Ne moc často se znalému fanouškovi stává, aby u seriálu zůstal sedět s otevřenou pusou a přemýšlel, co na něj má vlastně říct, co napsat, nebo jestli raději nepočkat na další díl a zkusit to až poté. Naposledy mne takto dostalo pravděpodobně jarní Ghost Hound. Mōryō no Hako mu nezůstává dlužné vůbec nic, vyvolává podobné pocity, byť naprosto odlišným způsobem. Děj se odehrává v Japonsku let padesátých. Podle anotací má vyprávět o vyšetřování série vražd školaček, nicméně po shlédnutí prvního dílu má člověk neodbytný pocit, že za tím bude něco mnohem víc. Krom dvou školaček, které jsou podle chytřejší z nich spojeny jakousi dvojitou současnou inkarnací (prostě kupa buddhistické mytologie), se tu potkáváme s posedlou loutkou či inspektorem, kterého pronásledují duchové války či co. O živé hlavě z počátku dílu ani nemluvě.


MADHOUSE se opravdu vytáhl, animace, barvy, hudba, vše naprosto luxusní a úžasné, s neotřelou příchutí doby, ve které se příběh odehrává. CLAMP nezůstává o nic pozadu a doplňuje celek skvělou kresbou postav (podle mne o dost lepší než v CG a to ten měl podle mne kresbu postav parádní). Opravdu počin vizuálně doslova k nakousnutí. Když k tomu přidáte poměrně zajímavý námět příběhu a skvělý způsob vyprávění, dostáváme naprosto jednoznačného kandidáta na nejlepší kousek podzimu. Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi hororověji laděné detektivní příběhy, říznuté mytologií, ve kterých nehrají hlavní roli prsaté čtrnáctky.