Jistě to znáte. Vyhlédnete si mangu a její čtení si chcete opravdu užít. Pokud umíte slušně anglicky nebo rovnou japonsky, máte to snadné. Ať už si mangu někde koupíte nebo jenom stáhnete, můžete se velmi rychle ponořit do těch milovaných černobílých stránek a plnými doušky nasávat příběh. Trochu hůř na tom budete, pokud jste s řečmi drobet na štíru. Jasně, mainstreamová manga většinou nijak extra velké jazykové znalosti nevyžaduje, ale pokud v angličtině nerozumíte ani písničkám Justina Biebera a japonsky vyblekotáte sotva „kočičiwa, wataši hentaj des“, jste v rejži a pokud se nechcete o zážitek připravit úplně, musíte počkat na některou ze zástupu dobrých (i zlých) duší, které se u nás překladu mangy věnují.
To je panečku radosti, když se konečně vytouženého překladu dočkáte! Šeď běžného života mizí v dál a kolem čtenáře se rozprostírá černobílý svět plný okatých krasavic a nabušených borců. Někteří z vás si pečlivě vybírají, kterému překladateli dají při čtení přednost, ale co si budeme nalhávat, většině je to putna, hlavně, že je co číst a je to rychle. Dřívější požadavky fanoušků na co možná nejvěrnější a nejlepší překlady dávno odvál vítr a touhu po kvalitě nahradila touha po rychlosti vydávání. Moderní hodnocení průměrného fanouška je prosté – pokud překlad alespoň vzdáleně připomíná češtinu, je dobrý.
Ty tam jsou překlady z dob dávno minulých, kdy se komunitě staraly o zábavu překlady obsahující perly typu „Když nás zabili, už nežyjem.“ Dnes, v době kontrol pravopisu, už se s podobnými hrůzami téměř nepotkáte. A to je jedna z věcí,
která vede běžného čtenáře k přesvědčení, že v rukou drží kvalitní práci. Překladové chyby, vznikající tím, že pachatel nepochopí originál, případně ho nedokáže správně převést do češtiny, totiž většinou na první pohled neodhalíte. Samozřejmě, nejčastější prohřešek dnešní doby – nečeské stavby věty – si lidé zvykli ignorovat úplně. Nemá smysl nad tím brečet, pokud na vás česky nemluví už ani z televize, těžko přetěžko vás to praští do očí při čtení mangy, u které se navíc zpola soustředíte na okolní obrázky. Pokud s těmito překladatelskými neschopnostmi kráčí ruku v ruce i přesvědčení „čím víc japonského tam nechám, tím hustější to bude“, je pohroma na světě.
Ne snad, že by neexistovaly skupiny fanoušků, které odvádí slušnou nebo alespoň průměrnou práci, ale je jakýmsi smutným pravidlem, že se kolem těch „nejvíc in“ záležitostí většinou motají ti nejhorší patlalové. Člověku až zrak přechází, když proti sobě na jednotlivých stránkách bojují tsundere Sakury-chany a Shinigamové-kunové, z dálky pozorováni Aoi-imouto, které zrovna nese Higurashi-sensei onii-chan obentou, složené z kareraisu a omoraisu. A to mám ještě soukromé podezření, 
že se všichni zúčastnění klepou strachy, aby se na scéně neobjevila postava evropského původu. To už by si při čtení vykloubil oči snad každý (slečna „ru Buran de ra Varieeru“ by mohla vyprávět). Popsaný stav vám sice může připadat absurdní nebo za vlasy přitažený, ale ať se nám to líbí nebo ne, stávají se tyto scanlationy jakýmsi nepsaným standardem. Čtenáři si na ně zvykají, považují je za normální a chraň člověka ruka páně, pokud se proti nim zkusí ozvat. Zdánlivě odnikud se vynoří armáda tzv. plácačů po zádech a stěžovatel, který zjevně neumí nic jiného než kritizovat, bořit a ničit, dostává zaslouženou sadu. To by tak hrálo, aby si dovolil držkovat proti dobrodincům, kteří v potu tváře a s krvavými mozoly na palcích zdarma pro své kamarády překládají!
A teď si představte, že se některé populární mangy chopí některý z českých nakladatelů. Je v podstatě téměř jedno, koho si vybere jako překladatele, stejně jako jen málo záleží na zvoleném přepisu japonštiny do češtiny (4 společnosti u nás používají hned 3 různé přepisy). Ti stejní lidé, kteří sveřepě hájili „hodné scanlatory“, vyráží opět do boje, tentokrát div ne s vidle
mi a kosami v rukou. Ptáte se proč? No právě proto, že jenom ti „jejich překladatelé“ odvedli tu nejkvalitnější práci a nakladatelův poskok przní to, na co byli zvyklí. Můžete ze sebe při překladu vydat duši, můžete prohledávat net do nekonečna, komunikovat s lidmi, které daná komunita uznává jako kapacity, dokonce se můžete sebrat a napsat autorům mangy, jak kterou věc mysleli, ale nepomůžete si. V celkovém součtu čtenářů se sice nejedná o nijak zvlášť početnou skupinu, jenže tyto manga-rowdies nelze umlčet. Pokud v diskuzích narazíte na obyčejného fanouška, dřív nebo později si vzájemně vyjasníte stanoviska a on pochopí, proč jsou některé věci přeložené tak, jak jsou. Souhlasit s vámi může, ale nemusí. Rowdie váš názor neuzná prakticky nikdy. Samotný překlad ani nemusí vidět, prostě jste to domrvili a basta. Ti nejdrsnější rovnou vyhlásí oficiálnímu vydávání bojkot a ještě vám zkusí vyhrožovat, ať vás ani nenapadne zakročit proti fanouškovským překladům (což u některých titulů dokonce podle uzavřených smluv nakladatel musí).
A proto trochu masochisticky volám s nimi: Upalte oficiální překladatele! To oni za všechno můžou! To oni vyhodili Shinigami a na jejich místo dosadili Smrtonoše, to oni udělali z kawaii Sakury-chan roztomilou Sakurku! Plíží se kanály a po vzoru Tučňáka unáší onii-chany a nahrazují je bratry, bráchy, brášky a co já vím, čím ještě. Se zlovolným potěšením vyskakují z temných uliček a nemilosrdně vyhlazují senseie, aby na jejich místa dosadili trapné učitele, mistry, p
rofesory nebo třeba doktory. Ďábelská stvoření, není-liž pravda? Kdo jiný než zákeřný bořič a ničitel by mohl čapnout slečnu ru Buran za spodničku a jedním škubnutím z ní vytvořit slečnu le Blanc a připravit tak čtenáře o vtipnou narážku? Pokud vám ani toto nestačí, přidám pár dalších argumentů, po jejichž vyslechnutí sami dychtivě půjdete polínko pod hranici přiložit. Prvním z nich bude bezesporu přepis japonštiny. Oni prostě nemůžou používat ten, na který jste zvyklí z webu (čestnou výjimku tvoří ti v žoldu Talpressu), musí si prosazovat vlastní, plný háčků, který vůbec nevypadá cool, nebo do toho „vašeho“ cpát divná písmena s vodorovnou čárkou. Co si to vůbec dovolují, vždyť takhle působí některá jména až směšně! Co na tom, že slova zapsaná pomocí wapuro neumí ani část fanoušků správně vyslovit? Koho zajímá, že je ten přepis přesnější a přepis cizích abeced do latinky dělá spousta zemí? Chceme být přece světoví, tak pryč s českým výmyslem a třikrát hurá anglickému! A pokud ve vás ani tento argument nevyvolá touhu po odplatě, stále jsou tu ty divné a hnusné zvuky, které kazí vaši oblíbenou mangu. Místo barevných fleků, kterým nikdo nerozuměl, ale působily drsně, jsou tu najednou obyčejná česká písmenka, která vás ochuzují o to podmanivé kouzlo neznámého.
Víc už pod kotlem přikládat nebudu, přece jenom bych nerad, aby mě někde na ulici polil příliš nadšený fanoušek benzínem a škrtl sirkou, aby se ze mě stal ten správně zapálený překladatel;) Jen jsem chtěl na prostém příkladu křičící menšiny ukázat, že přes to, jak jsou dialogy v průměrné manze relativně jednoduché, nemá překladatel úplně snadný život, pokud se snaží zároveň odvést co nejlépe svoji práci, splnit zadání nakladatele a ještě se zavděčit fanouškům. Nebudu předstírat, že jsme my překladatelé dokonalí, snad v životě se mi nepodařilo odevzdat překlad, ve kterém bych nakonec přece jenom nenašel chybu nebo slovní spojení, se kterým nejsem spokojený. Za své nejstarší fan překlady se upřímně stydím a v lecjakém starém překladu bych dnes udělal něco jinak. Nikdo z nás, co překládáme mangu, kterou si můžete koupit v knihkupectvích, to nedělá proto, aby zkazil čtenářům zážitek, pohádkově zbohatnul nebo si vydobyl věčnou slávu. Děláme to, protože máme k manze vztah a navíc nás to baví. Vážně. A některé z nás dokonce i baví s vámi o variantách překladu diskutovat.
19 komentářů
(#)
Česká transkripce je v České republice jediná správná. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak vše co proti tomu můžeme dělat.
Ale i kdyby tě chtěli upálit dej mi vědět. Inu není nad pořádnej mejdan u táboráku.
(#)
Vidíš… a to já bych zase třeba s určitostí netvrdil. Máš to podobně jako s pchin-jinem a českou transkripcí čínštiny (a ano, já vím, že pchin-jin NENÍ transkripce v pravém slova smyslu). V literatuře jako pohodlný člověk vyžaduji český přepis, protože je pro českého čtenáře snadno srozumitelný a přesný. U odborných textů bych se ale pro změnu držel „oficiálního“ čínského pchin-jinu (tedy správně Pīnyīnu). Důvod je jasný – mezinárodní srozumitelnost i snazší googlení.
Bohužel, zrovna u těch asijských jazyků s tím u nás má problém kde kdo, včetně novinářů, kteří by měli mít odpovídající vzdělání a pravidla pravopisu (kde si můžou přepisy snadno najít). Ukázkovým příkladem byla olympiáda v Pekingu. Tam čeští sporťáci blábolili přímo neskutečně, takže se občas stávalo, že jednu oblast jmenovali jako 3 různé (protože jednou to měli napsáno českým přepisem, podruhé Pīnyīnem a nejčastěji přepisem anglickým). A pak se může člověk divit, když zapne televizi a NEGI bojuje s CHOJIM (čti jak psáno).
(#)
Mě nějak pořád nedochází, proč se nemůže v češitně používat třeba právě Sakura-chan nebo Sakura-čan. A to samé se Shinigami/Šinigami. Proč se musel vymyslet pojem Smrtonoš?
Když čtu nějaký normální knížky přeložené z cizího jazyka. Tak tam obvykle u pojmů, které nemají český ekvivalent je hvězdička a pod čarou vysvětleno, co to znamená a případně jak se to správně čte/píše v Kanji atd. Takže nevidím důvod, proč by se i čtenáři mangy nemohli v oficiálním překladu seznámit s japonským způsobem zdrobňování nebo se slovem shinigami a jeho významem.
Podle mě je důležitější zprostředkovat dojem, že je to z Japonska a že je to jiná kultura, než se snažit přeložit vše striktne do češtiny, kde to vypadá směšně. Nemluvě o tom, že ty rádoby český názvy podle mého przní češtinu víc, než kdyby se to nepřekládalo.
(Jinak ale jak zmiňuješ onii-chan, tak to jo, to překládat je podle mého ok, protože pro to existuje normální český slovo, prostě překládat to tak nějak rozumně a ne striktně vše)
(#)
U překladů typu Sakura-chan/Sakura-čan je problém bohužel v tom, že čeština skloňuje pomocí koncovek – tím pádem máme tři varianty:
a) neskloňovat jména s těmito zdvořilostními koncovkami/příponami (omlouvám se neznám přesnou terminologii – nejsem lingvista) (což mi příjde jako hloupost – navíc to otevírá novou otázku – Když je jméno s koncovkou/příponou, tak neskloňovat a když je bez koncovky/přípony, tak skloňovat?)
b) skloňovat jména i koncovku/příponu (vidím Sakuru-chanu/čanu) (což mi zní ještě hůř)
c) skloňovat jen koncovku/příponu (vidím Sakura-chanu/čanu) (což zní sice nejméně ujetě, ale stejně to není ono)
(#)
mcdvojka: z praktických důvodů
když se bude domlouvat oslava, půjdou všichni do bytu k Sakura-čan, Sakura-čaně, Sakuře-čan, Sakuře-čaně…?
(#)
Christof: Sakuře-chan, no problem.
(#)
Gratulace k jubileu.
Abych byl upřímný, jsem ochoten číst jakoukoli transkripci – Je na překladateli, jak se rozhodne čtenářům dílo zprostředkovat. Jako čtenář jednoduše doufám, že překladatel si uvědomuje, co dělá.
Překreslení „bum-prásk fontů“ vítám, ale je s ním ta potíž, že v původních titulech jsou většinou dosti kreativní a k situacím přesně sedí. Tuhle je dusot koní „Dup, dup!“ čmárnut krásně štětcem, na jiné stránce je zase klasické „Hepčí!“ napsáno krásně roztřeseně. Bohužel čeští vydavatelé často původní citoslovce umně překreslí, ale následně vloží poměrně nepadnoucí, jako by se drželi hesla „Čím hranatější, tím lepší“, což při srovnání s krásně přirozenými citoslovci v originále působí nevzhledně a hned to kazí celkový dojem.
Horší je to bohužel s vydavateli jako takovými. Několika jsem psal (odpovědí se mi nedostalo, možná „prošlý email“) a tázal se, zdali nemají v úmyslu do svého repertoáru zahrnout nějaké příjemnější dílo. I bez odpovědi se mi již dostalo značných náznaků a to záporných. Zoner Press a Talpress žádné úsilí o vydávání lepších titulů nejevili a nejeví dodnes. Když Hanami vydalo Knihu větru, tak jsem doufal, že se pokusí vytvořit nějakou tradici a vydávat jednosvazkové historické mangy a mnul jsem si ruce, že se snad dočkám i Heuréky nebo Juki no tóge curugi no mai od Iwáki Hitošiho. Nedočkal jsem se. Naštěstí je tady nyní Crew s Plačícím drakem, ale tím to bohužel končí.
Nakladatelé říkají „Rádi bychom vydali Pluto/Kozure ókami/Akiru/možná ještě něco, co by stálo za zmínku.“ Většina končí u plánů, nebo se realizuje až za delší dobu. Kdyby nakladatelství informovalo „Za rok začneme vydávat Pluta od Urasawa Naokiho.“, řeknu si fajn, rok počkám, a pak se poměji nad výborným titulem. „Rádi bychom vydali“ mi dává jistotu o hodnotě nula nula nic, takže se není čemu divit, když raději převedu peníze na PayPal a nechám si Pluta dopravit z UK/USA.
Naše nakladatelství si vyvinula jistý obraný štít a (když už) odpovídají slovy: „Ale to by nikdo nekoupil.“ a na druhou stranu se ohánějí slovy „Nechceme na tom zbohatnout.“ Má odpověď by zněla asi následovně: „Jeden svazek Ve službách Nuly si bezevšeho koupím, vždyť ten stůl, co stojí u televize, se už téměř neúnosně kývá a něčím ho podložit musím. (Není nad originální podložku.) Ale přeložte např. Historii a koupím si každý svazek třikrát a každý z těch pořízených výtisků si třikrát přečtu a (za splnění podmínek dobře odvedené práce) každému vás třikrát doporučím.“
Výhrady jsou všudypřítomné, pročež bych doporučoval se raději soustředit na licencování titulů, které (pro změnu) lákají ke koupi a k přečtení, protože takových je u nás zatím vydáno po čertech málo (bohatě stačí prsty jedné ruky). Naděje nyní září v Crew, doufejme tedy, že s Plačícím drakem nedojde naše krásné snění konci a že se dočkáme dalších vydařených kousků.
(#)
Mcdvojka: Správně zmiňuješ pojmy, které nemají český ekvivalent. Sufixy je mají a vždycky je měly – není proto zcela na místě je zachovávat. Ať už jde o zdrobněliny, tituly, naznačení vykání či tykání a vůbec vzájemné pozice jednajících postav.
Je to skoro to samé jako v případě všech těch starších a mladších bratrů – Japonec potřebuje prakticky neustále vnímat, v jakém společenském postavení se vůči okolí nachází. Převádět to do češtiny 1:1 působí hrozně úporně.
A šinigami… to máš těžké. Nejenom, že nejde o žádnou japonskou specialitu, ale zároveň má i český ekvivalent. Šinigami jsou prostě určitou šintoistickou personifikací smrti, stejnou jako je třeba u nás chmurný žnec, sekáč, smrtka nebo právě třeba smrtonoš (u židů a arabů třeba archanděl(é) Azrael, anglosaské země mají různé ty grim reapery atd). Úporná potřeba fanoušků za tím vidět nějaké mnohem víc cool bohy smrti vznikla v podstatě omylem v důsledku otrockých překladů. Netvrdím, že bych se při překladu vydal úplně stejnou cestou, na druhou stranu chápu toto rozhodnutí a souhlasím s ním.
You Say: „Rádi bychom vydali“ není mantrou, ale krutou realitou. Když jsem naposled slyšel vyjádření Radka z Hanami, ani oni u nás v dohledné době nic nového rozjíždět nebudou. Proč? Protože není zájem, „dospělé“ mangy se neprodávají. To samé platí o Spirále od Zoneru nebo Plačícím drakovi od Crwe. Věř mi, že spousta z nás by fakticky ráda vydávala i tyhle parádní kousky (i když ne vždy je to možné, když jsem mluvil před dvěma lety agentkou, která má na starosti práva na Urasawovy mangy, autor si prý nepřál, aby tu od něj něco vycházelo). Problémem jsou čtenáři. Nebudu to svádět na pirátství nebo podobné trapárny, ke kterým občas někteří nakladatelé sklouzávají. Prostě tu na tento druh komiksů zatím nemáme dostatečný počet kupců. Není jich potřeba mnoho, dejme tomu takových 1300 by u těchto kousků stačilo. Možná časem. Ale do té doby se to dá dělat jen jediným způsobem – vybírat tituly, které mají nejširší cílovku a největší šanci, že se prodají a třeba i něco vydělají. Proč? Protože potom si můžeš jednou za čas dovolit vydat srdcovku, u které víš, že se nezaplatí. Jeden příklad za všechny – Marie no kanaderu ongaku (Ｍａｒｉｅの奏でる音楽) u nás přes původní plány asi nikdy nevyjde. Je to nádherná a graficky skvěle zpracovaná clockwork punková dvousvazková manga… ale ať zkusím na základě reálných prodejů nastavit prodejní model jakkoliv, prostě to nevychází, vydání se nezaplatí.
Stručně řečeno – fandové kvalitních mang pro náročnější čtenáře, líbejte ruce všem těm opovrhovaným mainstreamákům a Narutardům – jen proto, že oni mají rádi svoji mangu a koupí si ji, máte naději, že se časem dostane i na vás. Většina nakladatelů ti to řekne otevřeně, pokud tě znají. Pokud ne, část z nich raději volí taktní mlčení, protože doufají, že ten čas nadejde co nejdřív a oni nebudou muset dávat další zápornou odpověď. Protože ani já, přesto jaká jsem mrcha, neříkám rád „je mi líto“ na dotaz ohledně mangy, kterou mám třeba sám v oblibě.
(#)
Pěkný článek. S některými věcmi souhlasím, s jinými už méně.
Hlavně s překladem „barevných fleků, kterým nikdo nerozumí“ – fajn, je pravda, že tomu rozumí asi málokdo, ale zase těžko říct, je-li to vždy vhodné. Čeština v tomhle, alespoň podle mne, nemá natolik bohatou slovní zásobu jako japonština. Teď se budu odvolávat na čtení oficiálního českého Naruta – některé takto přeložené (nebo spíše přepsané?) zvuky pak spíše v naprosto vážné situaci rozesmějí, než aby dokreslily atmosféru, jak mají. Třeba takové zug zug zug – co to proboha je? Možná, že se to tak opravdu říká, ale nám to poněkud evokovalo německý výraz pro vlak. (ale pravda je, že překladatelům vděčíme za půl hodinu nepřetržitého smíchu, děkujeme!)
Možná je lepší prostě tyhlety „fleky“ nechat tak, jak jsou, a udělat k nim někam dole na stránce vysvětlivku, že je to třeba zvuk objevování stínových klonů. Hlavně už žádné vlaky.
Jinak mi asi nezbývá než souhlasit, i na toho smrtonoše si člověk časem zvykne, jenom co se oprostí od své mysli ve světě Harryho Pottera…
(#)
OK s tím skloňováním jmen to může být možná trochu problém. Na to jsem nepomyslela. Já sice nemám problém mluvit třeba o Sakuře-chan, ale uznávám, můžou v tom být nástrahy. I když tedy Sakurka v češtině zní spíš jak nadávka než milé zdrobňování
Ale u Shinigami se mi pořád český překlad nelíbí. Hinzu, jasně, že vím, že máme smrťáky, smrtky, smrtonoše atd. Jenže právě to jsou české mytologické postavy. Osobně je vnímám jako úplně jiná stvoření než Shinigami – tedy kromě toho, že oboje mají něco společného se smrtí. Proto si myslím, že je lepší zachovat japonský název. Ale rozhodně netoužím po překladu bůh smrti, to už je lepší ten Smrtonoš.
(#)
Mcdvojka: Ano, a to je právě ono „já je vnímám jinak“ – ale je tomu skutečně tak, že jsou jiní? Já bych ani neřekl. Podle studií, na které jsem narazil, jsou nejpravděpodobněji zrovna šinigami „vypůjčení“ ze západní kultury. Jasně, pokud jde třeba o tengu, ókami, bakeneko nebo třeba jamamby, tam je to jasné a překládat je by mne ani nenapadlo.
Anko: S barevnými fleky je hrozný problém. Jak s nimi naložit totiž není až tak úplně na rozhodnutí českého nakladatele. Musí se totiž řídit přáním japonské strany. Právě proto třeba u Plačícího draka zůstávají všechny zvukomalebné výrazy v původních znacích a jsou opatřeny vysvětlivkou. Autor si to tak přál. A přes to nejede vlak, ať už německý nebo český:)
Takže třeba u Naruta nezbývá nic jiného, než abych si občas sedl s láhví a po vzoru Ejdžiho z Bakumana pěkně seděl a snažil se pusou nahlas vytvářet v manze popsané zvuky, které se potom snažím přepsat do textové podoby. Že u toho vypadám (a cítím se) jako chovanec Jedličkova ústavu snad nemusím dodávat. Někdy se musím uchylovat i k tomu, že si několikrát přehraju scénu z anime, protože mi z textu prostě nedochází, co by to mělo být za zvuk.
Bylo by určitě mnohem snazší, kdybych mohl místo různých „vhuóó“ nebo „zun“ nechávat třeba „náhlé silné vzplanutí“ a „prudký výskok“, ale to bohužel působilo místy ještě směšněji (představ si takové „rychlé vlhké šoupnutí zakončené tupým přírazem“ – as seen in Zero no cukaima. Už ani nevím, co jsem tam nakonec dal, ale nechat tam toto, sbírá se čtenář z podlahy, i když šlo jen o obyčejné uklouznutí na vlhké podlaze) a rytmus děje už to trhalo úplně (a pokud to chápu správně, právě kvůli rytmu si japonská strana přála nahrazování). Sazeč, ten by nejspíš nejraději nechal všechno v původním stavu, protože se z Naruta rychle vyklubal pravděpodobně nejnáročnější projekt, se kterým se potkal.
A samozřejmě hAnko s Kobylkou se mi jenom smějí, za slov „vidíš vidíš, kdybys to mohl dělat jako my, máš to vyřešené, s tímhle ti fakt neporadíme“ (parafrázovaná odpověď, když jsem nedávno brečel, že zvuky, které dělá Oročimaru v Lese smrti nedokážu hubou ani napodobit).
(#)
mcdvojka: me se překlad „smrtonoš“ líbí – pro DeathNote (Zápisník smrti ~_^). Tam to české slovo k vizuální podobě smrtonošů krásně sedne, jak významově, tak zvukomalebně. Pro jinou mangu (Bleach, či Descendants of Darkness (闇の末裔, Yami no Matsuei)) bych osobně uvítal jiný český překlad, přeci jen, bišíci z Jami no Macuei moc „smrtonošně“ nevypadají ~_^.
A zrovna se šinigami je problém, nejen že to není nic specificky japonského, ale ještě je to do japonska importované (buď z číny nebo z evropy) a nemá to s klasickým japonským folklórem moc společného… proto také jistá neustálenost samotného konceptu, jak jsou zobrazováni v moderním japonském vizuálním umění ^_^. (I když samozřejmě musíme vzít v potaz, že japonci dokáží spáchat strašná zvěrstva i s ustálenými mytologickými, literárními či historickými postavami.)
You Say a definuj „lepší tituly“, o které údajně Zoner a Talpress nejeví zájem… Jsou to tituly ověnčené nějakými literárními cenami? Jsou to tituly dostatečně nemainstreamové a inteleguální? Či jsou to tituly, které si koupi jen jejich zarytí fandové (Ano, OBA DVA!)?
Ono je to dost subjektivní… třeba onen zmiňovaný Plačící drak – četl jsem názory, že je to mistrovské dílo, i názory, že je to jen hypovaná béčková jakuzárna… a teď babo raď (sám jsem to nečetl, takže mi je to celkem jedno, žádnému z těchto názoru se nekloním).
A mezi námi: kupovat si mangu jen jako podložku pod stůl či si ji naopak kupovat ve třech výtiscích a všechny je přečíst – taková prohlášení působí spíše jako pózeřina, a mají pro nakladatele stejnou přesvědcovací váhu asi jako každý jiný random výkřik na internetu…
Sám za sebe bych si nedovolil nakladatelům radit, co vydávat. Svůj vkus čtenářský i divácký považuji za normálně mainstreamový, ale vždycky časem zjistím, že můj mainstream je jiný než mainstream většiny ~_^.
(#)
hintzu: Nechci svalovat vinu na vydavatele, ale zdá se mi, že snaha propagovat vydávané tituly je téměř nulová. Crew sice nahodili reklamu na (myslím) Animax, nebo jak se to teď jmenuje, ale co s tím, když ji uvidí stejně jen úzká skupina nakupujících, kteří jsou o koupi stejně dávno rozhodnuti. A zrovna Plačící drak by se dal v knihkupectvích krásně prezentovat jako komiksové kriminální drama pro dospělé čtenáře, abych jenom necmrndal nadějné představy – příklad ze života. Koupil jsem otci první svazek Plačícího draka a hle! Jako příznivec detektivek a krimi se začetl. Sám by si to nekoupil. Proč? Protože neměl nejmenší tušení, že se něco takového v českých knihkupectvích objevilo. Neříkám, že se počet čtenářů navýší o celé stovky, ale nějaká rozumná kampaň by neškodila. Ale nejsem z oboru, nejspíš to vidím jen nezkušenýma očima.
DanQ: Slovo „lepší“ asi nebylo to pravé ořechové, moje chyba. Ale měl jsem na mysli tituly, které nejsou pouze zdrojem „nízké“ zábavy a jejichž primárním cílem není být dostatečnou fanservisoidní pumpou pro fanoušky. Pro příklad, když vedle sebe položím Ve službách Nuly a Kokó no hito. Na jedné straně leží sen tsundere fanů a na druhé částečně biografický příběh o střetávání samotářského jedince se společností. Osobně za lepší považuji Kokó no hito. Nemíním urazit čtenáře ani mangu samotnou, také se rád zasměji (i když „kalhotkovému“ humoru asi nikdy na chuť nepřijdu) a čtu spoustu věcí, které bych za dobré rozhodně neoznačil, ale peníze bych za ně nevydal. hintzuem zmiňované Marie no kanaderu ongaku jsem shodou okolností na jedno doporučení nedávno četl a ano. Označil bych to za dobré dílo a i když mi nijak blíže k srdci nepřirostlo, tak jsem si ho přečetl rád. Věcná škoda, když teď vím, že se jeho tištěného vydání u nás nedočkám.
Ohledně cen… Spoustu děl oceněných na Japan Media Arts festivalu bych si velikou s chutí rád přečetl. Stejně tak spoustu vítězů cen Tezuka Osamy.
Z Plačícího draka jsem četl právě jeden svazek, což je na soudy poměrně málo, ale neoznačil bych ho jako „hypovanou béčkovou jakuzárnu“ ani jako „mistrovské dílo“. Čtu ho rád, ovšem nikdy nejspíše nebude patřit k mým nejmilejším dílům.
(#)
You Say: Ona by ta snaha i nějaká byla, ale není to snadné. Ve většině případů je to otázka peněz, levná propagace, která by zaujala masu lidí… to jsem snad v rámci českého knižního trhu ještě nezaznamenal. Pokud se ti podaří vymyslet nějaký funkční a přitom levný způsob propagace, nakladatelé ti ruce utrhají, to mi věř.
Náklady žánrových publikací (ať je to sf, komiksy nebo horory) bývají příliš nízké na to, aby sis mohl dovolit vyčlenit z nich peníze na reklamu mimo spřízněné komunity, a máš jen minimální pravděpodobnost, že se ti to vrátí. Jasně, mít šanci, že by se mohlo prodat 10k výtisků, s tím už by se dalo něco dělat. To už by sis mohl dovolit vrazit do propagace třeba i 100kkč. Ale za situace, kdy můžeš mangu považovat za best seller, pokud se vytáhne na 3000 prodaných kusů…
Navíc vzhledem k tomu, kolik knižních titulů u nás ročně vychází je konkurence příliš veliká. A za to, abys byl v knihkupectví na nějakém „prestižním“ místě, už si některá také nechávají zaplatit (nebo chtějí lepší podmínky atd.). Těžko se pak člověk může divit, když firmy na propagaci rezignují. Nelíbí se mi to, ale být na jejich místě, nejspíš jsem demoralizovaný stejně.
(#)
Hintzu, DanQ Asi jsem se špatně vyjádřila. Mě nejde o původ Shinigami. Mě jde o to, že v Death Note jsou Shinigami postavy, které svými vlastnostmi jsou tak odlišné od českých smrťáků atd., že prostě pro ně české slovo neexistuje. A je jedno, že se původně Shinigami inspirovali v západní mytologii. Japonci to přetvořili v úplně novou bytost a nové bytosti přeci dostávají nová jména, nebo ne?
A slovo Smrtonoš v češtině existuje. Sice se používá zřítka, ale má nějaký svůj význam. Tím, že ho přiřadili k Shinigami ten význam změnili (a to pro mě je docela prznění češtiny). Proto upřednostňuju stav, kdy bytosti, které nemají přesný český ekvivalent, jsou pojmenovány nějak nově, neexistujícím slovem v češtině nebo právě nechat to Shinigami.
ad téma propagace mangy Chápu že nejsou na ni peníze, ale nějaká by být měla právě i mimo jasnou cílovou skupinu. Jinak se komunita nikdy nerozroste. Češi čtou docela hodně, ale mangu zatím moc ne, protože buď ji vůbec neznají, nebo si myslí, že je jen pro děti. Chtělo by to tenhle mýtus zbořit a přivést lidi k těm poličkám s mangou. Na to by stačil třeba zajímavý plakát vedle nebo nějaká akce v knihkupectví.
(#)
Nerozumím přesně jak to myslíš s tím przněním češtiny. Přiřadit slovu smrtonoš (i když už svůj význam v češtině má) nový význam, význam slova Shinigami, je jedním s legitimních způsobů rozšiřování slovní zásoby v češtině.
(#)
Za sebe musím říct, že mě osobně se česká transkripce japonských slov ve většině případů nelíbí, může být stokrát správná. Asi jde o zvyk, protože ze zásady pracuji s angličtinou a jsem na ni zvyklá. Ale nemám tenhle problém ani tak u mangy (kterou v češtině ostatně nečtu) jako spíš u mých odborných textů (viz. moje potíže s bakalářkou, kde mi profesor rovnou řekl, ať to píšu jak chci a pak si nad to před dokončením sedneme a rozhodneme se, jaká transkripce nám bude vyhovovat). Ono ostatně to, že je něco technicky správně, ještě neznamená, že to také dobře vypadá. Když jsem tuhle viděla v knize slovo džentlmen, tak jsem měla chuť ji prohodit oknem. Já osobně tedy spíš oceňuji flexibilitu překladatele (stačí se podívat na český překlad Harryho Pottera, kde něterá jména byla přeložena do češtiny, jiná zůstala v angličtině) než otrocké rvaní české transkripce někam, kde vypadá jako pěst na oko.
(#)
Osobně jsem taky spíš pro tu anglickou transkripci. A to čistě z toho důvodu, že právě anglickou povětšinou podporují i sami japonští tvůrci. Ono přece jen působí trošku kontraproduktivně, když překladatelé po celou dobu postavě říkají např. Jagami aby jim tam v závěru někdo do Death Notu napsal velkým jasným písmem Yagami. A byť někdo může tvrdit, že český přepis je správnější, v konečném důsledku je to spíš, jako by se někdo do češtiny snažil přepisovat anglickou nebo i jakoukoliv jinou cizí výslovnost.
Se zbytkem obsahu článku ale musím naprosto souhlasit.
(#)
Napůl:Dovolím si reagovat na tvůj příspěvek. Ohledně toho přepisu s tebou nesouhlasím úplně, také jsem zvyklý na anglický přepis ale je to přepis. Nevidím důvod proč upřednostňovat anglický přepis a stavět ho nad český. Navíc český přepis většinou lépe odpovídá správné výslovnosti(ihmo někteří angličtí překladatelé přepisují jména dle svého osobního názoru a citu. V angličtině zle výslovnost lehce komolit. Vznikají špatné a nepřesné přepisy). A jak napsala Beldaran, dost záleží na umu, nápaditosti a citu překladatele. Pokud překladatel umí, je jedno zda kombinuje český přepis s anglickým nebo upřednostňuje jeden z nich.
PS: Jedná se pouze o můj osobní názor a nechci tím rozpoutat nějakou hádku. Pokud se někdo chce hádat, tak se může vyjádřit na můj mail hulk1.l@seznam.cz určitě odpovím. Ve vší slušnosti prosím
Napiš vlastní komentář