Manga začala vycházet v září a o čtvrt roku později se k ní přidává i anime, vysílané  v Noitamina slotu. Bez ohledu na téma je už toto samotné důvodem ke zvýšené pozornosti, protože do tohoto programového bloku bývají zařazené jen ty zajímavější a ne zrovna mainstreamové kousky. Naruta nebo Bleach byste tam hledali marně. Když k tomu potom přidáte i zvolené téma a ještě jeho zpracování, máte před sebou seriál, který si tuto pozornost plně zaslouží a pravděpodobně se o něm na fórech bude dost mluvit. Pseudointelektuálové totiž milují díla, která vypadají, jako by je dělal někdo na fetu. Proto jsem se také rozhodl, nepsat první dojmy na základě prvního dílu. Po jeho odvysílání totiž diskuze zaplnili právě lidé uvedeného typu, kteří začali halasně vychvalovat „artovost“ seriálu. Po druhém dílu začalo toto nadšení vychládat, jak prostředí začalo méně připomínat stavy navozené LSD a víc Laputu – a zfetovaný Miyazaki už tak umělecky nezní. První dojmy tak tentokrát píšu na základě tří odvysílaných dílů, ve chvíli, kdy jsou rádobymilovníci artových anime zmatení a nevědí, jestli by sledováním této taškařice neklesli v očích ještě divnějších kamarádů.

Zápletka je poměrně jednoduchá. Kdesi v budoucnosti (konkrétně 22. století) si lidstvo řekne, že je málo svobodné a tak svoji svobodu vylepší za pomoci sítě superpočítačů, kterou nazvou Fraktál. Od té chvíle se cítí naprosto skvěle, nemusí se potkávat jeden s druhým, nemají pevné bydliště a dělají si svobodně, co se jim zlíbí. Tedy skoro všechno. Lpění na tradičních myšlenkách jako „rodina by měla bydlet spolu“ nebo „bylo by super mít vlastní dům se zahradou“ je fuj a je zapotřebí to pomocí vymývání mozků léčit. O toto vymývání se starají „kněžky“, které nedopustí, aby bezstarostnou mysl jejich svěřenců trápily podobné fujtajbly. To samozřejmě hlavní hrdina zatím netuší, zpočátku je pouze dospívajícím klukem, který si na digitálních avatarech (zde nazývaných doppelové) svých „volných“ rodičů vymínil, že bude zatím žít na jednom místě v malém domku. Miluje starou techniku, rád se v ní hrabe a také na rozdíl od ostatních dává přednost pohybu „naživo“ místo používání doppela. To z něj samozřejmě činí ideálního kandidáta na záchranu zdegenerovaného světa. Shodou náhod se mu tak do rukou dostává podivný doppel jménem Nessa. Rozjuchané stvoření, které se chová úplně jinak, než kdy chudák Clain (hlavní hrdina) viděl.

A právě Nessa z části popudila hledače Opravdového Artového Anime. S ní a s Enri, praštěnou odbojářkou, vplouvá do seriálu ztřeštěná dobrodružnost ghibliovek, jak ji známe z Conana, Totora nebo Laputy. Jejich výstupy jsou absurdní, za vlasy přitažené, ale příjemné. Zvlášť po prvotním LSD šoku (doppelové vypadají jako když Plants vs. Zombies znásilní Farmville a opening je skutečně fraktálový). Ani tady se ovšem nezastavíme, přece jenom téma je to příliš vážné. A tak se začíná objevovat odbojová část a s ní násilí a smrt. Netuším, jestli se tento slepenec podaří autorům ukočírovat, ale pokud ano, doporučím ho všem milovníkům dobrých postapo scifek a orwellovských témat. A samozřejmě také všem milovníkům Laputy a Conana, protože jestli mi svět Fraktálu něco připomíná, pak je.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)