Jistě to znáte. Vyhlédnete si mangu a její čtení si chcete opravdu užít. Pokud umíte slušně anglicky nebo rovnou japonsky, máte to snadné. Ať už si mangu někde koupíte nebo jenom stáhnete, můžete se velmi rychle ponořit do těch milovaných černobílých stránek a plnými doušky nasávat příběh. Trochu hůř na tom budete, pokud jste s řečmi drobet na štíru. Jasně, mainstreamová manga většinou nijak extra velké jazykové znalosti nevyžaduje, ale pokud v angličtině nerozumíte ani písničkám Justina Biebera a japonsky vyblekotáte sotva „kočičiwa, wataši hentaj des“, jste v rejži a pokud se nechcete o zážitek připravit úplně, musíte počkat na některou ze zástupu dobrých (i zlých) duší, které se u nás překladu mangy věnují.

To je panečku radosti, když se konečně vytouženého překladu dočkáte! Šeď běžného života mizí v dál a kolem čtenáře se rozprostírá černobílý svět plný okatých krasavic a nabušených borců. Někteří z vás si pečlivě vybírají, kterému překladateli dají při čtení přednost, ale co si budeme nalhávat, většině je to putna, hlavně, že je co číst a je to rychle. Dřívější požadavky fanoušků na co možná nejvěrnější a nejlepší překlady dávno odvál vítr a touhu po kvalitě nahradila touha po rychlosti vydávání. Moderní hodnocení průměrného fanouška je prosté – pokud překlad alespoň vzdáleně připomíná češtinu, je dobrý.

Ty tam jsou překlady z dob dávno minulých, kdy se komunitě staraly o zábavu překlady obsahující perly typu „Když nás zabili, už nežyjem.“ Dnes, v době kontrol pravopisu, už se s podobnými hrůzami téměř nepotkáte. A to je jedna z věcí, která vede běžného čtenáře k přesvědčení, že v rukou drží kvalitní práci. Překladové chyby, vznikající tím, že pachatel nepochopí originál, případně ho nedokáže správně převést do češtiny, totiž většinou na první pohled neodhalíte. Samozřejmě, nejčastější prohřešek dnešní doby – nečeské stavby věty – si lidé zvykli ignorovat úplně. Nemá smysl nad tím brečet, pokud na vás česky nemluví už ani z televize, těžko přetěžko vás to praští do očí při čtení mangy, u které se navíc zpola soustředíte na okolní obrázky. Pokud s těmito překladatelskými neschopnostmi kráčí ruku v ruce i přesvědčení „čím víc japonského tam nechám, tím hustější to bude“, je pohroma na světě.

Ne snad, že by neexistovaly skupiny fanoušků, které odvádí slušnou nebo alespoň průměrnou práci, ale je jakýmsi smutným pravidlem, že se kolem těch „nejvíc in“ záležitostí většinou motají ti nejhorší patlalové. Člověku až zrak přechází, když proti sobě na jednotlivých stránkách bojují tsundere Sakury-chany a Shinigamové-kunové, z dálky pozorováni Aoi-imouto, které zrovna nese Higurashi-sensei onii-chan obentou, složené z kareraisu a omoraisu. A to mám ještě soukromé podezření, že se všichni zúčastnění klepou strachy, aby se na scéně neobjevila postava evropského původu. To už by si při čtení vykloubil oči  snad každý (slečna „ru Buran de ra Varieeru“ by mohla vyprávět). Popsaný stav vám sice může připadat absurdní nebo za vlasy přitažený, ale ať se nám to líbí nebo ne, stávají se tyto scanlationy jakýmsi nepsaným standardem. Čtenáři si na ně zvykají, považují je za normální a chraň člověka ruka páně, pokud se proti nim zkusí ozvat. Zdánlivě odnikud se vynoří  armáda tzv. plácačů po zádech a stěžovatel, který zjevně neumí nic jiného než kritizovat, bořit a ničit, dostává zaslouženou sadu. To by tak hrálo, aby si dovolil držkovat proti dobrodincům, kteří v potu tváře a s krvavými mozoly na palcích zdarma pro své kamarády překládají!

A teď si představte, že se některé populární mangy chopí některý z českých nakladatelů. Je v podstatě téměř jedno, koho si vybere jako překladatele, stejně jako jen málo záleží na zvoleném přepisu japonštiny do češtiny (4 společnosti u nás používají hned 3 různé přepisy). Ti stejní lidé, kteří sveřepě hájili „hodné scanlatory“, vyráží opět do boje, tentokrát div ne s vidlemi a kosami v rukou. Ptáte se proč? No právě proto, že jenom ti „jejich překladatelé“ odvedli tu nejkvalitnější práci a nakladatelův poskok przní to, na co byli zvyklí. Můžete ze sebe při překladu vydat duši, můžete prohledávat net do nekonečna, komunikovat s lidmi, které daná komunita uznává jako kapacity, dokonce se můžete sebrat a napsat autorům mangy, jak kterou věc mysleli, ale nepomůžete si. V celkovém součtu čtenářů se sice nejedná o nijak zvlášť početnou skupinu, jenže tyto manga-rowdies nelze umlčet. Pokud v diskuzích narazíte na obyčejného fanouška, dřív nebo později si vzájemně vyjasníte stanoviska a on pochopí, proč jsou některé věci přeložené tak, jak jsou. Souhlasit s vámi může, ale nemusí. Rowdie váš názor neuzná prakticky nikdy. Samotný překlad ani nemusí vidět, prostě jste to domrvili a basta. Ti nejdrsnější rovnou vyhlásí oficiálnímu vydávání bojkot a ještě vám zkusí vyhrožovat, ať vás ani nenapadne zakročit proti fanouškovským překladům (což u některých titulů dokonce podle uzavřených smluv nakladatel musí).

A proto trochu masochisticky volám s nimi: Upalte oficiální překladatele! To oni za všechno můžou! To oni vyhodili Shinigami a na jejich místo dosadili Smrtonoše, to oni udělali z kawaii Sakury-chan roztomilou Sakurku! Plíží se kanály a po vzoru Tučňáka unáší onii-chany a nahrazují je bratry, bráchy, brášky a co já vím, čím ještě. Se zlovolným potěšením vyskakují z temných uliček a nemilosrdně vyhlazují senseie, aby na jejich místa dosadili trapné učitele, mistry, profesory nebo třeba doktory. Ďábelská stvoření, není-liž pravda? Kdo jiný než zákeřný bořič a ničitel by mohl čapnout slečnu ru Buran za spodničku a jedním škubnutím z ní vytvořit slečnu le Blanc a připravit tak čtenáře o vtipnou narážku? Pokud vám ani toto nestačí, přidám pár dalších argumentů, po jejichž vyslechnutí sami dychtivě půjdete polínko pod hranici přiložit. Prvním z nich bude bezesporu přepis japonštiny. Oni prostě nemůžou používat ten, na který jste zvyklí z webu (čestnou výjimku tvoří ti v žoldu Talpressu), musí si prosazovat vlastní, plný háčků, který vůbec nevypadá cool, nebo do toho „vašeho“ cpát divná písmena s vodorovnou čárkou. Co si to vůbec dovolují, vždyť takhle působí některá jména až směšně! Co na tom, že slova zapsaná pomocí wapuro neumí ani část fanoušků správně vyslovit? Koho zajímá, že je ten přepis přesnější a přepis cizích abeced do latinky dělá spousta zemí? Chceme být přece světoví, tak pryč s českým výmyslem a třikrát hurá anglickému! A pokud ve vás ani tento argument nevyvolá touhu po odplatě, stále jsou tu ty divné a hnusné zvuky, které kazí vaši oblíbenou mangu. Místo barevných fleků, kterým nikdo nerozuměl, ale působily drsně, jsou tu najednou obyčejná česká písmenka, která vás ochuzují o to podmanivé kouzlo neznámého.

Víc už pod kotlem přikládat nebudu, přece jenom bych nerad, aby mě někde na ulici polil příliš nadšený fanoušek benzínem a škrtl sirkou, aby se ze mě stal ten správně zapálený překladatel;) Jen jsem chtěl na prostém příkladu křičící menšiny ukázat, že přes to, jak jsou dialogy v průměrné manze relativně jednoduché, nemá překladatel úplně snadný život, pokud se snaží zároveň odvést co nejlépe svoji práci, splnit zadání nakladatele a ještě se zavděčit fanouškům. Nebudu předstírat, že jsme my překladatelé dokonalí, snad v životě se mi nepodařilo odevzdat překlad, ve kterém bych nakonec přece jenom nenašel chybu nebo slovní spojení, se kterým nejsem spokojený. Za své nejstarší fan překlady se upřímně stydím a v lecjakém starém překladu bych dnes udělal něco jinak. Nikdo z nás, co překládáme mangu, kterou si můžete koupit v knihkupectvích, to nedělá proto, aby zkazil čtenářům zážitek, pohádkově zbohatnul nebo si vydobyl věčnou slávu. Děláme to, protože máme k manze vztah a navíc nás to baví. Vážně. A některé z nás dokonce i baví s vámi o variantách překladu diskutovat.