“Tak nám zabili Ferdinanda,” mohla by začínat první kapitola a já bych se jako starý cynik dusil smíchy. Příběh sice skutečně začíná oním osudným dnem, jenže hlavním hrdinou není dobrý voják, ale Ferdinandův syn Alek. A ten má zatím do vojáka, natož dobrého, pěkně daleko. Je mu patnáct, taktiku i šerm zná zatím leda tak z vyučování a najednou mu jde o život. Jeho jedinou nadějí je několik otcových věrných a kráčející stroj s dieselovým motorem.

O mnoho stovek kilometrů dál trápí Dylana úplně jiné problémy. Je nervózní z nadcházejících zkoušek u královských vzdušných sil a  starší bratr do něj ještě musí rýt. Vlastně do ní. Dylan se totiž od ostatních patnáctiletých chlapců, chystajících se skládat zkoušky, liší nejen svým nezpochybnitelným talentem. Když se jí šťastnou náhodou podaří stát se součástí posádky obří živoucí vzducholodi Leviatan, je její primární starostí to, aby si nikdo nevšiml, že při čůrání musí dřepět. S Alekem má společné pouze dvě věci: Její otec je mrtvý  a ona se rychle zaplétá do války, kterou si historie připomíná pod názvem První Světová.

Říkejte si o mě, že jsem prosťáček, kterého nadchne kdejaké klišé, ale… já Leviatana opravdu hltal. Jasně, oba hlavní hrdinové i jejich osobnosti od počátku působí důvěrně známým dojmem a milovníky dobrodružné literatury jen stěží překvapí. Na druhou stranu – vymyslet dnes naprosto originální charaktery není žádná sranda a je lepší, když autor sáhne po osvědčených vzorcích, než když se pokouší o experimenty. V literatuře pro děti a mládež koneckonců nejde o vykreslování složitých a rozervaných osobností, ale o čtivost. A Westerfeldovy postavy jsou čtivé po čertech dobře. Není to taky žádný autor začátečník, jeho knihy jsou úspěšné už nějakých deset let a Leviatan je první knihou jeho aktuálně vycházející trilogie.

Dějově také nečekejte žádnou originalitu, ostatně dobrodružných příběhů dětí, které dohromady svedla válka, zná literatura desítky, ne-li stovky. Na druhou stranu, autor příběh usazuje do alternativní Evropy, nad kterou ukápne slina nejednoho milovníka fantastiky a snad každého milovníka mecha žánru. Na jedné straně války stojí pospolu národy Darwinistů, kteří pomocí svérázné genetické manipulace skládají dohromady tvory, následně používané místo mechanických strojů (od vlaků až po protiletadlové zbraně). Proti nim stojí národy industriálů, kteří pro změnu nedají dopustit na převody ozubená kolečka a dieselové motory a z černé magie darwinistů dostávají kopřivku. Spojování dvou diametrálně odlišných světů láká čtenáře i spisovatele odedávna a pokud se příliš netlačí na multikulturní pilu a nedělá se z jedné ze stran za každou cenu „ta špatná“, vznikají příjemná díla. Kombinace světů biopunku a engine/combustion punku… prostě slint. Pokud by měl z Leviatana někdo dělat anime, modlil bych se, aby ho vnutili Miyazakimu, nejednou jsem si vzpomněl na Laputu (sakraš to už je tento rok podruhé).

Leviatan se čte v podstatě jedním dechem a skvěle vyvedené obrázky jen dokreslují exotičnost jinak známého settingu. Ilustrace v knihách chválím málokdy, ale Keith Thompson si prostě zmínku zaslouží. Nebudu vám tvrdit, že jste zatím neměli možnost číst něco podobného (podobně pozitivní pocit jsem měl i z Temeraira) nebo že jde o úžasný bestsellerový počin, který nesmíte minout. To jsou jen marketingové kecy a pro nás čtenáře nemají valný význam (upřímně doufám, že se nic podobného neobjeví na přebalu, kniha si takovou dehonestaci nezaslouží). Místo toho vám napíšu dva důvody, proč se po Leviatanovi podívat: Je parádně čtivý a Westerfeld umí dávkovat, takže si můžete být jistí, že  v prvním díle použil jen malou část střeliva, kterou má na čtenáře připravenou do celé trilogie. Zbývá jen poslední otázka – své zbraně mažete nebo krmíte?

PS: Na oltář v pokoji nemám místo;)
PPS: Kniha vyjde začátkem března
coverNázev: Leviatan [Leviathan]
Rok vydání: 2011 (ČR)
Vydavatel: Knižní klub
Koupit online: Knižní web (Ukázka z knihy tamtéž)