Nebudu chodit kolem horké kaše a vezmu to pěkně popořadě. Nemá smysl tu rozebírat vše, co v říjnu začne vycházet, takže budu komentovat jen věci, které mne nějakým způsobem zaujaly nebo znám předlohu.

Toradora!

Roztomilá romantika, která potěší každého, kdo má rád hrdinky typu Luisa ze Zero no Tsukaima. Zápletka je poměrně běžná – Takasu Ryuujije díky pohledu, který podědil po tatínkovi, považován za nebezpečného delikventa se setkává s Aisakou Taigou, přezdívanou „kapesní tygr“, která je označována za nejhrůzostrašnější dívku na škole. Výsledkem tohoto setkání je dohoda, že si vzájemně „vypomohou“ získat polovičku, protože jde shodou náhod o kamarádku Aisaky a kamaráda Takasua. Že se dohodu plnit nedaří a kam tyto pokusy plné fiasek a omylů povedou, je snad každému jasné. Jak úžasně neoriginální. Přesto jsem se při čtení mangy slušně bavil – jen doufám, že scénáristé neprocpou do seriálu haldy kalhotek či jiných ecchi atributů, v tomto případě by to vysloveně rušilo (stejně jako ruší matka hlavního hrdiny už v manze).

Shikabane Hime: Aka

Pro změnu trošku krvavější záležitost – vzpomínáte na Zombie LOAN? Tak v tomto případě půjde o něco podobného. Jen místo dvou bičíků tu máme školačku/y. Mrtvé. Makina Hoshimura umřela a ke své neskonalé smůle se dostala do rukou budhistických kněží, kteří se rozhodli, udělat z ní Shikabane – nemrtvý strojek na mletí dalších nemrtváků. K boji krom luzného vzhledu a krátké sukýnky používá kde co, nejčastěji ale hračku připomínající izraelské UZI (čert ví, co je to doopravdy, já to nepoznám). Protože kněží nejsou žádní nelidové, je Makině slíbeno expresní odeslání do nebe. Bohužel pro ni až poté, co zlikviduje 108 nemrtváků. Přiznám se, že si nejsem tak docela jistý, co si od této adaptace studio GAINAX slibuje. Sice si u mne zlepšili jméno po vydání Tengen Toppa Gurren Lagann, ale jestli budou dál pokračovat v podobných titulech, rychle je přeřadím mezi „neget“ studia, kam se zařadili po vydání Konomimi a He is my master. Shikabane hime manga je totiž typická béčková kydlička, kde létají končetiny, krev teče proudem a logika nemá své místo.

Yozakura Quartet

Tento seriál si ani obrázek nezaslouží, koho zajímá -> google. V podstatě jde o variaci na téma „powerpuff girls“ pro starší publikum. Hlavní hrdina, běžný kluk, kterému to zapaluje plus tři hrdinky, z nichž každá je odbornice ve své oblasti. Nekomimi slečna je telepatka, genki slečna je bojovnice a megane slečna je psychopatka – respektive kouzelnice nebo tak něco. Společně chrání město před zlořády, pomáhají babičkám přes přechod a tak vůbec. Mangu jsem číst nevydržel, u seriálu asi jeden díl zkusím, protože na ní dělají stejní lidé a studio jako na Rozen Maiden.

Kurogane no Linebarrels

Žánr mecha se snaží v posledních letech co nejvíce přiblížit svým fanouškům, takže se výběrovým kriteriem pro hlavní postavy stává co největší vyšinutost a nenormálnost. Kurogane je toho (krom „záchodového“ gundamu) dokonalým příkladem. Kouichi je srab k pohledání, o jeho příčetnosti lze již po pár kapitolách mangy s úspěchem pochybovat a přesto ho začíná poslouchat plechová nádhera s roztomilým jménem „linebarrel“. Záhy zjišťuje, že se ocitá na počátku boje o nadvládu nad lidstvem a lidé, se kterými se spojil, jsou možná ještě vyšinutější než on – sem tam nějaká vražda, další necítí bolest (©rambo). O vyšinutosti jejich protivníků ani nemluvě. Fanoušci žánru mohou jásat, zbytek světa jen kroutit hlavou a doufat, že se tyhle poloemo nádhery nerozlezou i do jejich oblíbených žánrů.

Skip Beat!

Snad jediný zástupce opravdového shoujo tento měsíc. Tak opravdového, že hrdinka je pitomá až to bolí, vedle ní hraje druhé housle i Kotoko z Itazura na Kiss. Jen považte: Zamiluje se do přitroublého rádobyumělce, odejde s ním to Tokia, dře na něj, vaří mu, pere mu no a tak podobně. A když jí konečně dojde, že on na ni z vysoka kašle a má ji skutečně jen jako otroka, co neudělá – místo, aby konečně začala žít vlastním životem, rozhodne se mu strašlivě pomstít a to tím, že sama vstoupí do šoubuznyzu a bude „ešče hustější“ než on. Ještě před samotným prvním konkurzem ji vytočí další idol, ještě „coolovější“ než ten předchozí, takže má hnedle objekty k pomstě dva. A pomstít se nebude až tak úplně snadné, protože krom paličatosti a „housewife skillz“ nemá žádný talent. Vzhledem k tomu, že jde o klasické shoujo, si snadno dopočítáte, jak se bude děj vyvíjet dál. Nicméně manga je hodně populární, takže se dá předpokládat, že u sledování Skip Beatu skončí nejedna fanynka. Ostatně zase tolik toho pro dívky říjen nenabízí.

Ga-Rei: Zero

Kensuke je skoro normální středoškolák. Skoro proto, že už od malička vidí duchy… nepřijde vám to povědomé? Když dodám, že velmi záhy obdrží meč, skoro jako by Ichigovi z oka vypadl – jen teda nemá oranžovou palici. Kdo doufá ve fajto, má bod. A ne jen tak ledajaké, dost dobré na to, abych mangu doslova hltal a třepal se na každý nový díl. Opět se žádná extra originalita nekoná, Kensuke se nehodou (líbací nehodou) seznámí s dívkou, která duchy nejenom vidí, ale i s nimi bojuje prostřednictvím svého duchovního peta, ke kterému je připoutána řetězem a který ji jednou zabije. Dívka pochází se slavného vymítačského rodu blabla bla, dál si to jistě domyslíte. Co mne na manze zatím baví je prostý fakt, že krom šermířského umění nemá Kensuke žádnou speciální schopnost. Všem, kteří mají fajto v oblibě nelze než doporučit.

Kurozuka

To nejlepší (téměř) na konec. Respektive… těžko říct jestli nejlepší, rozhodně nejpřekvapivější. Nečekal jsem, že by toto někdo natočil a navíc zhustil do dvanácti ohlášených dílů. Důvod? Brutalita a naturalismus. Mangaka se s tím rozhodně nepáře, stránkami tečou potoky krve a dalších tělních tekutin, hrdinové trhají střeva z útrob svých obětí či se milují v rozličných pózách – s jejich nahotou si také starosti nikdo nedělá, Kuromitsu (hlavní hrdinka) se zejména v počátcích vyskytuje oděna jen ve své husté pubické ochlupení velmi často. Manga byla skvělá, ale jak to natočit a necenzurovat či to udělat tak, aby to nepůsobilo zbytečně vulgárně či pozérsky… no nechám se překvapit. Co se týká samotného děje: Kuro utíká před svým bratrem, narazí v horách na chatrč, ve které žije Kuromitsu. Během pár dní mezi nimi vzniká láskyplné milenecké pouto, které překlenuje čas. Kuromitsu je nesmrtelnou pijačkou krve a posléze tento „dar“ přenáší i na Kuroa. Doufají, že spolu dojdou na konec času, kdy po nich už nikdo nepůjde. O nějakou tu tisícovku let později je ale vše jinak (nechci spoilovat, už tak jsem řekl dost).

No a zbytek jen stručně:

Casshern Sins – trailer nepřesvědčil (je v něm prd vidět), má jít o remake remaku původního seriálu

Kemeko Deluxe! – Bože, zač mne trestáš. Ecchi, romantika, superobleky ve tvaru ošklivých chibíků, prostě děs. U mangy nešlo vydržet a to jsem zvládl číst i Rosario to vampire.

Stitch! – disneyovka jako anime, yay! Nebo spíš možná „Ach jo“. Mám Stitche jako postavičku hodně rád, ale jako anime si ho představit nedovedu.

Tytania – space opera oblepená ze všech stran slavnými jmény, těším se na ni, ale zároveň mám velké obavy, protože jde o dílo studia Artland, na které mám pifku kvůli neuvěřitelnému zprasení druhé řady Gunslinger girl. Doufám, že nezabijí další slibný titul.