Subžánrů rabukome (romantické komedie, love comedy, chcete-li) je jako much na kravinci. A přesto, že bych mohl za zavrženíhodný odpad označit žánr jako celek, křivdil bych mu. Proč? Protože on je totiž velký rozdíl mezi romantikou pro dívky a romantikou pro chlapce. A teď nemám na mysli žánr zvaný „jauvajs“, který v poslední době nabývá na popularitě a obtěžuje život všem heterosexuálním a mnohdy i homosexuálním mužům. O něm až jindy, dnes na to nemám dost sadistickou náladu. Co tedy může jeden čekat, když se mu do ruky nějaká ta romantická komedie dostane:

1. romantika pro dívky

Hlavní hrdinkou bývá ve většině případů podnikavá nebo chcete-li akční dívka, která sice nemusí být z nejchytřejších, ale nerada se vzdává, submisivní chování je jí cizí a postavu má v rámci běžného lidského vzhledu. Prostě normální holka, kterých na ulici potkáte denně kopu. Příběh se většinou točí kolem trampot s láskou, ať už to hrdince dochází nebo jen na počátku tápe kolem a pořádně netuší, proč jí z toho fajn kamaráda tak buší srdce. Podle cílové skupiny divaček potom řeší problémy úměrné věku – od těch „bravíčkového typu“ (ježiši co mu mám udělat jako čokoládku k valentýnu, když neumím vařit) až po ty dospělejšího rázu (jak ho dostat do chomoutu nebo velmi populární „musím si ho převychovat, je nemožnej“). Zábavných situací tu člověk potká poměrně dost, často narazí i na nějaké ty „jé, tohle se mi taky stalo“.

1.2 muži v romantice pro dívky

Mají styl. Ať už si je divačky oblíbí nebo ne, toto zůstává ve většině případů stejné. Mohou mít různé délky i barvu vlasů, může být jeden na celý seriál nebo jich můžou být desítky (viz konec článku), ale všichni mají určité kouzlo osobnosti (viz třeba Lovely Complex, kde hlavní hrdina výškou neoplývá a přitom je naprosto kouzelný). A také negativní vlastnosti. Ze záhadného důvodu si totiž dívky nepotrpí na dokonalost charakteru, musí mít i nějaké kazy – mezi populární patří například arogance, promiskuita, vampirismus nebo  typ „je to děsnej kašpar“. Převýchova těchto neduhů často dostává hrdiny do vtipných situací, takže díky bohu za ni.

2. romantika pro kluky

Hlavním hrdinou bývá většinou troska, co se za kluka úspěšně vydává. Inteligencí zrovna neoplývá, často nosí brýle, má krátké vlasy (dlouhovlasí hlavní hrdinové jsou téměř bezvýhradně doménou rabukome pro dívky), nic moc fyzičku (přesto je téměř nesmrtelný, aby přežil zájem něžného pohlaví). Jeho jediným kladem většinou bývá dobré srdce. Příběh je většinou ještě prostší než v případě dívčích rabukome. Přes to, co je hlavní pseudohrdina, zač jsou do něj zakoukané všechny aspoň trochu ucházející dívky z okolí a spolužáci/kamarádi jen vřou závistí. Přes tuto relativně velkou šanci smočit kladélko, je však hrdina posedlý tou, která ho „nechce“. V uvozovkách proto, že ho ve skutečnosti stejně chce, jen jí bude trvat 13-26 dílů, než jim to oběma dojde. Touto hrdinkou navíc většinou bývá ta nejhorší možná z nabízených kusů, takže po pár seriálech se ze sledování tohoto žánru stává spíše utrpením ne nepodobným koukáním na Mladé a Neklidné. Situací, u kterých byste se zasmáli, tu najdete zhruba stejně jako romantiky, mnohem častěji se vám bude chtít brečet. Pravděpodobnost, že si při sledování řeknete „jé, tohle se mi taky stalo“ je minimální. Spíš si budete říkat „ježiš chlape, ty seš takovej idiot, to já na tvém místě“ – ale to je účelem. Jedněmi z mála rabukome pro kluky, které netrpí většinou výše popsaných neduhů, jsou tak možná Ranma 1/2 (tak první dvě řady) nebo I my me! Strawberry egg.

2.3 dívky v romantice pro kluky

Pravidlo číslo jedna: Čím víc dívek, tím víc romantika!!! Příliš rabukome pro kluky, kde by byl předem jasně definovaný úzký pool hrdinek, nepotkáte. Jsou takové, ale jsou silně v menšině. Pravidlo číslo 2: Při větším počtu hrdinek nutno obsadit co možná nejvíc archetypů a také velikostí podprsenek, aby si každý divák přišel na své. Pokud je hrdinek málo, volit prsa mezi dvojkami až trojkami. Na charakteru v tomto případě tolik nezáleží, ale pokud je to zároveň dobrosrdečné tele, tím lépe. Díky tomu se totiž vzájemná dobrota a láska rozlévá celým seriálem tak, že by Aštar zaplesal. Ono to prvních pár dílů sice působí zábavně, ale když seriál v tomto duchu pokračuje ještě 10 dílů, je to k uzoufání.

3. Sex a něžnosti (©bravíčko)

V kouscích pro dívky jde většinou o více či méně vášnivé polibky, odhalené hrudníky hrdinů vystupujících ze sprch a tak podobně. Dívky totiž většinou zajímá spíš JAK k situaci dojde, než že k ní dojde. Potencionální riziko polibku je tak většinou zřejmé dostatečně dlouho dopředu. Proti tomu klučičí rabukome se se situací vypořádává po svém. Hrdina náhle padá, aby zabořil svůj nos do poprsí hrdinky, hrdinka padá na hrdinu, ve snaze dopomoci mu zabořit nos do své svatyně, vítr náhle zafouká, aby odhalil hrdinčino spodní prádlo či (velmi populární) jeho absenci atd. . Když v tomto typu seriálu „náhlá nehoda“ přivede oba hrdiny rtíky na 2-3cm od sebe, můžete si být na 99% jistí, že se začervenají a nebude z toho opět nic. Pokud se v seriálech vyskytuje sex (velmi zřídka), dochází k němu nejčastěji hned v prvních epizodách, aby pak měly postavy co řešit, a opět jde většinou o seriály pro kluky. Vzpomeňte například na Iketeru Futari nebo na REC. Na nějaké pozvolné postupování ve vztahu, pozvolné vzájemné poznávání fyzična svých protějšků, předehry a podobně romantické ideje můžete rovnou zapomenout, na to se tu opravdu nehraje (pokud někdo znáte rabukome, kde ano, SEM S NÍM).

4. harém

Prokletí většiny romantických komedií. Autoři, ve snaze oslovit co možná největší počet diváků, napumpují do seriálu snad všechny možné typy hrdinů. Nebudu je tu rozebírat, pokud chcete poznat mužské archetypy doporučuji kouknout na Ouran Koukou Host Club nebo na Saiunkoku monogatari. Pro dívčí archetypy bych doporučil klasiku žánru – Love Hina, Vandread nebo pro sadomasochisticky založené jedince třeba novější kousek Sekirei. Rabukome pro dívky se zatím v „harémové“ formě vyskytuje menšinově (dívky dávají přednost osvědčeným troj až čtyřúhelníkům), ale v případě klučičí formy je problém narazit na nějaké neharémové, neřkuli dokonce bez „ecchi“ prvků. Čím dál častěji se také začíná vyskytovat dvojice hrdinek, které na hlavního hrdinu kašlou a vystačí si vzájemně – romantický prvek jde v těchto případech již zcela stranou, komediální se vyskytuje jen sporadicky a často v tvůrci nezamýšlených pasážích a seriál tak slouží jen jako ipsační pomůcka pro puberťáky, kteří nevědí, kde stáhnout explicitnější kousky.

Sakra, jsem já to ale grafoman… původně to měl být článeček tak kolem 400 slov, kde jsem si chtěl postěžovat na ten odpad, co se v posledních letech vydává za romantické komedie. Kdo se při čtení článku ztratil a uniká mu, co jsem se snažil sdělit, má tu krátké shrnutí: Pokud máte chuť na romantickou komedii, nejprve se dobře podívejte, jestli jde o kousek pro holky nebo pro kluky. Poté zkontrolujte, jestli jde o harémovou záležitost nebo ne. Pokud se dostanete na kombinaci „pro kluky + harém“, raději to ani nestahujte, šance, že nepůjde o sračku je asi stejná, jako že Strana Zelených přijme za svou myšlenku, vybudovat na našem území ještě 2 jaderné elektrárny. Pokud se k výše uvedené kombinaci přidá ještě prvek „ecchi“, tato šance se začíná limitně blížit nule. Tím nechci říct, že harémovky pro dívky nejsou odpad – to chraň bůh, abych o tom veřejnost přesvědčil, zařadil jsem na Animefest 2008 do programu opravdový „skvost“ jménem Neo Angelique Abyss. Obecně bych si ale troufl tvrdit, že pravděpodobnost, že mezi rabukome pro dívky najdete dobrý kousek, je několikanásobně větší. Dívky si totiž na naprostou demenci scénáristů příliš nepotrpí a stejně tak se hůř uhání na primitivní fanservis kalhotkového typu. A o seriálu, kde by byli mužští hrdinové porovnáváni podle velikosti kašpárků jsem taky  ještě neslyšel. Díky bohu za to!