Znáte to. Šinete si to pěkně v klidu domů a staráte se jen sami o sebe, když v tom vidíte, jak si dva hustoborci dovolují na fakt hustou kost. Jen blb by nezkusil zasáhnout, zvlášť když ti dva na moc velký hrany nevypadají. I tak by to mohlo bejt dost o přesdržku, ale jeden z nich si rychle vzpomněl, že ten váš ksicht odněkud zná. Pole vyklizeno a Rozkošná kůstka je vaše. Teda skoro no, protože ji hned odvezl nějakej slouha nablejskaným fárem… . Další den je hotový peklo, protože ségra je lemra a tak se jeden míní podělat. Super je aspoň to, že když ten nagelovanej děvkař, co si říká „pan učitel“, dokecal, přivedl nám novou spolužačku. A ejhle, kost z předchozího dne. štěstí jak sviňa, dokonce si na mě pamatuje. Tu tak klofnout… . A skoro by to i vyšlo sakra, před celou třídou se mne zeptala, jestli bych s ní šel! Kdo mohl tušit, že to nemyslela tak, jak to znělo, no.

Akane je jedním z kousků, které jsem v podzimní nabídce poměrně ignoroval a vlastně jsem na něj kouknul jen proto, že Hannibal mne nudil opravdu nemálo („bože co to zase dávají za chujovinu“ to vystihuje mnohem přesněji). Možná za to mohla únava z vinobraní (sbírat v dešti je opravdu hrozně příjemné), ale první díl mi docela utekl a dokonce jsem se bavil. Character design líbivý, kluk zjevně nebude až takový pitomec jako třeba hlavní hrdina Haručina tajemství, prostě pohoda. Jen hlas hlavní hrdinky mi přišel nějaký povědomý. A taky že jo, Rie je v poslední době nějaká vytěžovaná. Nicméně mám ji rád a dokud nezačne pořvávat „baka inu“, „urusai!“ či podobné skvosty, bude to podle mne v pohodě. Pokud hledáte nenáročnou romantiku, kde reálně hrozí vznik harému, zkuste pár dílů.