Máte to? Fajn. Dál si představte, jak šarvátka skončí pro jeho stranu jednoznačnou prohrou, neboť soupeř nasadil profesionály, se kterými se obyčejní odvedenci doplnění šlechtou a těžkou jízdou, nemůžou měřit. Kníže patří k těm málo přeživším. Náhodou se mu stane, že se připlete pod nohy nepřátelskému veliteli, kontrolujícímu bojiště. I rozhodne se zemřít čestnou smrtí a trochu srovnat skóre tím, že ho vezme na onen svět s sebou. Bohužel (nebo bohudík) tento pokus nedopadne zcela dle představ, a tak se kníže probouzí coby zajatec vítězné strany. Jak se sluší a patří, je za něj stanoveno výkupné, leč chudé panství není schopno toto pokrýt. Kníže se tak stává otrokem. V této roli se pozvolna učí od svého pána taktice, strategii a dalším vojenským dovednostem, na oplátku učí místní vojáky střílet z luku a vztah pán – otrok pomalu přerůstá do zdráhavého přátelství. Potom však přijdou zlé zprávy z bývalého panství – o léno bez pána se přou dva vévodové, kteří nebudou váhat obsadit je silou… Pořád si představujete?

No tak teď můžete pečlivě vybudovanou představu vzít, dát jí pěstí do žaludku, kopnout do rozkroku, vyválet v bahně, následně pomočit a poté ji z milosti střelit do hlavy. Houfnicí. Opakovaně. Voilà, a máte zápletku Madan no ou to vanadis v kostce. A ne, bohužel si nedělám legraci. To, co v rámci novely vyvolává v člověku dojem „jo, není to zlé, ale ten potenciál by šlo využít ještě lépe“, se v adaptaci mění na něco, co by s trochou štěstí přišlo hloupé i Zdeňku Troškovi. Příběh, který má využívat geopolitických konfliktů, soubojů armád a vojenské taktiky je redukován na ne-tak-docela-ecchi interakci mezi hlavním hrdinou a válečnicemi s označením Vanadis – nebo spíš Vnadais. Protože koneckonců, o vnady tu jde především. Kluci z Anime cirku přeložili název jako „čarostřelec a vanadiska“ a já bych s nimi souhlasil. Hlavní hrdinka totiž skutečně vnadami liská. Uznávám, jsem idealista. Po prvním a druhém díle jsem si říkal „třeba se to zlepší, třeba to pojmou rozumně a děravé strategie aspoň nebudou ukazovat tak strašně okatě“. Nemohl jsem se mýlit víc.

Příběh knížete Tygročerva totiž do anime vnáší obludnosti, které v novelách nebyly tak příšerně okaté. Od nefungující taktiky, přes nefungující interakce postav až po hrudníky, ze kterých jsem měl mořskou nemoc. Svět, kde je za prakticky plochou považována dívka, která má minimálně trojky, spíš čtyřky? To asi nebude svět pro mne. Ve chvíli, kdy tyto ingredience smícháte dohromady, vzniká pole totální nudy velké zhruba třináct krát dvacet tři minut. Posledních šest dílů jsem jel částečným proklikem jako video na pozadí. Zkusil jsem úplně vypustit vojenskou a fantasy část a brát seriál jenom jako rabukome, ale také naprosto neúspěšně. Hlavní vanadiska miluje knížete a velmi rychle mu to natvrdo oznámí. Kníže má rád ji a taky jí to dává pomalu ale jistě najevo. K ostatním dívkám se chová jako gentleman. Všechny ostatní dívky přesto ho vnímají podobně jako průměrná čtrnáctiletá dívka s IQ 80 Justina Biebera. A to si ani nemusí dávat do trenek okurku. Žádné vztahové možnosti, vše nalinkováno jasně a zřetelně, navíc se všechny chovají podle stejných šablon – a je jedno, že jedna prochází bojiště s metodikou katru a zabíjí hlava nehlava a další odmalička pere knížeti trenky a neublížila by ani mouše.

Pokud hledáte nějaké to ecchi rabukome s rozumnou a v rámci anime uvěřitelnou interakcí hrdinů, zkuste první sérii Infinite stratos. Pokud spíš vývoj hlavního hrdiny, válečnou taktiku a strategii, sledujte Kingdom. Vanadisky bych vám doporučil snad jedině v případě, že neexistuje žádný jiný seriál, kniha nebo hra, kterou jste ještě nezkusili, a vy ležíte doma na smrt nemocní. Tenhle kousek by vám totiž mohl usnadnit odchod na onen svět. A dost možná i zabydlení v očistci. Podobné seriály tam totiž běží v dvouhodinových smyčkách prokládaných projevy ze sněmovny a zpěvem Davida Hasselhoffa.

Další informace: anidb (en), ANN (en), Akihabara (cz)