Shyamalana mnozí filmoví fandové vynášejí do nebes za to, že dal světu Šestý smysl. Další z filmů, ke kterým si sám psal scénář, však mají spíše sestupnou kvalitu. Na Vyvoleného se ještě dalo dívat (byť to byla spíš zásluha herců než režiséra), Znamení neurazilo, Vesnice nudila a Ženu za pultem ve vodě jsem dropnul po přečtení anotace. To, co se mu povedlo udělat s Avatarem (Cammeron se může stavět třeba na hlavu, ale toto označení patří jinému dílu než pohádce o šmoulech), je jen dalším hřebíkem do jeho rakve. Upřímně doufám, že bude-li někdy pokračování, on u toho nebude ani jako nosič vody. Film, který se mu povedlo za luxusních 150 milionů „natočit“ (a dalších 130m prý padlo na marketing), je totiž tak špatný, že to tomuto slovu dodává nový rozměr.

Začněme třeba příběhem. Ten je ve své podstatě tak prostý, jak jen může záležitost pro čerstvé puberťáky být. Svět je rozdělen mezi 4 národy, z nichž každý ovládá jeden ze živlů. Po staletí vše fungovalo jak má, až to Zemi ohně přestalo bavit a rozhodla, že se všechny země samy rády a dobrovolně připojí do ekvivalentu Evropské Unie. Aby to vládcové neměli tak snadné, na rovnováhu ve světě odpradávna dohlížela vyvolená entita, zvaná Avatar – vládce všech živlů. Protože by jim tento jediný nadčlověk mohl nehezky nakopat pozadí, pátrají po něm i po 100 letech od jeho zmizení, v době, kdy už mají většinu světa pod kontrolou. Avatar se po 100 letech zásahem náhody probouzí ze svého spánku a nezbývá mu nic jiného, než se hrozbě postavit, ovládnout 4 živly a zajistit světový mír. Možná si řeknete, že na tak jednoduché zápletce není co zkazit. Omyl. Shyamalan dokazuje, že to možné je. Jasně, do stominutového filmu se dá jen těžko vtěsnat 400 minut předlohy. Na druhou stranu, spousta pasáží se dá redukovat, některé vypustit (do dvouhodinového filmu by to zkušený scénárista nacpal bez ztráty kytičky). Koneckonců ve filmu zůstává v podstatě jen začátek, kousek s Blue spiritem a závěr sezóny (nějakých cca 130 minut originálu). Veškeré části, které Shyamalan přidal, aby měl tyto kusy jak pospojovat a film dával alespoň nějaký smysl, jsou primitivní, přímočaré a nebojím se říct až pitomé tak, že z nich člověku jde hlava kolem. Všechno se prostě „děje“ a kdyby nám to náhodou přišlo divné, vypravěčka nám vysvětlí, o co jde. Žádný rozumný motiv nečekejte.

Postavám se díky tomuto přístupu dostalo jistého okleštění. A to tak jemného a decentního,  že kdyby se nejmenovaly stejně a nebyly si vzdáleně podobné vzhledově, nejspíš by nikdo z fanoušků seriálu ani nepoznal, o koho jde. O tom, že by mohly mít něco jako motivace, sny, nebo nedej bože vývoj, si můžeme nechat jen zdát. Vzhledem k tomu, že seriál patří k vyzdvihovaným dílům americké animované tvorby právě díky propracovanosti postav, prskal jsem většinu doby trvání filmu jen bezmocně vzteky. Kam se podělo nesmírně důležité Aangovo smiřování se s údělem, ke kterému byl předurčen? Kam zmizel Sokkův přerod z pubertálního blbečka v mladého bojovníka? Co pan mocný scénárista udělal s motivací a obavami Zuka? Naliskat lešenářskou trubkou málo. Smysl vám to bude dávat pouze v případě, že znáte předlohu a film berete jen jako nepovedený sestřih. Bez její znalosti budete jen nechápavě sedět a s láskou vzpomínat na nejhorší brakové fantasy, které jste kdy četli.

Teoreticky by tu hrůzu mohly zachránit výkony herců. Bohužel, herci trpí stejnými problémy jako zbytek filmu. Aang je nemastný neslaný, jeho mimika prozrazuje, že pořádně neví, co po něm režisér vlastně chce. Představitelkou Katary, která byla (přes to, že šlo o příběhově nejplošší postavu) v seriálu živá a přes svoji dobrotu uvěřitelná, hraje jakási miss Mrtvička. Její herectví se většinou omezuje na 3 základní výrazy. „Jsem mentálně retardovaná“,„ jsem mentálně retardovaná s obsedantně kompulsivní poruchou“ (chvíle, kdy má akutní potřebu sahat si na pytlík) a „mám zácpu“. Jeden by jí opravdu věřil, že pravidelně masturbuje zmrzlou rybou. Sokku hraje miláček upírůchtivých puberťaček. V jeho podání sice nejde o TAKOVOU tragédii jako u Katary, ale i tak by mu jeho roli neuvěřil ani průměrný redaktor idnes. Tím spíš, že i scénárista zjevně postavu nepochopil. Další nepochopenou a zcela zazděnou postavou je princ Zuko. Hraje ho sice Dev Patel, který má z nasazených herců pravděpodobně největší herecký talent, ale s tak debilně napsanou postavou si prostě neví rady, takže ani tady se zázrak nekoná. Generál Iroh přišel Shyamalanovi nejspíše příliš dědulovský a srandovní na to, aby mohl být respektovaným generálem, takže ve filmové verzi vyrostl, shodil pěkných pár kilo a humor. Pokud jste měli z předchozího odstavce pocit, že slavný ind se pokouší o hromadnou popravu spousty zajímavých postav, tento je jen důkazem, že vás oči neklamaly.

Efekty, výprava a choreografie soubojů tak zůstávaly poslední nadějí zhrzeného fanouška. A možná částečným ospravedlněním příšerného rozpočtu. Bohužel, zatímco efekty nevypadaly špatně (přes to, že jich bylo opravdu zoufale málo), výpravu by v poklidu překonala průměrná česká filmová pohádka. Začátek v člověku evokuje pocit, že herci pobíhají po studiu před plakáty, postupně se situace zlepší až na kvalitu hraných fantasy seriálů, aby ve finále docela potěšila sídlem Severního vodního kmene. Nevím, kdo byl odpovědný za choreografii soubojů, ale mým osobním tipem je Star wars kid. V seriálu měla choreografie jasný řád, smysl a koncepci. Každý z kmenů, měl vlastní, na reálném čínském bojovém umění založený styl používání živlů. Ne, že by ve filmu nebyly pokusy, napodobit to. Ale zůstává bohužel pouze u pokusů, výsledek je nepřehledný, špatně zahraný a nelíbivý. Avatar drží svou hůl jak prase kost a mohl by se jít z fleku učit u syna Willa Smithse.

Pokud bych měl celou recenzi shrnout do několika vět, byly by to tyto: Film nestojí za to vidět ani zadarmo. Fanoušky seriálu spíš zklame a naštve než potěší, diváka seriálem nepoznamenaného pouze urazí. Peníze, které tak ušetříte můžete bez obav věnovat žebrajícím anarchistům, ti si za ně aspoň užijí trochu chlastu. Trailer je nejspíš tím jediným, co je na celém filmu aspoň trošku dobré. Pokud bych měl dát tomuto snímku alespoň pár procent, po započtení českého dabingu se rázem octneme v záporných číslech. Jak u některých filmů tvrdívá F. Fuka, tohle je tak zprasené, že si to ani 0% nezaslouží, to by evokovalo jistou míru zábavnosti ve smyslu „to je tak špatné, až je to vtipné“. The Last airbender je jenom špatný.