Nomura Ayumi si ve třídě ve své nové škole zapomene mobil. Zdánlivě běžná situace, stát se to může každému, jenže… každému nekouká z očí tupost, téměř vyzývající na souboj intelekt Osaky z Azumangy. Jinými slovy, už ve chvíli,  kdy se pro něj Ayumi vrátila, prolétlo mi hlavou „ona se určitě ztratí“. A taky jo. Takže začíná strastiplné putování po obrovské akademii, ve snaze dopravit se na další hodinu. Záhy Ayumi potkává Taitsui, sice podstatně inteligentnější, přesto však neméně ztracenou spolužačku. Ona to tedy sice zpočátku nedává najevo, ale opět – nedošlo by to jen naprostému anime-zelenáči. Po chvíli putování se setkávají s dalšími dvěma výtečnicemi Suzu a Torako (rovněž dívkami ze stejné třídy), které se… chvíle napětí… správně! Také ztratily. Společně se tedy pokoušejí najít cestu spletitým labyrintem školního areálu, až se nakonec po mnoha útrapách a hladovění konečně dostanou tam, kam patří. The end.

Abych řekl pravdu, jsem z tohoto díla poměrně rozpačitý. U situačních komedií se má člověk alespoň občas zasmát. Ne, že by snad Hyakko nebylo skvěle kreslené, charaktery neměly vtipnou mimiku, ale nesmál jsem se ani jednou. Ztraceny na půdě akademie? No klidně, ale proč to proboha musí trvat 24 minut?! To by uspalo i notorického nespavce. Zlaté Minami-ke, které bylo poskládáno z kratších skečů. A navíc ta Ayumi… jak já ty „duševně prosté, avšak dobrosrdečné“ charaktery nesnáším. Díky těmto dvěma poměrně zásadním vadám i přes hrozně sympatický character design zbytku „týmu“ další díly téměř určitě vynechám.