Začala vycházet v roce 1991 a s různými přestávkami kvůli nemoci mangaky vycházela 12 let (a to není na 14 dílů zrovna málo). Jak uvádí sama autorka, v době, kdy se na trhu objevil první díl, byly téměř všechny její čtenářky na střední škole. Ty nejstarší tedy s mangou doslova vyrostly. Mimochodem, nevěřím, že tento kousek měl pouze nějaká 2% mužských čtenářů, jako dobrodružná manga funguje skvěle a s kterým z hrdinů se člověk ztotožní, je čistě na něm. Kdysi dávno jsem tu doporučoval Tchaj-wanskou manhuu (kdykoliv to zkusím vyslovit nahlas, zasukuje se mi huba) 1/2 Prince. Tohle je trošku podobný případ, přesto že se ve všem ostatním liší.

Noriko patří mezi typické dospívající středoškolačky a hrdinky shoujo mang. Zvláštní jsou na ní jen dvě věci. Je jí 18 (na hrdinku shoujo romancí už poměrně vysoký věk) a její tatínek je scifi spisovatel. Krom toho je to milá a hodná dívenka, která se snaží s každým vyjít, jak už japonské školačky bývají (na našich školách jsou podle všeho považovány za minoritní, někde přímo za vyhynulý druh). Co čert nechtěl, hned na prvních stranách ji potkává nepříjemnost, která dnes už nikoho nevzruší, protože to má v televizi co týden, ale na devadesátá léta… no překvapilo ji to nemálo. Přece jenom, teroristé a vybuchující balíčky… koho by to nerozhodilo. Noriko naštěstí detonace nerozhodí po okolí, ale těsně před smrtí je přenesena do jiného světa. Světa plného pro ni neznámých tvorů i rostlin, kde nebude sranda přežít.

Bběhem chvíle ji v opuštěném pralese plném divných a nebezpečných věcí, nachází potulný šermíř Izrak. Pokud si myslíte, že ji zachrání a nakonec z toho bude láska na první pohled, máte bod. Ale nebude to tak jednoduché. Milá Noriko by totiž podle předpovědi měla na tomto novém světě probudit démona, který zničí svět. Izrak proto ze začátku dbá hlavně na to, aby nepadla do cizích rukou a přemýšlí, jestli ji nebude lepší zabít. Fakt, že si navzájem nerozumí ani slovo (možná se tomu budou čtenářky neznalé starší tvorby divit, ale dříve opravdu nebývalo pravidlem, že se ve všech cizích světech mluvilo japonsky), tomu moc nenapomáhá. Ale Noričino odhodlání naučit se místní řeč a její snaha postavit se náhlé životní změně, nakonec našeho hrdinu bez lázně a vany přesvědčí, že bude lepší ji jen někde zašít.

Jak příběh pokračuje, začíná se ukazovat, že jsou Temné síly na vzestupu a v rozličných zemích se k moci dostávají zlí a zkažení lidé, zatímco osvícení ministři prchají a skrývají se. Každá zem chce prostřednictvím Noričiných sil ovládnout ničivou sílu démona a s ní si podmanit zbytek světa. Netuší, že jsou jenom loutky v divadle, které rozehrál loutkoherec tak zkušený, že by Matěj Kopecký jen zbledl závistí. Na rozdíl od spousty prvoplánových fantasy mang, tady se s tím určití lidé od počátku nehodlají smířit a krom linie Noriko a Izraka tu začíná pozvolna růst i linie odbojová. Úkol je jasný. Nedopustit zničení světa a ochránit chuděrku zmatenou Japonečku.

Kjóko Hikawa není žádná amatérka a Kanata kara není její první mangou. Snaží se vyprávět příjemný příběh, plný silných emocí, které ale nepůsobí přehnaně, jak se to často daří mangakům dnes. Vypráví ho přímočarou cestou, nevymýšlí zbytečnosti a i když se v prostředí a stylu života inspiruje v Evropě (prý zejména u slovanů), většinu flóry a fauny má vlastní a tak nějak… příjemně fungující. Člověk má vyloženě radost z prostředí, kterým hrdinové procházejí a jen těžko budu hledat něco, co bych tady vytýkal. U postav je to sice horší, protože jde přece jenom o naprosté archetypy a hlavní dvojici je dopřáváno zhruba 80% celkového prostoru, ale i přesto jsem z nich nebyl zklamaný. Jak už jsem uvedl, Hikawa není amatérka a i se šablonovitými postavami zvládá skvěle pracovat. Ani jsem se moc nedivil, když na jednom místě zmiňuje, že jí občas zabere pár dní vypilovat dialog. Celkový dojem z nich mám asi takový, že si je autorka vymyslela, zamilovala si je a ony si začaly žít vlastním životem, který se ona pokusila následně vecpat do scénáře.

Kanata kara rozhodně nebude nejlepším šódžem, jaké jste kdy četli nebo budete číst, ale pokud ochutnáte, jsem si jistý, že litovat nebudete. Pořád si vzpomínám na tu úžasně pozitivní náladu, kterou ve mě tahle manga probudila, když jsem ji četl poprvé. Co na tom, že vás nečekají krkolomné dějové zvraty nebo v českých seriálech tak populární bourání emočních hladin a šokování diváka. Bohatě vám to vynahradí hrdinka, která má všech pět pohromadě, a když se ocitne v cizím světě, rozhodne se makat a přizpůsobit, a také záplava čestných a krásných bojovníků, kteří jsou vždy ochotni pomoci dámě v nesnázích. Někomu možná úplně nesedne trošku old school kresba, ale podle mého je nedílnou součástí celku. Prostě extrémně příjemná romantická klasika ze zlatého období mangy. Doporučuji všem, kteří potřebují po zkouškovém něco příjemného na oddech, případně jako začátek odvykací kůry pro závislačky na paranormálních romancích;)

coverNázev: Kanata kara [彼方から]
Autor: Kjóko Hikawa [ひかわ きょうこ]
Rok vydání: 1991
Délka: 14 booků
Vydavatel: Hakusensha (jp), VIZ (en)
Další odkazy: ANN, Wikipedia