advik02Bohužel jsem neměl dovolenou, a tak jsem se do Prahy dopachtil až v pátek odpoledne, chvíli před vlastní přednáškou oslavující geniální seriál Hunter x Hunter.  Velmi smutné bylo, že jsem následně kvůli ní nestihl křest sborníku české mangy. Přesto, že ještě ve středečním programu začínal v osm, na akci samotné byl posunutý na sedmou hodinu, což uniklo nejenom mně. Aspoň že po ní mne DanQ ukecal, ať si jdu s redaktory a autory tohoto projektu sednout do hospody. Ta už byla fajn, po delší době jsem si pokecal se Shinjim a navíc poznal DanQovu ženu. Roztrpčení z přesunu křestu ještě nestihlo odeznít, když mi došla smska, že se koná bondage workshop, což mi na náladě také nepřidalo, protože tam jsem se také mrknout chtěl, ale přes obrovský hype na Animefestu se nakonec v programu neobjevil. Až následně jsem zjistil, že abych se k infu o tomto bodu programu dozvěděl, musel bych být registrovaný a mít vyplněno, že jsem zletilý. To bych svým způsobem i pochopil, i když v tom případě co měla znamenat ta reklama na animefestu, která z bondage dělala pomalu hlavní bod programu před sálem plným nezletilých? Co už ale pochopit nelze je skutečnost, že podle návštěvníků se v místě konání už půl hodiny po začátku pohybovali nejen nezletilí, ale i nezletilí orgové. Na druhou stranu jsem narazil na několik dospělých, kteří nadávali, že jim bondage uteklo, protože nebyli registrovaní a nikdo jim o něm neřekl.

advik01V sobotu jsem se od rána bál, že nebude co dělat, nějak se mi nepovedlo sehnat anotace na větší část přednášek (2 listy z údajně 7 jsou opravdu malý zlomek).  Nakonec byl opak pravdou, prakticky celý den jsem měl co dělat a s kým kecat. Přednášky Prasátka nebo Marka14 byly zajímavé i zábavné, protože opravdu věděli, o čem mluví, a dokázali své znalosti a postřehy přenést na publikum. Zejména z Prasátka jsem měl radost, protože jsem měl konečně možnost potkat ho naživo a všechny 3 jeho přednášky byly parádní. Neméně parádní pak byla návštěva Stodoly se skupinkou složenou z lidí z konohy a sekai. Pokud elfy povýším na zvířata, sešlo se tam hned pět kousků (prasátka, kobylky, rybičky, kojoti a Círdan). Protože se jednalo o nejlepší část celého Advíku, putovala zvířata i do nadpisu. Kobylka mi na přednášce udělala ohromnou radost, když mi odpověděla na dotaz, proč vlastně při editaci mangy pracují na tak vysoké úrovni, když to většina fanoušků (zvyklých třeba na anime koukat na youtube nebo megavideu) stejně nedocení. Přiznám se, že z odpovědi jsem byl trochu naměkko, protože Kobylka vyjádřila úplně přesně, jak to cítím i já a ostatní lidé „staré školy“. Následně v noci v hospodě dokázala, že je „bez pyžama“ stejně pozitivně živelná jako na netu. Už nepochybuji, že jejím anime živlem je oheň. Sedět u stolu s ní a Círdanem mi navíc dokázalo, že jsou chvíle, kdy mám i já problém dostat se ke slovu. Chudák Seritka na konverzaci většinou rezignovala, ke slovu se dostávala pouze ve chvílích, kdy někdo z nás zmizel na záchod. A ještě jednu věc jsem té noci zjistil. A skoro jsem se za ni až styděl. V obou navštívených podnicích měli podstatně lepší víno, než dostanu v podnicích stejné úrovně tady v Brně. Každopádně spát jsem šel až po čtvrté a po dlouhé době se mi stalo, že jsem na akci utratil víc peněz za pití než za mé milované jídlo.

advik03A to je z Advíku prakticky vše. V neděli jsem opět dopoledne prokecal a následně se spolu s Lachtanem a Rybičkou dostal domů. Na jednu stranu mne mrzelo, že jsem neviděl z programu víc, ale na tu druhou – organizátoři avizovali, že má jít o setkání přátel a těch jsem si užil opravdu obrovskou měrou, některé z nich jsem navíc  nepotkal víc jak dva roky. Organizačních lapsů bylo sice ohromné množství (jeden by řekl, že po tolika zorganizovaných conech už to bude fungovat, ale podle komentářů pravidelných návštěvníků je trend spíš opačný), ale nepřijde mi vhodné je tu rozebírat. Trilenid si jich je jistě vědom a nemá smysl kazit dojem z akce lidem, kteří se s nimi v takové míře nesetkali. Moje obrovská poklona patří Seqoyce a Rin, které byly nemocné a utahané už v pátek při mém příjezdu, a přesto se snažily celý advík ukočírovat téměř beze spánku až do konce.

PS: Člověk, co na conu poškrábe okna, to není fanoušek. To je regulérní zmrd a nepatří mezi slušné lidi. Opravdu se stydím, že i takoví mají tu drzost považovat se za fanoušky japonské kultury.

Fotky použité v článku: Lachtan