Jin Mishima se řadí někam mezi tu běžnou část lidské populace. Je mu 21 a pokouší se projít přijímacím pohovorem, který by mu otevřel cestu do Fuji TV. Nakano Okano je pro změnu extrém z oné skupiny vytržené z reality. Je sice stejně stará jako Jin, ale pokouší se leda tak procpat na koncert své oblíbené Visual Kei/Gothic skupiny. Kdysi spolu chodili do jedné třídy a na začátku příběhu se setkávají na umělém Tokijském ostrově Odaiba. Jenom pomyšlení na to, jaké mrzké sny a cíle Jin má, vyvolává u Nakano záchvat téměř hysterický. Práce, rodina, děti? Všechno přízemní zájmy a hlad po hmotných statcích! Ona touží po věcech abstraktních, po neuchopitelných ideálech a pochopení skrz hudbu z jejíchž pozitivních textů by se podřezali i My Chemical Romance. Ostatně Odaiba je plný podobných z reality vytržených existencí, od gothiček, přes turisty až po otaku.

Jenže než si Nakano stihne uvědomit, že plácá větší koniny než Jirka Babica v pravidelných lekcích přípravy biologických zbraní, přichází populární zemětřesení. A protože Tokio a Japonci jsou na nějaké běžné otřesy, které by půlku ČR srovnaly se zemí, zvyklí, přichází velmi populární Osmička. Přesněji zemětřesení o síle 8.1 Richterovy škály (tj. o jeden bodík víc než letošní Haiti-shake). Nakano se brání, seč může, ale když realita klepe na rameno takovou silou, dost blbě se jí odolává. Jin se snaží udržet si všech 5 pohromadě, pomáhat kde může a vůbec se činí jak zkafovaná fretka, aby nemusel myslet na to, že Tokio umírá. A nejen Tokio, on i Nakano se musí dostat z Odaiby dokud to jde. Jak už jsem totiž psal v úvodu, Odaiba je ostrov umělý a podobné otřesy a jejich dozvuky dokáží s jeho stabilitou udělat nepěkné věci… Úkol Jina je jasný – přežít a pokusit se udržet při životě i kozu v goth šatičkách s andělskými křídly.

Zápletka zní poměrně klišovitě, ostatně co taky na zemětřesení vymýšlet nového (i když… možná by mohl někdo napsat mangu o lidech, co zemětřesení způsobují a pak mají prasečí radost z lidské paniky…). Příběh si na nic nehraje, od počátku je postaven jako přímočará cesta za přežitím. Tím se otevírá možnost místo vymýšlení krkolomných dějových zvratů, šířeji rozvést charaktery vystupujících postav. A musím přiznat, že to se autorovi daří dost slušně. Nečekejte ale žádné za vlasy přitažené nereálné charaktery nebo situace. Jin i Nakano mají své důvody, proč jsou takoví, jací jsou, a stejně tak i všichni ostatní, které na své výpravě za spasením potkávají. Netvrdím, že se vám to bude líbit, nemůžu říct, že by mi z některých situací bylo zrovna dobře po těle a neuvažoval jsem, že mangu odložím. Někdy před rokem jsem si v recenzi na Tokyo Magnitude 8.0 trochu posteskl, že dobrodružství mladinkých představitelů je přece jenom zmírněno, aby bylo možno seriál vysílat jako pořad pro celou rodinu. Toto je verze, která odpovídá realitě možná víc, než by mi bylo milé. Umírající město je krutým místem pro život a i když se najdou lidé, kteří se k ostatním chovají dobře, na povrch vyplouvá to nejhorší, co je v lidech skryto. Je přece tak snadné se vymluvit na zemětřesení…

coverNázev: Kanojo o Mamoru 51 no Hōhō [彼女を守る51の方法]
Autor: Usamaru Furuya [古屋兎丸]
Rok vydání: 2006 (2010 en)
Délka: 5 (1. en)
Vydavatel: Shinchosha (jp), CMX Manga (en)
Další odkazy: ANN, Amazon (uk)