Abych povídání zkrátil, poté, co technické služby města Tokia důkladně vyčistili ulice a seškrábanou hordu prodali do Severní Korei jako vepřový separát, bylo rozhodnuto, že v zájmu bezpečnosti vytvoří jednotky sebeobrany předsunuté opevnění na opačné straně brány. Jedním z důstojníků účastnících se této mise je i poručík Jódži Itami, hrdina od Ginzy, který coby zkušený gamer a otaku rozpoznal hrozbu a místním pořádkovým silám do příchodu džieitai říkal, co mají dělat. Na druhé straně brány na Jódžiho čeká klasický fantasy svět. Kombinace antiky, středověku a renesance, všemožných humanoidních ras, kouzel, čistého světa nezatíženého moderním průmyslem a tak vůbec. Úkolem jednotek sebeobrany se tak rychle stává nejen vybudovat stabilní nárazník pro případ dalších útoků, ale také infiltrace stávajících mocenských struktur, navázání spolupráce a v ideálním stavu i získání výhradního práva na objevené území pro Japonsko. Vítejte ve světě Gate: džieitai kanoči nite, kaku tatakaeri (velmi volně: Brána za kterou síly sebeobrany svedly svůj boj).

Že vá  m to trochu připomíná Outbrake company? Na první pohled možná, ale jinak nemůžete být dál od pravdy. Předně – Jódži coby mladý otaku v Kristových letech není ani neschopný ubožák, protože má charakter a práci (kterou stejně jako nemalá část populace vykonává sice dobře, ale primárně proto, aby měl z čeho platit své koníčky), ale ani zamindrákovaný panic, i když už si chvíli nevrzl, protože je rozvedený. Hrdinky, které se postupně kolem Jódžiho začnou nabalovat potom taky nejsou úplně typická skvadra škatulkových archetypů, ze kterých si každý úchyl vybere to svoje, ale zároveň ho autoři nezatíží nějakou příliš komplexní osobností. A koneckonců k intoxikaci moderní japonskou kulturou a předměty z cizího světa sice dochází, ale pouze jako logický doplňkový jev, hlavní slovo má vojsko a politika. Pokud máte v tuto chvíli pocit, že zní popis až příliš dobře… máte pravdu. Nemluvím totiž o seriálu, ale o novelách a manga adaptaci.

Seriál zatím z nepochopitelného důvodu působí proti předlohám mnohem lehčím a jásavějším dojmem. Místo tisícovek mrtvých Japonců a Japonek, desítkách tisíc moderní technikou rozemletých útočníků, vyhřezlých střev a rozervaných těl tu máme jedno probodnutí, Jódžim, pár průstřelů, nějaké to rozseknutí civilisty a pár zvuků snažících se fantazii vnutit představu masakru, který se odehrává někde mimo záběr. Podle tempa vyprávění by v prvních dvou dílech mělo padnout dobře sto padesát tisíc humanoidů a nezjištěný počet zvířat. Nevidím to úplně reálně, což jen prohlubuje mou skepsi do budoucna. Mluvíme tu totiž o světě, který by jinak spíš odpovídal temnější Conanovské fantasy. Tisíce mrvol, hnijící vnitřnosti roztahané po půli bojiště, hromadné znásilňování, mrtvoly použitých žen a dívek poházené nahé a znetvořené v kdejakém příkopu, týrané otrokyně, hlad, špína atd. Světě, ve kterém si Císařství podmanilo většinu známého světa, porobené národy jsou utiskovány a zneužívány a obětovat cokoliv a kohokoliv pro vlastní přežití je bráno za charakterový klad.

Jasně, Gate se nesnaží hrát si na ekvivalent Berserka nebo Übel Blatt, špinavé části, vysoká politika, zrady a podrazy jsou střídány odlehčenějšími scénami z běžného života a zabydlování se v novém světě, ale po prvním díle seriálu mám pocit, že zmíněný hnus, který dává odlehčení vyniknout bude jen dál upozaděn a celková atmosféra tak půjde do háje. Napovídá tomu už jen samotná grafická stylizace seriálu. Už v prvním díle působí některé pasáže skoro odflákle a trio dívek, které se k Jódžimu jako první přimknou je proti předloze posunuto o několik příček směrem k roztomilosti. Nehodlám sice seriál zabalit po prvním díle, ale hodně se bojím toho, že fanouškům předloh bude brzy ležet v žaludku a divák předloh neznalý ho vezme jen jako další fantasy harémové ecchi, což by byla hrozná škoda. Nezbývá než doufat, že byl první díl jen hloupým přešlapem a atmosféra se rychle posune, kam patří.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)