Vesmírné eposy mne vždy svým způsobem lákaly, i když jsem nikdy nenašel sílu žádný dokoukat. Tytania mne zaujala díky hypu a kopě zaručených a osvědčených jmen. Příběh se točí kolem klanu Tytania (překvapivě), který si zajistil výsadní postavení v impériu Vardhana tím, že přeběhl od Meziplanetární Federace a ještě mu zvládl nakopat zadek. Svoji pozici klidně dokazují tím, že v trůním sále klidně oddělají premiéra, který jim nesedí. Jejich popularitu si jistě umíte představit. No prostě pohoda, až nečekaně naráží na floutka co si říká Fajn Hulič (jen teda nehulí, ale pořád má v tlamě žvejkačku). No a konflikt galaktických rozměrů začíná.

Co se děje týká, jde opravdu o přehlídku pompéznosti, okázalosti, epičnosti a testosteronu, jak se na pořádnou space operu sluší. Už po pár minutách sledování má člověk pocit, že kouká na seriál pro jauvajs fangirls. Volánky, oblečky dle francouzské módy, porcelán, čajíčky, slouhové, chybí už jen Ludvík XIV. . Oko muže trpí. Aby toho nebylo málo, ze všech mužských hrdinů jako by testosteron přímo tekl. Jsou mužní, energičtí, drsní a tak cool, že topení na lodích musí valit naplno, aby vesmír nezmrzl. No a aby toho nebylo málo, v seriálu existuje jen jediná hlavní ženská postava, která navíc vypadá, jako by neuměla do dvaceti napočítat (bože chraň nás před další Lacus). Toto vše by se jistě dalo překousnout, kluci si prostě najdou svého oblíbeného bičíka a budou fandit jemu. Horší je to s kvalitou animace (já to říkal!). Ne snad, že by vesmírné bitvy nevypadaly působivě, CG vypadá poměrně slušně, ale prostě… tohle má být hit sezóny? Všechno je neuvěřitelně statické, jako by se animátoři pokoušeli parodovat animaci sedmdesátých let, lépe vykreslené jsou jen „focusnuté“ postavy v záběru, zbytek je jakoby rozplizlý a neostrý. Zázrak se nekoná, Artland zůstává tam, kde si za zprasené GsG2 zaslouží být.