Trocha historie

Abych celý problém uchopil pokud možno objektivně, nejprve exkurze minulosti. Kdo má rozum, celou historii přeskočí, nicméně pro celkový obrázek se hodí. Psal se rok 2003. Srazy se tehdy přesunuly do Maxima, hospůdky se salonkem, který jsme pak měli rezervovaný až do léta 2007. Na srazy nás tehdy pravidelně chodilo kolem 25. Když jsem byl na sraz doveden Skeletomem poprvé, vysloveně jsem zíral, žil jsem v domnění, že jsem ve svém koníčku osamocen. Ano, chápete to správně, rozhodně jsem nechodil od počátku, tak dobře 16-17 lidí chodilo dříve než já, a další se přidali v průběhu roku. Jako nadšený nově příchozí, co navíc nepřicházel k naprosto novému žánru, protože koukal už nějaký ten pátek, jsem se rychle začlenil. Byla to doba, kdy kdo chtěl být „in“, sledoval a mluvil o věcech jako NGE, Ayashi no Ceres, Hotaru no Haka nebo Cowboy Bebop. Salonek nebyl nijak extra velký, mohl mít tak 30m², ale tehdy nám poměrně bohatě stačil. Jídlo i pití byli slušné, prostě pohůdka.

Jak však čas ubíhal, docházelo ke změnám. Část lidí odešla, ale místo nich přicházeli stále noví, jak zjišťovali, že tu něco takového existuje či začali chodit na VŠ. Kvalita jídla začala pozvolna klesat, jak se měnili kuchaři, v salonku začal být čím dál větší hluk (když se bavil trpaslík, já a unicorn, nadělalo to randál už tak strašlivý a když do toho ještě začal Jukebox či hokej a zvuky ze zbytku hospody, už to bylo hodně znát). Utekl rok 2004 a v průběhu roku 2005 jsem začal na srazy chodit tak 2x za měsíc (dojížděl jsem). Tou dobou už se nás na srazech potkávalo přes 30 a krom hluku se do salonku začal šířit kouř. Naštěstí měl salonek okna, takže když to holkám a personálu nevadilo, větralo se jako o život.  V roce 2006 jsem návštěvy postupně omezil až na cca 1x za čtyři až pět týdnů. To už nám začínal být salonek poněkud těsný, lidé se v lavicích mačkali jak sardinky a na vedro už nepomáhala ani okna (navíc pokud mne paměť neklame už jsme je otevírat nemohli). Co za neznámé divňáky chodí, už jsem se ani nesnažil pamatovat, nových nicků bylo příliš. Počet lidí se tou dobou už na srazech vyskytovalo lidí kolem 35.

V roce 2007 nastal zlom. Jídlo už se v Maximovi jíst nedalo ani s největším sebezapřením, pivo získalo podivnou chuť a kofola začala chutnat vodově. A to až do takové míry, že jsme si z toho začali dělat legraci jak my, tak i jiné komunity (mangaichi, ostraváci). Kvůli kouři si citlivější jedinci stěžovali čím dál víc. Kvůli nedýchatelnému vzduchu se také průměrný počet lidí na srazech snížil zhruba na 25. Hlasováním jsme se rozhodli přesídlit a tak se o prázdninách srazy díky xMortovi přesunuly do Červeného draka, kde zůstávají až do této chvíle. Máme tam na úterní večery rezervovaný Nekuřácký salonek, který může mít odhadem tak 90m². Hluk z přední části restaurace minimální, kouře také znatelně ubylo, jediným problémem je občas vzduch (klimatizace je, ale jede jen někdy). Jídlo i pití jsou fajn.

Kdo však čekal nějaký zpětný příliv lidí, kteří do maxima kvůli diskutabilní kvalitě služeb přestali chodit, byl překvapen. První měsíce to ještě šlo (dokonce se ukázali i ti, kteří do Maxima už nechodili), ale jak čas běžel, lidí na sraze ubývalo, až jsme někdy kolem února 2008 chodili na srazy v počtu tak 12 lidí (minimum bylo 7, tak málo nás snad v Maximovi nikdy nebylo ani v době dovolených). Na jaře se situace drobátko zlepšila, ale i tak nás dvacet bylo jen výjimečně. Vysloveně komorní srazy, vládlo naprosté ticho, každý slyšel každého, protože všichni seděli maximálně dva metry od sebe, prostě pohoda. Ono na těch devadesáti metrech se dvacet lidí prostě ztratí. A pak přišel Animefest, na kterém část brňáků zjistila, že něco jako srazy tu je a ti týpci co tam chodí, jsou poměrně v pohodě. Šlo to ráz na ráz a ejhle, v září se nás na sraze vystřídalo neuvěřitelných 61, průměrná návštěvnost je nyní kolem 45 lidí.

Současný stav

Pokud budu počítat nové lidi, pak jich na srazy od května do září začalo chodit něco kolem třiceti (sem tam mi někdo unikne, lidi co se ukáží jednou za půl roku, protože dojedou jako návštěva odjinud taky nepočítám). Jak moc děsivé je toto číslo je snad zřejmé. Na sraz vám dojde 15 lidí, které znáte roky a vedle nich dalších 20, které nedokážete zařadit, neznáte je atd.. Ten, kdo tvrdí, že by ho to nerozhodilo, lže. V šoku jsme byli všichni a každý z nás se s ním vyrovnal po svém. Tedy ne, že by tito lidé došli hned poprvé v tomto počtu, to v žádném případě, nejprve jich přišlo zhruba pět. Proto, že první došli na sraz lidé, kteří na Animefestu dělali hromadný cosplay z Naruta, vžilo se pro ně označení Naruťáci nebo častěji Narutardi či, jak je dobrým zvykem z minulosti, „mrdky cizácké“. K nim se postupně přidávali další, kteří s Narutem nemají společného snad nic, ale prostě označení skupiny jako celku prozatím zůstává a nejsem si jistý, jestli se v brzké době změní.

Snad všichni jsme se v prvotním šoku vůči těmto novým lidem vymezili negativně, mne nevyjímaje. Byla to chyba a její následky neseme dodnes a v minulých týdnech se stala důvodem mnoha hádek. Proč chyba? Protože minimálně polovina ze současných nováčků nemá s nějakým Narutem moc co dělat a spoustu z nich toto zařazení dokonce uráží. Přišli, zkusili komunikovat s „radou starších“ ale byli ignorováni. Místo toho, aby se začlenili do skupiny, jak tomu bylo vždy v minulosti, vznikla skupina jiná. A ta už se ani nijak zvlášť nesnaží, začlenit se mezi původní osazenstvo. Sice se jim příliš nedivím, na druhou stranu tu díky tomu už 2x vznikla iniciativa, aby se „rada starších“ přesunula jinam a jednou přišli sami nováčci, že z kapacitních důvodů možná přesunou srazy na jinou dobu/den. Mimochodem, dovedu si naprosto živě představit, že v případě, kdy by se tito nováčci pokusili začlenit, vznikla by paradoxně iniciativa pro přesun číslo 3. No nicméně fakt je takový, že část ze „staré školy“ na současný stav remcá, či na srazy rovnou nechodí a další, co stejně nechodili ani předtím se na to vymlouvají. Jenže… bez poznámek na toto téma nejsou ani nováčci.

Budoucnost?

Výhled do budoucnosti je v tomto případě složitý a nejasný. Může se stát, i když bych to viděl nerad, že opravdu dojde k rozdělení srazů, ale toto řešení nejen mně přijde hloupé, nesystémové a zbytečně předpojaté. Spoustu ze stížností původního osazenstva srazu chápu, protože kdo nemá občas pocit, že to třeba Mičl nebo Mashiro sem tam přehání, nebo komu nepřijde, že jsou někdy holky hlučné, musí být šílený nebo slepý. Taky chápu stížnosti z řad nováčků, protože kdybych já zkusil někoho několikrát pozdravit a on předstíral, že mne neslyší nebo že tam nejsem, asi bych se na nějaké další seznamování prostě vykašlal. Díky podobným věcem se na obou stranách začíná tvořit spousta názorů, které jsou často mylné a zbytečné.

Nechci ze sebe dělat nějakého svatouška, jsem přece jenom součástí BO již nějakou dobu a tak mi zaujatost vůči nováčkům rozhodně není cizí. Ani nemůžu říct, že by mi nedělalo potíže některé věci na některých nováčcích skousnout. Dřív jsem často jako správný xenofob nováčky na sraze ignoroval, pokud se se mnou nepokusili bavit sami, a čekal, jak zapadnou případně abych zjistil, jací ve skutečnosti jsou. To, že se nyní snažím sám aktivně uklidňovat emoce je dáno tím, že zhruba před rokem jsem si řekl, že už jsem na podobné chování přece jen trochu starý, a změnil se. A právě proto dnešní článek a také následující seznam polopravd a stížností, které jsem za poslední dobu sesbíral. Většina z nich není založena na realitě, jen to tak remcalům připadá. Důvody jsou primárně dva – jeden z nich velmi přesně vyjádřil trpaslík slovy „asi začínám stárnout a mám rád svůj klid“, druhý potom zmínila tuším Temi (ale můžu se plést) a nesl se v duchu „když slyším jak o nás mluví, netroufám si je ani oslovit.“ A teď už k samotným stížnostem a mýtům:

1. Při tolika lidech se na srazech nedá dýchat a je tam hrozný randálPravda. Vzduch je horší a hluk také – ale POUZE v porovnání se stavem cca únorovým, s Maximem se to srovnávat nedá, prostá středoškolská fyzika hovoří proti. Nicméně to nic nemění na faktu, že by se někteří lidé zklidnit mohli, přece jenom spousta z nás už má toto halasné období za sebou a teď už nás z něj spíš bolí hlava. V tom má Trpaslík pravdu, na naše staré uši je to po půlroce ticha trochu nápor.

2. Chodí v kostýmech, poutají se, jsou namalovaní na černo a borci si lakují nehty, s těma já v jedné hospodě být nechci Pravda. Sice se to týká naprosté minority lidí, ale je dobré si uvědomit, že srazy jsou v restauraci a ne v hospodě. Když se potom ptá vrchní, co to k nám chodí za cirkusáky, jeden aby se styděl. Jak dobře poznamenal Squall, pokud jdu na sraz do restaurace, měl bych být oblečen tak, aby se za mne kamarádi/další účastníci nemuseli stydět a aby to nepohoršovalo je, ani obsluhu.

3. Furt se tam volizujou a jsou zakouslí jeden do druhýho, kdo se na to má koukat?Blábol. Přece jenom, zatímco mezi nováčky se na sraze jako pár chovají tak cca 3 dvojice, v rámci starousedlíků je to horší a že by někdo přehnaně nadával, když se „vykousnou“ oni? Takových nás je pár, takže bych doporučil měřit stejným metrem.

4. Ono by nebyl problém, kdyby přišli postupně po několika lidech, ale když dojde najednou 30 narutardů, s těma se nikdo bavit nebude a ani nemají snahu zapadnoutBlábol. A to hned dvojnásobný. Jednak dost lidí k této skupince původně nepatřilo a starousedlíci na ně prostě jen kašlali a pak také část z nich projevila několikrát snahu se s domovem důchodců blíže seznámit. Moc neuspěli.

5. Já bych se s nima i rád/a seznámil/a, ale když prostě oni mne ignorují/nechtějí se bavit o anime Pravda. A opět dvojnásobná.  Na srazech bývá jen pár lidí, kteří jsou ochotni se bavit s nováčky, například Trpaslík nebo Kalisto. Zbytek se buď bojí, nebo prostě nechce. Na druhou stranu, bavit se se starousedlíky o anime je většinou poměrně obtížné. Je potřeba si uvědomit, že většina  nás už chodí na srazy prostě jako „večer do hospody s chlapama“. Řeší se práce, politika, sport, filmy, akce atd., protože jde o komunitu, která se prostě zná dlouho a anime tvoří jen malinký zlomeček našich zájmů. Když se chcete zapojit, není lepší cesty než si sednout vedle nás a chvíli poslouchat. Za to vám nikdo hlavu neutrhne.

6. Nemám ty narutardy rád, protože kvůli nim přestávají na sraz chodit lidi!polopravda. Jak je pěkně shrnuto v historii a jak na hofylandu dobře poznamenal Tempest, návštěvnost srazů měla dlouhodobě sestupnou tendenci, víc lidí přicházelo pouze, pokud hrozilo riziko After Party. Důvod je z části popsán v předchozím bodu. Přes to je pravda, že známe lidi, kteří na srazy nechodí nebo nechtějí chodit proto, že mají problém buď s nováčky jako celkem nebo pár konkrétními. Oni své důvody mají, ale zase podřizovat srazy, kam chodí v průměru 45 lidí názorům dvou až tří? To mi moc správné nepřijde.

7. Copak my se s nima můžeme zkoušet bavit, když nás uráží a nadávají nám?polopravda. Je sice nesporný fakt, že za poslední dva roky došlo k neuvěřitelné vulgarizaci BO jako celku, nicméně až na výjimky není pravdou, že by šlo o urážky zaměřené čistě směrem na nováčky. My si takhle nadáváme a pomlouváme se naprosto běžně. Je to sice hnus, ale člověk si na ty mrdky kolem sebe tak nějak zvykne. Takže tady překážka není, přes drsný jazyk dlaždičů jsou většinou BO milí a citliví lidé.

8. Beztak je to mezi těma novejma samej úchyl a blbec, jeden horší než druhejpolopravda. Je jich tam stejně jako všude jinde. Já si taky nemám s některými lidmi mezi starousedlíky moc co říct, protože jsou proti mně prostě příliš jinde, ale to ještě neznamená, že jsou to blbci. Co se úchylnosti týká, opět vstupuje do hry trpaslíkovo prohlášení. My sice před lety nebývali o mnoho lepší (i když takovéto explicitnosti například v yaoi se na srazech opravdu neřešily), ale prostě doba pokročila a teď už nám to přijde hloupé/trapné a za své dávné činy se občas až stydíme. Proto nám není příjemné, když se na srazech občas nováčci předvádí, aby tak zapůsobili na opačné (nebo stejné) pohlaví. A obsluha to také nevidí ráda.

9. Stejně už nemá smysl zkoušet se s nima seznámit, stejně ani neznáme jejich nicky a budou na nás jen divně koukatblábol. Většina starousedlíků ráda vzpomíná na doby, kdy sami s anime začínali a nadšení nováčků je navíc dost nakažlivé. Vůbec nemám obavy, že když to uděláte tak, jak jsem popsal o pár stížností výše, budou po vás divně koukat. A možná vám ještě doporučí nějakou zajímavou věc na kouknutí/přečtení.

Doufám, že tento hrůzně dlouhý článek alespoň trochu přispěje k porozumění a pochopení toho, co se v poslední době kolem srazů v obou táborech nakecalo. že si starousedlíci uvědomí, že část jejich názorů jsou spíš iluze a naopak nováčci že pochopí, že by bylo fajn vyjít v některých věcech staříkům vstříc a chovat se dospěleji (zejména proto, že největší borčus na sraze dělají plnoletí nováčci, na ty mladší se nedá říct křivého slova). Já si hrozně rád zavzpomínám na halasné hádky jestli Asuka nebo Rei, které otřásaly v roce 2003 celou hospodou, ale přece jenom, časy se mění. Dnes už není „in“ NGE, místo toho frčí Bleach a Death Note. Proto nemá smysl trhat srazy, nebo se snažit vrátit minulost. Stejné už to nikdy nebude, dospěli jsme, někteří z nás se usadili a s tím prostě přichází změny. Srazy před letošním Animefestem to poměrně jasně ukázaly.

PS: Ano vím, jsem grafoman, 13k znaků kvůli takové pitomině napíše jen blázen. Kdo to přečetl celé, má můj obdiv.