Zápisník veterána

Tak v první řadě příběh – hlavní hrdina pochází ze starodávného klanu země (je vlkodlak), který oddaně slouží vládnoucímu upířímu rodu. Díky tomu se stává osobním strážcem královny upírů, která čistě náhodou vypadá jako jedenáctiletá dívenka (která navíc kdykoliv může, chodí minimálně polonahá – proto ta poznámka o inspiraci v úvodu). Ta na začátku mangy přichází do Tokia, protože zde koupila umělý ostrov, na kterém se rozhodla vybudovat útočiště pro všechny upíry světa. Mimochodem ostrov koupila prostě tak, že rozbila prasátko a zamázla státní dluh Japonska – hned bych jí nějaký ostrov ČR taky prodal;) Nemá to ale zrovna snadné, protože z tohoto kroku nejsou nadšení ani lidé (kdo by chtěl mít 100k upírů za zadkem) ani šlechta mezi upíry (Mina se totiž snaží o spolupráci s lidmi – a každý slušný dospělák ví, že s jídlem se nehraje).

Anime se z pro mne ne úplně pochopitelných důvodů vydává jinou cestou. Rozumně vypadající tiskovky jsou nahrazeny rádobyhustými výstupy a začátek série má s mangou společné tak možná postavy, několik klíčových scén a PLÁN na pozadí. Z důvodů větší kamufláže jsou navíc klíčové scény nasázeny do jiného prostředí. Mám z toho hodně rozpačitý pocit. V prvním díle se neděje nic, ve druhém pak sice ano, ale předlohy neznalý divák nemůže moc chápat, o co tu vlastně jde. Akira (hlavní hrdina) si nepamatuje vůbec nic (Minu nezná, že je vlkodlak taky neví), ale přesto má nutnání neznámou lolitku doprovázet a ochraňovat. Jeho spolužáci prozatím působí charakterově jinak než v předloze a samotná Mina také doznala charakterových změn.

Podobně rozpačitě působí i animace. Přes to, jak mizerné rawy jsem sledoval, si nelze nevšimnout velmi laciného CGI, kolísání v kvalitě kresby a místy nasazovaného „filtrovaného“ pozadí (prostě fotky projeté filtry tak, aby vypadaly jako kreslené). Skoro až začínám mít pocit, že mizerná kvalita obrazu není dána špatnými rawy, ale minimálně stejným dílem prostě takto hnusně vypadá i přímo při vysílání. S dabingem prozatím spokojenost, nic nerušilo a mladinká Aoki Yuki už v Kurenai ukázala, že jí „mladé a přesto mentálně vyspělé“ postavičky jdou.

Celkově je pro mne tedy Dance in the vampire bund zklamáním. Nestojí za ním žádní nováčci nebo neumětelové, jak režisér, tak scénárista, už prokázali, že jim řemeslná zručnost nechybí.  Přesto je výsledek nedostačujícím pro ty, kteří znají předlohu, a podivným zlobastlem pro ty, kteří jen hledají, na který seriál se začít koukat. Celkem je navíc ohlášeno pouze 12 dílů, takže lze s úspěchem předpokládat, že do nich bude nacpán jediný arc. Shrnuto a podtrženo, pokud se opravdu extrémně nenudíte nebo vás neodolatelně nepřitahují nahá prepubertální tělíčka, je pro vás DitVB ztrátou času.