Pátek

Proti původním předpokladům jsem nakonec vyrazil až s hlavní ouldskůl bandou v pátek, před sedmou večer. Cesta uběhla klasicky po brněnsku, takže část z nás dorazila na Chodov ve velmi pozitivní náladě. Dorazili jsme sice v relativně pozdní hodinu, ale to nám příliš nevadilo, spíš naopak, člověk nemusel na lidi, se kterými si chtěl zas po dlouhé době pokecat, čekat, všichni už tam byli.

Zahrada jako prostora je něco, co pražákům zcela nepokrytě závidím, hlavní atrium (či co to je) je prostě geniální vynález a těžko si lze pro con přát něco lepšího. Pozdravil jsem se s hromadou lidí, po chvíli hledání našel program a následně zapadl do „BO spací místnosti“, dřív též Hokkaidó. Mám takový matný dojem, že hlavním vývozním artiklem tohoto japonského ostrova je vodka se semtexem/redbullem. Jak čas ubíhal, mé dojmy začínaly být čím dál matnější a když konečně vodka došla a já si myslel, že jsem zachráněn, přišla zbrusu nová sklizeň. Díky tomu jsem přes původní předsevzetí ze sobotního dopoledního programu neviděl zhola nic.

Sobota

Po násilném vyklizení Hokkaidó v sobotu asi o půl deváté jsem byl rád, že vím, jak se jmenuju a že kolem mne nikdo nevydává příliš hlasité zvuky. Nordic Ice by měli zakázat nějakou vyhláškou hlavního hygienika. Přednášky jsem proto dopoledne vynechal. Jen by mne zajímalo, jak dopadla přednáška fejse a norda, protože tito dva pánové s námi v Hokkaidu trávili celou noc a hojně se nalévali tekutinou pochybné barvy, zápachu i (zejména) chuti, která měla na etiketě nápis „pravý beskydský tuzemák“ nebo tak něco. Kolem jedné jsem musel con opustit (původní plán počítal s odchodem ve tři), takže mi utekly další přednášky, které jsem měl též v plánu. Po návratu jsem stihl až přednášku Tondy Tesaře, která zanechala pozitivní dojem, i když jsem musel odejít dřív, chtěl jsem si ještě jednou projít vlastní přednášku. Vědět, že se její začátek posune skoro o hodinu, zůstal jsem, opravdu bylo o co stát a opět se ukázalo, jak super jsou přednáškové prostory od počátku zaměřené na malý počet míst – přednáška byla komorní, všichni si byli tak nějak… blízko.

Jak už jsem předestřel, má vlastní přednáška se díky skluzům při „Do posledního otaku!“ poněkud… oddálila, ale alespoň jsem viděl kousek zmíněné soutěže. A nevím, nevím. Dojmy z ní jsou poměrně rozporuplné. Na jednu stranu parádní technické zpracování, na stranu druhou Grekovo uvádění. Že Grek mluvit umí, dobře vím, takže jsem rychle poznal, že se snaží hrát roli nějakého úlisného úchylného staříka (důvod jsem neznal, na soutěži jsem na začátku chyběl). Neznat ho, trochu se bojím, že takový vážně je – tak neuvěřitelně slizký projev jsem opravdu ještě neviděl, herecký výkon opravdu téměř na jedničku, pokud to tedy bylo záměrem. Co už jsem chápal méně byla jeho řeč. Každou chvíli nějaký ten mrchožrout, přes to, že byla soutěž ve skluzu, postupně svoji mluvu ještě zpomaloval a vykecával se ve chvíli, kdy soutěžícím běžel čas. Byl jsem z toho zmatený, ale jak říkám – nebyl jsem od začátku, nevím, o co mělo jít.

Moje vlastní přednáška pak nedopadla tak, jak bych si představoval, během toho čekání a plánování jak a co vypustit, abych klukům pomohl skluz trochu zmírnit, jsem to nějak prokoučoval. Poměrně rychle jsem se pak ve vlastní přednášce ztratil a místo toho, abych směřoval od jasného začátku k jasnému konci jsem  začal házet údaje jen tak bez ladu a skladu, doufaje, že se postupně chytnu – už se mi to stalo jednou a rozhodně to není fajn. Sice jsem tak vyplácal spoustu času, ale neřekl prakticky nic. Takže znovu a lépe – v průběhu týdne sem hodím nějaký přepis/článek o tom, o čem jsem vlastně původně měl v úmyslu přednášet. Po mé přednášce proběhlo vyhodnocení soutěží proložené chvilkami kreativního běsnění organizátorů a já se u něj docela pobavil, ač jsem zaslechl nějaké kritické hlasy směrem k prvnímu číslu.

V průběhu celé soboty byla otevřená japonská kuchyně – úžasný to nápad, který nám hladovým sliboval ochutnat netušené. Bohužel… doslova netušené. Hned ráno jsem se jak ochutnat první várku jakési rybí polévky, která měla fungovat jako zaručený vyprošťovák. A skutečně, nebyla špatná, žaludek se mi po ní pěkně usadil. Jenže byla přesolená. A to poměrně dost na to, abych měl po asi polovině problém ji vůbec dojíst, ač mám rybí polévky rád. Také jsem ochutnal trochu studených šedých rýžových nudlí či co to bylo. Nebyly špatné, ale teplé jídlo je teplé jídlo. Nakonec jsem si vystál frontu na kuřecí maso s rýží a po ochutnání jsem celou kuchyni odepsal. Přednáška prý byla fajn, prý bylo vidět, že dobře vědí o čem mluví. Bohužel, při vybírání pokrmů jsem měl tak kardinální smůlu, že jsem nakoupil vždy to, co se nepovedlo – i rýže jsem měl první várku a již nikdy více. Připálené to bylo tak, že od ní celá zahrada smrděla ještě v neděli, zvrchu byla převařená a uvnitř naprosto nedotčená. Maso bylo potom chuti proměnlivé, převážně nijaké, protože každý kus byl jinak velký a měl jinou konzistenci. Je to vážně škoda, než mi vše překryla chuť spáleniny, přišlo mi, že by to bylo chuťově hodně fajn.

Večer již pak probíhal zcela v zaujetí meziskupinové družby, která byla přerušena zjištěním, že venku chumelí. Starousedlíci vyrazili kamsi do hospody, tak jsem se šel s BO omladinou ven koulovat, k čemuž jsem nakonec ukecal i Jarníka a manga-fany. Užil jsem si to parádně, i když jsem si při tom zničil boty a chvílemi jsem měl prapodivný pocit, že stojím uprostřed a obě skupiny jdou primárně po mně (také jsem podle toho pak vypadal a proto teď lemtám jeden horký čaj za druhým). Podle mne jednoznačně vrchol celého conu. Po zkušenostech z pátku a zejména pak rána, už jsem nepil a jsem tomu upřímně rád. Pozorovat tři ostraváky, kterak se pokouší uchopit alespoň jednu myšlenku, dávalo jednomu jistý pocit zadostiučinění a také jistotu, že nechce vědět, co dělal předchozí noc. Navíc jsem se díky abstinenci nepodílel na akcích krále „já su taky kluk z Moravy“ Edy a jeho věrného pobočníka Trpaslíka. Používat nákupního vozíku z Hypernovy místo koně či kočáru považuji za geniální nápad, ale  zpívat kluci nemuseli. Myslím, že po sobotní noci (nebo přesněji časném nedělním ránu) bude minimálně 50 lidí písničku „rozvíjej se poupátko“ nenávidět.

Neděle

Na nedělní ráno se dají říct pouze 2 věci. Zaprvé – probuzení velmi příjemné, v tom se mnou myslím bude Jamin souhlasit (a myslete si o tom co chcete :P ). Zadruhé – nenávidím české dráhy! Já snesu poměrně hodně, ale co je moc, toho je příliš. Prostě vlak nám měl odjíždět 9:38 a ve finále jsme vyráželi 10:40. Mezitím jsme mrzli v hale a sledovali, jak po pěti minutách zvedají zpoždění (které nakonec podle ČD dosáhlo 50 minut). Když k tomu připočtu fakt, že ty svině věděly od počátku, že zpoždění bude minimálně 40 minut,  a přitom zvedali číšílka po pěti minutách (začali na 10), jistě máte představu, jak ubíjející to bylo. Říct to rovnou, šli jsme někam do tepla nebo jeli jiným spojem. Nakonec jsme byli tak zmrzlí, že jsme pak  ve vlaku ani nespali.

Kdybych měl akci shrnout, pak já jsem spokojen, potkal jsem spoustu známých a poznal pár nových, dvakrát jsem se zkouloval jak zákon káže, i když pokaždé něčím jiným, prostě pozitivní akce. Mám sice kopu drobných výtek k organizaci, ale to sem nepatří.

PS: časem sem doplním nějaké ty fotky, až ukecám někoho, kdo mi poskytne své.