Kósaka Džunpei je středoškolák, který žije v rodině kočkofilů a sám je na kočky alergický. Jednoho dne po cestě ze školy poničí sošku kočičího boha a než se stihne rozkoukat, zjišťuje, že rozumí kočičí řeči a jestli nechce sám jako kočka skončit, bude se muset pořádně ohánět a otročit pro svého sadistického domácího mazlíčka a jeho sestru, chrámovou kočku. V podstatě bude muset pomoci stovce koček, jinak bude po zbytek života žrát kitekat. A protože v seriálu pro kluky musí být taky na co koukat, budou mu toto pomáhání oslazovat holčiny, na které je radost pohledět. A pozor, budou i štíhlá blond dvojčátka.

Po prvním díle jsem velmi rozpačitý. Nemůžu říct, že bych se celou dobu nudil (i když předlohu znám, některé scény bylo zajímavé sledovat rozpohybované), ale nějaké nadšení se také nekonalo. Animace na mne působí hodně rozporuplným dojmem, nemohl jsem se zbavit dojmu, že místy koukám na sestřih nějaké visual novely nebo hůř, ren’ai. Kočky mluví v podstatě telepaticky, s animací tlamiček si nikdo hlavu nelámal (zajímavé, že při mňoukání se jim hýbou) a výkon dabérů a dabérek je také spíše rozpačitý. Juku Iguči mám pořád zapsanou jako Karin v Shangri-la, takže slyšet ji tu jako středoškolačku je dost nezvyk. I když to nejspíš bude zajímavé poslouchat. Pro milovníky koček je první díl povinnost, příznivcům klasických šónen bych příliš nedoporučoval.