Je svačvečer, za okny počasí nemilé.
Spustil jsem soubor, nejspíš však zrak mne šálí.
Je tohle s kouzlačkou v hlavní roli anime
či je snad hrdinou pan Salvator Dalí?
Hned v prvních sekundách dvé krajek se mi zjeví
vzápětí za nimi zas černobílý šok –
tak prázdná prostora, kde jeden nikdy neví
a ticho rozráží vzdechy dívčí a krok.

Pospeš si holčičko, nebo zešílíš z toho,
já mít sny takové, chlastám jako duha.
Prostory sureálna a Nietsche do toho,
nad seschlým stromem se cosi točí ztuha.
Domy se řítí, ale odkud se tu vzaly?
Jsem mimo já, nebo jen autor drogoval?
Snad jen opilci by si tu rozum zachovali,
mluvící veverčák si v klidu káže dál.

Už je mi to jasný, holčičko malovaná
nový proud v máhó šódžo už byl potřeba.
Na tebe ráno čeká cela polstrovaná,
a tvůrci budou mít zas chvilku na chleba.
Jak zprudlé žvastopunksery na plzné včele
je možná Fandové zapřísahat zkusí
Většině lidu však bude u zadele
různé možnosti se prostě zkoušet musí.

A máme tu ráno – však cela nikde není!
Asi je zvyklá na divnější sny než já.
Když vidím budoucnost, v níž došla probuzení
jsem nucen uznat, že s můrou si nezadá.
Táta je na mateřské, celý dům skleněný
to psala scénář nějaká feministka?
Světy dní příštích zjevně zlá stihla čistka.
Šest minut pryč a já jen lehounce zmatený.

Úspěšná máma je vzorem ženy dnů příštích,
kdy světu vládne politická korektnost.
Dětičky hrávají si na zelených hřištích,
ve školních škamnách si užijí skla až dost.
S hrůzou v očích vnímám ty průhledné klece,
i žáky, ty bezduché loutky systému.
To že je Mahó šódžo? Zní otázka v lebce.
Seriál brání se rozumu selskému.

Naštěstí máme tu kantorku mladinkou,
které v lásce i životě štěstí moc nepřeje,
co srdce si vylévá před svojí skupinkou
studentkám vnucuje své pochybné ideje.
Tu nová posila do jejich nevinných řad,
tajemná kráska, tělo jak ze žurnálu,
Všichni z ní mimo a já tiše doufám, že snad
po šoku malém jdeme zpět do normálu.

Schémata vrací se v koleje klasické
vztahy hrdinek i o pomoc volání,
typické žvatlání i prvky komické,
třeba se anime nakonec zachrání.
Možná to čtenáři teď trochu podivně zní,
není to tak, že bych proti novotám byl.
Jen mám rád takové, co prvky žánru ctí,
za dorty pejska s kočičkou bych tvůrce bil.

Tentokrát to nakonec snad fungovat bude,
posuny v žánru nejspíš nebudou moc kách,
osmnáctá minuta a fakt to snad půjde,
teď ještě souboj… a jsme zas na drogách.
Tohle chlast nebude, spíš LSD bych vinil,
z těch blbejch motejlů se cítím drobet háji,
reálný svět nám někam v okamžiku vyhnil
a jsme zpět v podivném feťákově ráji.

Aspoň že konec se nám už valem blíží
z Madoky jsem spíš více než méně v rozpacích.
Ono to nějak smysl dává i děj klíží,
Jen prostě nebudem bojovat v oblacích.
V postapo snech se nejspíš bude bojovat,
Strany jsou také už více méně jisté,
místo dvou stran, co běžně můžeme sledovat
stojí tu hodní, pak zlí a také sólisté.

Snad ani netuším, co říci závěrem,
Madoka není špatná, to ani náhodou,
kresbou se zapíše slušně nad průměrem.
Teď koho jen navnadit takovou lahodou.
Zaujmout mohla by třeba i Greka snad,
v podivných kouscích si on vysloveně hoví
Fanoušci Naruta si daj rovnou čelem vzad,
jim Pierrot chystá jiný kousek nový.

No, to bychom měli, myslím, že touhle hrůzností jsem si splnil povinnost přispět trochou nehledaného umění do recenzí či preview a příště už zas budu psát jako člověk. A nebo aspoň jako hintzu. A jestli na mě někdo bude zkoušet nějaké trocheje, jamby nebo něco takovýho, dostane za uši, už tak mi tenhle článek trval skoro 3x dýl než normální první dojmy.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)