Tak jako jsou settingy většiny mang pro dívky i pro kluky až neskutečně neoriginální, občas se mezi nimi objeví výjimka, která překvapí svou inovativností. Útočící titáni (Shingeki no Kyojin | 進撃の巨人) mě když už ne srazili ze židle, tak alespoň nadchli tak, že jsem téměř na posezení schroupal všechny vyšlé kapitoly. A nejsem sám, koho tenhle kousek zaujal, objevil se i v nominacích na Manga Taišó a Kodanša o autorovi mluví jako o nejnadějnějším novém šónen mangakovi, kterého tam teď mají. O tom, že na oslavné chóry narazíte i na fanouškovských blozích po netu, ani nemluvím. A proč, že z „Titánů“ všichni uchcávají do trenek?

Netypické je už samo prostředí. Lidstvo si žije svým bezpečným středověkým životem, když se z čistajasna začnou objevovat obři. Někteří mají jenom 4 metry, ale jiní jich mají třeba patnáct. Některé zneškodní ustřelení hlavy dělem, ale jiným doroste. Nikdo neví, kde se vzali, ač nazí a lidi připomínající, nemají pohlavní znaky. Jestli je jejich inteligence vyšší než zvířecí se lidstvu nedaří prokázat, ale i kdyby nebyla, k téměř dokonalému vyhlazení člověčí rasy ji zjevně nepotřebují. Zvěř nechávají v klidu, ale lidi žerou. Ne proto, že by potřebovali jíst, vědci se domnívají, že to dělají pro zábavu. A tak národy prohrávají jednu bitvu za druhou, až se hrstka přeživších uchýlí do bezpečí za zeď tak vysokou (50m), že je tito obři, kterým lidstvo začalo říkat titáni nedokáží ve své primitivnosti překonat. Tedy za zeď – za jednu z nich. Vědomi si nebezpečí při jejím prolomení, je lidmi zabezpečené území rozděleno do tří kruhových pásem, z nichž každé obepíná stejná zeď. Sto let uběhne v klidu a pokoji a existenci titánů obyvatelům připomínají pouze obranné a průzkumné oddíly. Jedni ničí stvůry, které se zaráží o zeď,  druzí vyráží do divočiny ve snaze sehnat informace o okolním světě a také o povaze a rozmnožování titánů. Informace, které jsou vždy vykoupeny bojem a potoky krve.

Aby bylo možno vůbec pomýšlet na boj proti nepříteli, který vás překousne v letu jako gumového medvídka, vymyslel autor spoustu důmyslných technik, mechanismů a strojů. Žádné „máme skvělou nindža techniku“ nebo „umíme máchat mečem líp než kdo jiný“. Titáni i tady vybočují z průměru. Bojuje se metodou „část z nás položí život, ale zbytek ho zneškodní, aby zůstalo lidstvo zachováno.“ Než si stihnete pořádně zvyknout na složení průzkumného týmu, už jeho kousky visí za střeva mezi zuby nepřítele. Hlavní hrdina už má plné zuby toho, jak se lidstvo krčí za zdí a poté, co je vnější z nich náhle zničena titánem, který sahá o celé 3m nad její vrchol, a přeživší lidé skončí namáčknutí na menším vnitřním prstenci, se rozhodne stát se průzkumníkem a vymyslet, jak ty velké šmejdy vybít a vrátit lidstvu zemi, která mu náleží.

Kresba zdaleka nepatří mezi špičku, Titáni nejsou umělecké seinen nebo do detailů vykreslené šódžo. Důraz je kladen na akci, syrovost, krev a hlavně příběh. Právě ten mě chytl a nepustil – nějaká kresba mi byla po pár stránkách úplně putna, kdyby to dělal Trpaslík v Malování, je mi to jedno a ani si toho nevšimnu. Nakolik má pro vás smysl tento kousek zkoušet nechám tentokrát čistě na vás. Žádná doporučení pro určitou skupinu, prostě pokud máte chuť, zkuste. Na jakou délku se nakonec autor dostane vůbec netuším, můj osobní tip je mezi 12 a 20, ale prostoru je teoreticky dostatek i pro mnohem větší rozsah (přece jenom co je za Zdí se lidstvo může jen domnívat).

coverNázev: Shingeki no Kyojin [進撃の巨人]
Autor: Isayama Hajime [諌山創 ]
Rok vydání: 2009
Délka: 3+ booků
Vydavatel: Kodansha (jp),
Další odkazy: ANN,