„Ty vole Pepo, viděls už Belzebuba? Z toho se posereš!“
„To je jako ten novej Naruto? Jako Blíč?“
„Tywe vyser se na Naruta, to je pro děcka, tohle je někde úplně jinde!“
„To tam jako nejsou ninžové?“
„Hele neser, jo? Žádný ninžové, žádný kage bulšit no džucu…“
„To jako ani žádná Sakura-čan? Ani Irichime Inoueová? Chci něco s babama! A na vobrázku je nějaký mimino!“
„Ty seš piča, fakt, že jo. Ne, ani žádní kuni ani čani, tohle není anime pro děcka, tady týpci nemluví jako kokoti z mateřský! A až uvidíš Hildu, tak už si na Sakuru nevzpomeneš ani při honění, ta strčí do kapsy i Tsunade!“
„No jo, čumím na gůgl, to je nějaká gotička? Ale kozy má pěkný. O čem to teda je a proč je tam to děcko?“
„Tywe jak mám vědět, vo čem to je, viděl jsem první díl! Ale to děcko je jakože malej pán démonů, vona je jeho démonská chůva a je to jakože vo škole plný drsných borců, něco jako náš učňák. A voni se jakože furt mlátí a ten nejsilnější má právě to děcko na starost a má díky němu větší sílu nebo něco. Takovej lepší blíč, s ničím se tam moc neserou, mluví normálně a ne jak paka z gymplu a fajty jsou tam na chvilku, protože se řežou pěstma a židlema!“
„Pičo bankai židlí, vole! Je to na jutůbu? Jdu mrknout!“

Když jsem předloni Beelzebuba objevil, mohlo být venku jen nějakých 5 kapitol. Myšlenka na nahé mimino v hlavní roli mi přišla absurdní, ale jak šel čas, mangu jsem si hodně oblíbil. A to i z důvodů, které uvádím na začátku v „názorné“ ukázce, jak se o tomto seriálu možná budou někteří lidé bavit. Beelzebub je přímočarý, kluci si prostě jdou rozmlátit huby a souboj jen málokdy trvá víc jak půl kapitoly. Pěkně na pěsti, jakýpak s tím sraní. S jazykem se taky moc nepářou, prostě je to banda pobudů, rabiátů a mladistvých delikventů první kategorie. Škola, na kterou chodí, je tím nechvalně proslulá široko daleko. Jako relaxační šónen fajto rozhodně paráda. Bál jsem se, že mi Beelz junior bude vadit, ale přes jeho neustále ukazovaný holý zadek nebo kulky jsem ho rychle přestal registrovat. A navíc se poměrně záhy objevuje démonická černovláska Aoi, vůdkyně nejsilnějšího dívčího gangu školy, které stačí vrhnout pohledem a většina borců na škole si nadělá do kalhot.

Příběh sám je poměrně prostinký a přímočarý, jak už to u tohoto žánru bývá. Hrdina sílí, přibývají oponenti, z prvních protivníků se stávají kamarádi, objevují se první nadpřirozené schopnosti i souboje… Anime zpracování jsem se v tomto případě nijak zvlášť nebál, Pierrot odvádí standardní práci a navíc dál budu dávat přednost manze. Na autorskou prvotinu jde rozhodně o skvělý počin. Kdybych měl sebrat klady a zápory seriálu, pak by to vypadalo asi takto: Klady: Aoi Kunieda, krátké souboje, dívčí hrdinky, na které se dá koukat, dívky ocení valchy mužských postav, bezprostřednost a na anime vyšší vulgárnost dialogů. Zápory: Beelzovy zvuky, které jsou žvatláním miminka a ne démona (v manze si většinou vystačí s drsňáckým DA! – odtud opening), barevnost (zvykl jsem si na černobílou mangu a imo je prostě anime příliš barvičkové), obava z fillerů (venku je nějakých 92 kapitol). Jako oddechovku doporučím každému, kdo není proti tomuto žánru zaujatý.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)