Sotoba je městečko, o kterém tvrdit, že se v něm zastavil čas, by bylo podobně laskavé jako tvrdit kostře, že není až tak hubená. Je to prostě vidlákov nejhrubšího zrna a vůbec bych se nedivil, kdyby v něm měli splachovací záchod pouze na obecním úřadě. Obyvatelé jsou na tom velmi podobně. Cokoliv moderního je uráží, přijde jim výstřední a přinést si tam iphone, upálí vás jako čaroděje. Není proto divu, že mladí ze všeho nejvíc touží vypadnout do velkého města. Asi nejvíc po tom touží slečna jménem Šimizu Megumi, která je přímo posedlá tím, být trendy. Upřímně řečeno, je to taková kráva, že zlomit jí o palici násadu od krumpáče se jeví jako velmi šetrný způsob léčby. S neutuchající nudou se snaží bojovat stalkováním své lásky (ostatně nic moc jiného jí ani nezbývá, protože dotyčný ji celkem logicky nemůže ani vystát) a stalkováním nové rodiny, která se přistěhovala do nóbl sídla na kopci za městečkem. To se jí také záhy stává osudným. Polomrtvou ji najdou v lese a ona záhy na to umírá. A není jedinou obětí nevysvětlitelné chudokrevnosti, počty mrtvých pozvolna rostou.

Základní rysy zápletky jsou poměrně jednoduché a originálního na nich mnoho není. Do městečka se přistěhuje divná nóbl rodina, vidláci začnou umírat na anémii a na částech jejich těl se objevují prazvláštní kusance, jako od hmyzu. Čistě takto podané to působí celkem nudně a je pravdou, že z počátku mi manga zvlášť zábavná nepřišla. Na druhou stranu… ono to nebude tak úplně jednoduché a prvoplánové. Milí noví sousedé jsou sice „šiki“, tedy nemrtváci sající krev, ale zároveň jsou poměrně evropsky starosvětští a jejich život tak má svá (značná) omezení. Nebudu rozpitvávat která, spoiloval bych. Důležité je, že nesparklují!  Lidem v městečku ovšem souvislosti dochází jen pozvolna, přece jenom vidláci na horory nekoukají. Děj se naštěstí nebude točit kolem nemrtvé Šimizu, protože jak jsem tu kozu neměl rád v manze, namluvená je ještě horší. Místo toho budou středobody vyprávění její idol Nacuno a místní „nedbale elegantní“ doktor Tošio. Právě oni budou muset vyřešit záhadu a přijít na to, kterak proti bytostem noci bojovat.

Původní manga má hodně zvláštní kresbu, která mne (a to se bez mučení přiznávám) zrovna nenadchla. Což ale nic nemění na faktu, že jde o opravdu zajímavý kousek. Seriál se pokouší tuto kresbu převést 1:1 a do značné míry se mu to daří. Až na barvy, které mi přijdou takové příliš… anime-like. Růžové nebo modré vlasy mi prostě k tomuto typu příběhů nesednou. hudební podkres tentokrát nezaujal a ani z dabérů dvakrát odvázaný nejsem, takový střízlivý průměr. Doporučil bych na zkoušku všem milovníkům klasických upírů. Přístup autora mi také vyhovuje mnohem víc než v případě Hotd. Pokud vás bude Šimizu štvát jako mne, nemusíte se bát, zas tak často se (zejména zpočátku) vyskytovat nebude.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)