Moderní japonská společnost se s těmi „odlišnými“ vyrovnává po svém. Homosexualita v Japonsku snad nikdy nebyla zásadní problém (přes jejich dřívější vrozený rasizmus),  ale v případě ostatních problémů společnosti je řešení prosté. Osahává se v metru? Uděláme kampaň, nebo lépe – nakreslíme manga příručky! Vyrovnáváte se se znásilněním? Není problém, máme centra, která vám diskrétně pomohou – a ještě dostanete rady v podobě mangy! Neumíte masturbovat? Máme pro vás sadu příruček. Chcete vypadat jako dívka? Není problém… ostatně o dvou posledních jsem se v nedávném článku zmiňoval. Dá se říct, že mangy pro podobné případy lze rozdělit do dvou kategorií – jedna přímo radí lidem a druhá se snaží otevřít oči většinové společnosti. Z Hóró Musuko mám pocit, že se snaží o to druhé.

Už manga je kreslená velmi decentním a ne úplně (i na seinen) typickým způsobem a anime zachází ještě dál. Před divákem tak od prvních snímků stojí svět, vykreslený pastelovými barvami, připomínající Šinkaiovy filmy. Je to jen můj osobní pocit, ale mám dojem, že se autor snažil vytvořit líbivé prostředí pro oko, aby odlehčil složitost tématu. A tím tématem není nic jiného, než transsexualita, transvestitismus a vůbec poruchy pohlavní identity. Ti z vás, kteří čtou mangu možná znají ne zrovna pozitivní věc jménem Afterschool Nightmare, která částečně naráží na stejný problém. Mezi Japonci jde (soudě ze zpráv různě po internetu) o poměrně rozmáhající se vlnu, za kterou může stát kde co.

Šimura Takako se na podobná témata dost specializuje (u nás je známá zejména její Aoi Hana) a tentokrát vypráví příběh zženštilého chlapečka Šúičiho Nitoriho, který se rád strojí jako holčička a dívenky Jošino, která má přesně opačný problém – vidí se jako muž. Oba kvůli své odlišnosti trpí (zejména psychicky) a oba jsou tak nějak rozhodnuti se nedat a najít si své místo ve světě. Jak je asi z textu jasné, nepůjde o žádnou komedii, zlehčování nebo něco podobného. Seriál si nejspíš vyslouží i nějaká ta ocenění a solidní hodnocení. Přesto bych ho ale nedoporučoval nikomu, kdo se na vážné a ne zrovna běžné téma necítí.  A ani lidé tolerantní a světaznalí z tohoto kousku nejspíš nebudou mít úplně dobře po těle. Já sám si po prvním díle nejsem vůbec jistý, jestli se mi chce zkoušet další díl. Jasně, má to úžasnou vizuální podobu (jak obraz, tak zvuk) a silné téma… ale já tak nějak radši humorné a odlehčené věci, hnusu mám dost v běžném životě.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)