Special A jsem začal koukat jako vyslovenou oddechovku začátkem července, když jsem se kousal nudou, hlídaje rodině dům během jejich dovolené. Nečekal jsem od něj v podstatě nic než ukrácení času – co také od generického shoujo čekat, že.  Od počátku seriálu šlo víceméně o volně ložené epizodky ze života třídy pro super extra talentované v rámci super extra výběrové školy, takže člověk po skončení dílu nemusel napjatě čekat do dalšího týdne, jak to bude dál. Na druhou stranu, jak šel čas, začalo mne zajímat, jak se mezi hrdiny vyvrbí vztahové otázky. A to tak dalece, že jsem posledních cca pět epizod opravdu čekal týden co týden, až vyjde další.

Pokud vás zajímá blíž o čem seriál je – jak jsem již uvedl, v rámci výběrové střední školy existuje třída „Special A“, kterou navštěvuje 7 nejlepších studentů. Ti jsou dále seřazeni podle výsledků. Sedmičku zaujímá milovník zvířat Ryuu, šestka je Akira, dívka co ráda vaří a dělá ostatním svačiny, páté místo zaujímá „lamka“ třídy Tadashi (dostává nejhorší úkoly a Akira ho má jako boxovací pytel), čtvrté a třetí pak dvojčata Jun a Megumi, o které se stará Ryuu. Mimochodem, Jun má rozdvojenou osobnost a Megumi komunikuje s okolím pomocí psaní na skicák. Druhá pozice na stupni vítězů patří chuděrce Hikari, hlavní hrdince – no a čelní příčku zaujímá Takishima Kei, její věčný rival a monstrum neuvěřitelných kvalit. A když říkám neuvěřitelných, pak je zřejmé, že s realitou to už nemá společného zhola nic. Kei zvládá bez problémů běhat rychleji než auto, bojovat proti profi wrestlerům, řídit nadnárodní koncerny a ještě pokukovat po Hikari. Vzhledem k tomu, že ta ho vnímá pouze jako rivala, většina dílů je o soubojích mezi nimi – nicméně postupně se do nich začnou zamotávat city a tak jsou postupně zařazovány díly o milostných trampotách jednotlivých členů třídy.

Nejde o žádný dějový skvost, výplod originality nebo hudební či grafické orgie – to ani v nejmenším, pokud hledáte něco takového, zkuste Nodame Cantabile.  Animace je milá, pozitivně laděná, ale místy úsporná. Hudba nevýrazná, ale ve druhé půlce seriálu má alespoň chytlavý opening a ending (první jmenovaný zpívají chlapci ze třídy, druhý pak dívky). Dějově průměrné a co se týká charakterů, tak jde o naprosté archetypy, které už každý viděl minimálně tucetkrát. Přesto se mi celek líbil a přišel mi milý a zábavný. A proč? Protože je hrozně pozitivně laděný, hlavní hrdinka se odmítá vzdávat a vždycky má dobrou náladu. Možná to od starého mrzouta zní divně, ale ten pozitivní pocit byl hrozně nakažlivý a jeden díl týdně mi opravdu dokázal zlepšit náladu.