Jméno Jošihiro Togaši části z vás nejspíš nic neřekne, ale těm, kterým ano, v tuto chvíli zasvítí očička. Ano, tento pán má na svědomí mangu, která je tomuto kousku předlohou. Mohl bych tu pět ódy na jeho genialitu, ale jen bych zbytečně zaplácával prostor. Prostě a jednoduše, tento pán je génius a jeho Hunter X Hunter nebo Jú Jú Hakušo proměnily shounen fajto do podoby, jak ji známe dnes (jen Togaši zvládal v hunterovi udržet každý souboj originální).

Level E nemá na první pohled s jeho typickou tvorbou nic moc společného. Ano, máme tu mladého a nadějného hráče baseballu, ideální to postavičku pro začátek stodílového shounen, máme tu jeho typický humor, ale zbytek je jiný. Stručně řečeno – na Zemi se prý emzáci běžně pohybují a jediní, kdo o tom nemají ani páru, jsou lidé (trochu to připomíná MiB, kteří jsou o nějaké 4 roky starší). To nám alespoň tvrdí vypravěč. Páru o tom nemá ani Jukitaka, kterého draftovala coby středoškolského hráče škola kdesi ve vidlákově (ve městě jménem Conan). No a právě on v bytě, který měl být čistě jeho, hned po prvním otevření dvěří, narazí na borce, který mu tvrdí, že je z jiné planety.

Zápletku vyzrazovat nebudu, ale z prvního dílu jsem byl nadšený dost. Parádní klasický character design, dobře vystavěný scénář, hodně slušný opening. Produkci zajišťuje studio Pierrot, o hudbu se stará náš starý známý Kunihiko Rjó (to je ten pán, co byl loni na Animefestu a skládal hudbu k Saiunkoku nebo Dvanácti královstvím). Pro dívky tu máme navíc epesního blond mimozemského bišíka, co sice ve skutečnosti vypadá jako výsledek nepovedeného Babicova experimentu, ale v té podobě ho mockrát neuvidíme. Netvrdím, že Level E sedne každému, ale většina by ho alespoň mohla zkusit. Patří sice k hůře hodnoceným Togašiho pracím, ale na zimní kvartál to nejspíš bude víc než postačovat.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)