Nejprve stručně k ději. V kouzelném světě obydleném nadpřirozenými bytostmi, žije malá princeznička Astarotte, která má drobný problém se svojí budoucností. Je jí deset a nesnáší muže. To by normálně ani tak nevadilo, dokonce by to mohla dotáhnout na předsedkyni některého z feministických spolků. Jenže je Succuba (česky též jako běs sviňavý ženský).  A mangaka rozhodl, že správná succuba ke svému přežití prostě muže potřebuje. Konkrétně jejich pyje, ze který musí sát ejakulát. A to tak, aby ani kapička životodárné tekutiny nepřišla nazmar. A Astarotte by se s touto mužskou chloubou měla začít urychleně seznamovat, protože během nějakých dvou let jí nic jiného nezbude, pokud nechce předčasně odejít do kompostu. Neví jak by se z toho vymluvila a tak pošle svou hlavní dozorkyni, aby jí sehnala lidského muže. Ta odcestuje do lidského světa, kde okamžitě poznává lidského samečka, kterému je 23 let. K jeho dalším kladům patří to, že vypadá na 14 a má 10letou dceru, co nejraději chodí bez kalhotek. Později se dozvíme, že k ní přišel tak, že ho ve 12 znásilnila maminka té princezny, která mu má nyní za úkol sát úd. Samozřejmě se rychle i s dcerkou přestěhují do kouzelného světa. K tomu ještě přidejte služku, kterou ostatní pravidelně dojí, aby měla princezna čerstvé mlíčko a idylka může začít.

Během prvního dílu jsem nevěřil vlastním očím, při čtení mangy jsem začal pochybovat o  soudnosti a zdravém rozumu autora. O jeho sexuálních deviacích jsem pochybnosti neměl. Narozdíl od „relativně cudného“ anime si na papíře nebere servítky. Děj ubíhá zběsileji, svou fantazii nemusí krotit, dává volnou ruku svým démonům… a je to znát. Takže zatímco v anime jsou ty nejpedofilnější úchylárny rozložené do několika dílů, v manze to má čtenář pěkně ložené hned v rámci prvního booku. A nejen to. Nahými desetiletými zadky se to tam jen hemží, o fyzických potřebách princezny se mluví častěji a místy má člověk neurčitý pocit, že autor doufá, že doujiny na tuto mangu budou primárně na téma incestní pedofilie (hlavní hrdina o podobných věcech ani neuvažuje, to by snad nikdo do televize nepustil). Aby toho náhodou nebylo málo, královna (matka Astarotte a Asuhy) si s promiskuitou hlavu zrovna nedělá, i když pozemšťana stále miluje. Pro ukojení okamžitých tužeb, kvůli kterým by nestihla povolat někoho ze svého harému, má k dispozici věrnou zbrojnošku-hermafrodita, a ani na okamžik neváhá z její věrnosti vysát maximum. A jen tak mimochodem – náš průměrný třiadvacetiletý Japonec sráží ostatním členům harému sebevědomí svým obřím nádobíčkem. Při průměrné velikosti asijských kladélek to jednomu začne vrtat hlavou…

Proklikal jsem pár dílů, prolistoval dva booky mangy a jediné, na co jsem se zmohl bylo prostinké PROČ?! Já chápu, že na tomto světě existují lidé s poměrně bizarními choutkami, koneckonců pro yaoistky pravděpodobně nebude ojíždění bezbranného dvanáctiletého kluka žádnou novinkou. Ale proč z tohohle dělat seriál? To je jich opravdu tolik? Kodomo no jikan bylo sice svým způsobem chlípně pedo, ale minimálně manga byla pojatá jako rozumně seskládané rodinné drama, které vysvětluje, proč se malé holčičky snažily chovat jako šestnáctileté děvky. Tohle je jiné. Holčičky se nesnaží, jsou v podstatě normální, jen scénáristé a mangaka sám divákovi překládají spoustu záběrů, situací a dialogů, které mají nejspíš působit erektivně, ale pokud se z nich normálnímu člověku bude něco zvedat, tak leda žaludek. Seriál bych doporučil opravdu leda pedofilům, pro ně půjde pravděpodobně o milou a neškodnou podívanou. Mangu bych nedoporučil nikomu.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)