimochodem, tady v článku musím nesouhlasit, v kategorii nimralů pro zábavu a vlastní uspokojení vídám především muže).
Celkově mi připadá, že kritiků, kteří se snaží svou kritikou skutečně přispět k cosplayerově zlepšení, moc není. Někteří takoví bohužel své užitečné rady dovedou schovat do takové dávky arogance a povyšování se nad kritizovaného, že to cosplayera spíš znechutí než jakkoliv motivuje. Proto si myslím, že samotná kritika je velice přínosná, ale velmi záleží na její formě. A bohužel, mnoho kritiků si jen honí ego a užívají si pocit, že to „dovedli té šeredě fakt hustě nandat“. Pokud se cosplayer setká převážně s tímto druhem kritiků, nemůžeme se pak divit, že kritiku začne ignorovat. A velkou měrou k tomu přispívají lidé s názorem, „vždyť je to jen internet, tak vo co de.“
Závěrem – článek se mi líbil, s většinou souhlasím, myslím si ale, že si v určité míře kritici za tuto situaci mohou sami (ti, které řadíš do první kategorie). Dokud budou existovat tací, budeme se bohužel setkávat i s cosplayery, co se cítí být nedotknutelnými.
(#)
Krásně rozvinutá idea konstruktivní kritiky. Bohužel, reálný svět není idilický a každá kritika, hlavně v ČR (SK), hned odnáší označení útočná.
A to nejsem otaku, nejsem cosplayer a nejsem překladatel. Jsem tu čistě náhodně.
Ale, stejně to funguje u všeho ostatního – v mém případě fotografování.
Proto, když máte kamarády, jenž fotí a chtějí názor, je konstruktivní kritika jedinná možná volba (ač, se může cítit osoba poškozená či ukřivděná), protože si ze správně mířený kritiky (např.: „máš to nakřivo, pohraj si s levelama a budeš to mít okej“) může odnést zkušenost a později se tomu třeba vyvaruje..
Jenže pokud od počátků bude dostávat od „kamarádů“ pouze pozitivní kritiku na, s prominutím, fotografický průjem. Zlepšení se nikdy nedostaví, dokud nepadne někde na hubu. Čemuž mohli zabránit „kamarádi“, stejně jak je zmíněno v článku výše.
Ať je kdokoliv jakejkoliv, ať má 200kg nebo 30kg i s postelí. Na to kaká pes, ale jakmile někdo něco prezentuje na veřejnosti, což je internet sám o sobě, musí se naučit přijímat kritiku.
A hlavně se z toho neposrat.
Napiš vlastní komentář