Za tu dobu se k lepšímu nezměnilo skoro nic, zemětřesení a další libůstky pročistily genofond tak rapidně, že se ze skutečně živých lidí stal téměř ohrožený druh. Technologie trochu upadla (i když hippiesácké volkswageny přežily) a žít v tomto světě je v současnosti podobně zábavné jako učit se na zkoušky z ISO norem. Lidé proto vyslali své odborové předáky a mediální osobnosti, aby u Boha orodovali, protože koneckonců tohle v kolektivní smlouvě zakotveno nebylo. Stvořitele tyhle kecy nejspíš nebavilo poslouchat a tak lidstvu ještě naposled splnil pár přání. Jedním z nich bylo stvoření Hrobařů, bytostí, které jako jediné mohou neživáky uložit k trvalému spočinutí. Mezi ně patří i dvanáctiletá Ai, která tuto lukrativní pozici získala jak je ve státní správě obvyklé, na základě rodinných konexí po své matce, která už důchodový systém zatěžovat nebude.

Ai si tak žije se své zapadlé vesničce, věrna svému poslání má pro každého obyvatele vykopaný a nachystaný normovaný hrobeček, až se jednoho dne zjeví cizinec a celou vesnici vystřílí. Jen tak, aby se neřeklo. Ai z toho samozřejmě nemá radost, ale přesto se rozhodne, že cizinec je jejím tatínkem a vydá se s ním na cesty. Tatínek si hraje na velkého zlouna a kruťáka, ale všichni víme, že má dobré srdce, což v budoucnu ještě několikrát prokáže (člověk si od toho vyhlazování musí dát občas voraz). S nebývalou péčí a láskou dcerunce vysvětlí, že nemůže být Hrobařem, protože je jen malý šklebák a pro tuto funkci jsou Hrobaři tvořeni, nelze ji tedy získat tlačenkou přes matku. Jenže ejhle, omyl, Ai je vopravdická, což by mu došlo, kdyby měl ve své pravidelně pukající a rozletující se hlavě krom sraček taky nějaký mozek. Ai je totiž dvanáct… a děti se nerodí kolik let? No shit, Sherlock! Každopádně se malá holčička vydává do neznáma s týpkem, který jí vystřílel všechny blízké včetně adoptivní rodiny. A navíc je, jak už jsem naznačil, jedním z Bohem požehnaných (splnilo se mu přání). Takže už patnáct let nestárne, když umře, nezmění se na neživáka, ale respawnuje, a vůbec je to milouš k pohledání. Jo a samozřejmě taky ví „jak to tehdá všechno bylo“ a důsledně popírá, že by se Stvořitel s kýmkoliv vykecával, prostě si sbalil pár svých švestek, celý projekt „Lidstvo“ označil za totální fail a nechal napospas osudu.

Aby to nevypadalo, že si z Bezbožné neděle dělám jenom srandu – předloha je celkem slušně temná, Humpnie Humbert minimálně první část prvního dílu působí jako saďour a dceru řeže jako žito. Zápletka je navíc celkem zajímavá. Bohužel, s postupem času, jak člověk začíná víc a víc přemýšlet, jde celé zaujetí pěkně do háje a to vinou hlavní hrdinky, která je na pěst už v předloze a v anime adaptaci tomu dává pomyslnou korunu. Nejen, že pořád kňučí a chová se naprosto nelogicky (jak je vidět už v prvním díle), ale je našroubována na archetyp „malé clumsy holčičky, která potřebuje tatínkovu penis péči“. Vzhledem k tomu, že má jít navíc o postavu, která patří k nejmocnějším na světě… No prostě v předloze to šlo skousnout, ale v nadabované anime verzi z ní normální člověk chčije magi v kostkách. Ale jako legální inspirace pro pedofily budiž. Abych to shrnul – přes zajímavost předlohy a toho, že se realizace zhostilo studio Madhouse, jsem k seriálu hodně skeptický a to ze dvou důvodů. Tím prvním je Ai, tím druhým potom divný pocit, že dochází k záměrné úpravě anime směrem k „milému příběhu se smutným pozadím“.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz),