Kannagi je dalším takovým seriálem. Tentokráte se bohyně do světa lidí dostane prostě tam, že ji hlavní hrdina vyřeže z kusu špalku, který zůstal po posvátném stromu. Díky bohu, že špalek nebyl moc silný, jinak by jí určitě nakreslil alespoň čtverky a bohyně by tak přišla o svůj specifický půvab. Díky odstranění stromu se do světa začínají dostávat poskvrněné podivnosti, prozatím ve formě různých stonožek, brouků, pavouků a tak vůbec. No a úkolem Nagi (bohyně) a Jina (onen řezbář) bude tyto hnusnosti likvidovat. A to za pomoci své nové kouzelné hole (názorná ukázka toho, proč by se bohyním a podobným bytostem NEMĚLO ukazovat anime).

Od seriálu jsem po přečtení mangy nečekal nic a tak jsem nebyl zklamán, naopak spíše mírně potěšen. Nejde o žádnou eskapádu plnou zvrhlých jeptišek, ani o výlet do světa ekonomie. nikde nelétají desítky kalhotek, humor je milý, decentní. Animace na první pohled připomene Sketchbook: full collor’s, je decentní a nepřehání. Jedinou drobnou výtku bych měl k občasným výstupům hlavní hrdinky – uřvaných charakterů už jsme tu měli tento měsíc až nad hlavu, nemusím je slyšet všude. Sice seriál není mým šálkem kávy, ale věřím, že své diváky si rozhodně najde.