Zápisník veterána

Samotný vznik seriálu a podklady, které pomáhaly při jeho vzniku tu už popisovat nebudu, můžete je najít v předcházejícím článku. Samotné vysílání ukázalo, že téma zemětřesení je japoncům velmi blízké a sledovanost nejspíš překonala všechna očekávání tvůrců. TM8 se v podstatě zařadilo po bok seriálům pro celou rodinu, které sleduje v podstatě většina společnosti. A opravdu se není čemu divit. Přece jenom pravděpodobnost, že Tokio zasáhne v příštích 30 letech zemětřesení silnější než 7 stupňů, je přes 70%.

Poté, co odezní první vlna, která poničí, co může začíná se celé Tokio probouzet nikoliv Z, ale DO noční můry. Mirai s Yuukim byli navštívit výstavu robotů, a teď jsou odříznuti od rodiny a veškerého kontaktu s ní i všemi známými. Všude se od počátku ozývá pláč, křik a zvuky praskajících konstrukcí, které by vyděsily i většinu dospělých. Naštěstí se záhy setkávají s altruistkou Mari, která bydlí stejným směrem a potřebuje se dostat ke své matce a malé dcerce. Takže se pěkně všichni seberou a vyráží na cestu. Domů samozřejmě putují pěšky za občasného přispění armády či někoho z evakuačních center. Samozřejmě, že by se dal vymyslet snazší způsob jak přepravit děti přes půl města k rodině, o které ani netuší, jestli je ještě naživu, ale tvůrci využili pouť k tomu, aby divákům ukázali, co mohou čekat v případě, že podobnou tragédii zažijí. Hrdinové tak míjejí evakuační centra, nouzové přístřešky, stanice první pomoci i shromaždiště mrtvých. Celou cestu naráží na osobní lidské tragédie, drobné radosti ze shledání či kombinaci obého spolu s pocity typu „proč jejich máma žije když naše musela umřít“.

Celé sledování to činí místy bezútěšným a občas až prázdným. To ve chvílích, kdy postavy prostě zatnou zuby a jdou svojí nudnou nezajímavou cestou dál. Příznivci akce budou v tomto ohledu stoprocentně zklamáni, protože se v podstatě nevyskytuje. Milovníci překombinovaných charakterů plných traumat z minulosti také. Hrdiny jsou tak běžné a šedé archetypy, že by klidně mohli žít své běžné životy jako vaši sousedi, a traumata si vytvářejí až cestou napříč zuboženým Tokiem. Potěšeni ale budou všichni příznivci reálně využitelných mechů. Tokio budoucnosti totiž roboty používá k vyhledávání přeživších či odklízení trosek. Ono záchranářští psi jsou sice hezká věc, ale stroje jsou mnohem snáz nahraditelné.

Jak už jsem uváděl v červencové novince, po hudební či dabingové stránce nejde o nic extra a i animačně spadá seriál pouze do kategorie těch nadprůměrných. Co mne ale udrželo u sledování je syrovost příběhu. Někdo by sice mohl namítat, že realita by byla jistě pro hrdiny horší, ale podle mne si utrpení zažívají na svůj mladý věk dost a dost. Velmi velmi doporučuji všem technikům a strojařům a také těm, kterým nevadí, že postavy i jejich příběh jsou v podstatě úplně obyčejné. Máte tu jedinečnou možnost rozšířit si obzory o příběhy, které doufejme nikdy nebudete muset na vlastní kůži zažít.