Tsukimi Kurashita jako malá s maminkou navštívila výstavu medúz. Ne těch s hady místo dredů, ale toho slizkého žahavého sajrajtu, co ještě dneska občas potkáte v moři. Medúzy vypadaly hustě a krásně, skoro jakoby měly svatební závoje. A maminka, netušíc ničeho zlého, naočkovala dcerunku tím, že až vyroste, bude taky krásná jako princezna. Tsukimi je teď nějakých 18+ a opustila maminčinu sukni, aby se uchytila v Tokiu. A tak nějak se smiřuje s tím, že ne z každé dívky vyroste princezna. A z ní určitě ne. Ne, že by byla tlustá nebo tak něco, ale její rosolovité tělíčko, které neví, co je to make-up nebo depilace, zrovna nejvábnější pohled neskýtá. Ale jí to až tolik nevadí. Je totiž otaku, nerd, freak… prostě tvor sociálně poznamenaný a vyloučený. A protože misery Tsukimi loves company, žije v domě s bandou sobě podobných ženštin. Každá je postižena jinou formou otakismu (od tradičních japonských hader až po vlaky) a i zbývající rysy mají podobné. Děsí se vzhledných a stylových lidí, nerandí a mužů se všemožně straní (a to i když jsou gayové). Posledním hřebíčkem do jejich sociální rakve je prostý fakt, že majitelkou domu je tajemná a nadpozemská yaoi bohyně, kterou všechny uctívají, ale většina z nich ji ani neviděla. No a do tohoto prostředí se jako blesk z čistého nebe zjeví Kuranosuke, „slečna“ nevšedních půvabů a vůbec všeho, čeho se zdejší osazenstvo děsí.

Toliko k úvodní zápletce, jak říkám, nemá smysl to rozebírat, prostě sednout a mrknout, ono vás těch 23 minut nezabije. Takto zajímavé a příjemně jemně vtipné josei jsem totiž už dlouho neviděl. Jasně, pro většinu kluků asi nebude sledování partičky prdlých a úchylných dívek moc zajímat, mají jich dost v reálu. Ale jak už jsem napsal, rozumným holkám doporučuji všemi deseti. Atmosféru skvěle dokresluje kresba a design postav. Nejde o žádné generické více či méně krásky, jak je většina lidí u shoujo/josei zvyklá. Všechny hrdinky jsou na pohled zvláštní, každá svým unikátním způsobem. Být literárním kritikem, napíšu, že toto dílo nastavuje zrcadlo soudobé dekadentní otaku mládeži. Bleh. Hroznej kec. Prostě je to milá a vtipná záležitost, která mezi učením příjemně odreaguje a některé  kolie možná přiměje prohlásit„týý krávo, celá … .“ A vzhledem k tomu, že dohromady má mít seriál jen 11 dílů, rozhodně si můžete být jistí, že u něj nestrávíte mládí. Navíc se to tam hemží různými tu silnějšími tu slabšími popkulturními narážkami, takže se možná i dovzděláte. Jo a jen tak mimochodem, opening je jak hudebně tak vizuálně geniální.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)