Leden

Start prvního kvartálu,  spousta nových seriálů. Bohužel, loni žádná sláva. Respektive pár kousků, na které by se dalo koukat se našlo, ale že by byla zrovna nutnost je vidět… Přes nevýrazný děj bylo nejpopulárnějším kouskem anime Spice and Wolf. A to kvůli hlavní hrdince – nikdy dřív nezaznamenaly vlčice takto koncentrovaný zájem otaku a doujinshi či fanarty s nahou vlčí bohyní Horo rychle zaplavily internet. Abych byl genderově a politicky korektní, pro bukvomilné vyšel první díl OVA Kirepapa, které se mi do paměti vrylo ani ne tak hloubkou penetrace, jako spíš hloubkou dialogů „A:Taky je to pro tebe poprvé? B: Samozřejmě. A: To mne těší, znamená to, že budu tvůj první“. Za tragédii měsíce bych potom označil pokračování Gunslinger girl. Studio Artland dokázalo stvořit takový grafický hnus, že přes to, že jsem měl původní sérii i mangu rád, nedokázal jsem dokoukat ani druhý díl.

Únor

Hned na začátku se konal již 12. ročník Pragoconu. V rámci manga linie, kterou měl na starosti Trilenid, jsem měl hned dvě přednášky. Většinou jsem s vlastními přednáškami nespokojený, ale zrovna v případě „Tys to neviděl? Jak můžeš žít“ o kultech v anime se musím pochválit, povedla se mi. S conem samotným už jsem tak spokojený nebyl, mám pocit, že Pragocon rok od roku víc upadá – a soudě podle článků, které se po jeho skončení vyrojily, je tento pocit poměrně rozšířený. Problém je, že i povedené linie nebo části programu se v celkové nespokojenosti s hlavní organizací utopí. Což je škoda a šéfům jednotlivých linií to imho bere chuť k práci.

Co se anime týká, v únoru toho nikdy moc nevychází, ale tentokrát nelze opomenout zajímavý OVA počin jménem Mnemosyne: Mnemosyne no Musume-tachi.

Březen

V půlce měsíce se konal 2. ročník Sconu, mladého conového počinu z dílny Aldyho a Kirany. A stejně jako v případě prvního ročníků jsem si to užil naprosto skvěle. Relaxační pohodová akce, na které bylo sice anime naprosto minoritní (díky bohu), ale co do celkové organizace i pohody akce byl pragocon pokořen. Vrcholem conu byl parádní galavečer, který Aldymu zcela nepokrytě závidím.

V závěru měsíce se pak objevilo koťátko Chii, které se poměrně rychle stalo kultovní záležitostí mezi všemi nek(r)ofily, co znám. Doporučuji pár dílů zkusit, je to vážně hrozně milá záležitost.

Také jsme se konečně rozhoupali a kvůli Animefestu a vůbec akcím, pořádaným naší grupou, jsme s Christofem a Trpaslíkem začali řešit založení občanského sdružení Brněnští otaku.

Duben

Jeden ze dvou nosných pilířů, na kterých stojí anime rok. Vychází kvanta novinek, nasazují se dražší kusy a tak podobně. O některých dubnových kouscích už jsem tady psal, konkrétně Itazura na kiss, Special A a Macross F a o některých jako například Vampire Knight to mám teprve v plánu. Z dalších zajímavých počinů bych mohl zmínit třeba Kurenai, knihovnickou polokomedii Toshokan Sensou, svérázný, ale graficky parádně zpracovaný Soul Eater nebo zajímavý sh-ai počin Nabari no Ou (ano, opravdu se tam mají rádi dva kluci, pánové smiřte se s tím, bukv homosexuálové vládnou světu). Pokud bych měl ale v dubnové várce najít nějaký kousek, který je opravdu výjimečným počinem, pak bych volil seriály Kaiba a Real Drive. Graficky, scenáristicky i hudebně našlápnuté kousky od opravdových mistrů řemesla. Jejich jediným negativem, které bohužel odradí většinu diváků, je prostý fakt, že se u sledování musí myslet. Nejde o žádné odpočinkovky, občas se u sledování budete cítit jako na drogách.

Květen

Květen je časem Animefestu a následného zotavování se z něj. Letos se nám toho opět spoustu nepovedlo, některé věci vybouchly, ale díky našláplosti programu si většiny z nich lidé neměli příliš času všimnout. Letos jsme poprvé museli sáhnout k omezení registrací a to na počet 900. To by jeden nevěřil, kolik lidí se „zapomnělo“ registrovat a začali se nám ozývat hned jak jsme registraci ukončili. Nakonec se nás tak do prostor kina Scala a prostor Sálu B. Bakaly vtěsnalo něco málo přes tisícovku. Po jeho skončení jsme se definitivně rozhodli, že příště už jinak, je potřeba se posunout o úroveň výš, jinak nebudeme mít zájem návštěvníků jak zvládat. 14.5. nám pak ministerstvo zaslalo souhlasné vyjádření a sdružení mohlo začít fungovat.

Červen

Další z odpočinkových měsíců, nová anime prakticky nevycházejí a člověk tak může v klidu relaxovat a klidnit si nervy po již klasických pofestovních hádkách na téma „Proč se to na AF podělalo, jestli se to podělalo nebo jestli to hintzu zbytečně moc nehrotí“. Taky jsme si střihli první valnou hromadu sdružení a společně s Jarníkem jsem pak začal koumat jak pořádají cony za hranicemi a z koho si brát inspiraci. Jarník je v tomto ohledu opravdu talent, takže od konce června mne až skoro do konce prázdnin neustále zásoboval linky a náměty v takové míře, že jsem to občas ani číst nezvládal. Každopádně výsledkem této jeho nepolevující snahy je web Animefestu, který, pokud si dovolím trochu neskromnosti, podle mne překonává snad všechny conové weby, co se nám podařilo najít.

Tak a pro dnešek konec, druhou polovinu roku až zítra, v jednom článku už by to bylo příliš dlouhé.