Když nahlédnete do průměrného románu, pustíte si televizi nebo se jenom rozhlédnete kolem sebe, všimnete si, že přes to, v jak osvícené a dá se říct emancipované době žijeme, je to téměř vždy muž, který je dle platných konvencí nucen udělat první krok a často dívku složitým způsobem namlouvat, než tato svolí (často jen proto, aby po pár týdnech dala přednost jinému samečkovi s efektivnějším způsobem namlouvání). Ani seriály pro dívky nejsou v tomto ohledu výjimkou, ač se snaží tuto skutečnost maskovat. V praxi toto maskování vypadá tak, že se autoři tváří, jako že si hrdinka vybírá, ale i tady jsou to chlapci, kteří se snaží dostat ruce co možná nejblíže jejímu srdci. Jak ukazují rozličné servery, na kterých mladí řeší své problémy, mate toto maskování hlavinky dospívajících dívek možná víc než je zdrávo. člověk chvíli pročítá a naráží na problémy tohoto rázu:


Nevim co mam dělat
Na začátku chci říct že nejsem nějaká ošklivá, jsem normální holka, ani hubená ani vychrtlá, docela hezká chytrá a zábavná, takže si můžete podobný poznámky odpustit. Do třídy chodím se dvěmaklukama , co jsou fakt super, bavíme se spolu a tak. Občas spolu jdeme ven nebo na diskotéku, prostě do klidu. Jenže ani jeden zatím nezkusil nic víc. Jak to??? Co mám dělat aby se to změnilo?? Všude se přece píše, že dřív nebo později začnou mít zájem. Holku ani jeden nemá. Mám ještě počkat??? Nevím co si o tom myslet. Odhodlají se sami nebo mám začít nosit třeba větší výstřih nebo tak??!!
nepolibena 16

Možná si řeknete, že dotyčná je prostě pitomá nebo z toho ještě nemá rozum – ale je tomu opravdu tak? Nebo je jen jednou z mnoha podobně zmanipulovaných, které realita nastavuje krutou tvář, ve které románové koncepce nefungují? Přiznám se, že tato myšlenka podnítila moji zvědavost a jal jsem se po tomto dívčím zmatku pátrat důkladněji. Přece jenom jsem Trilenidovi slíbil přednášku na téma svádění v anime. Velmi záhy jsem narazil na dotaz, který téma přednášky upravil a dá se říct posunul:

Poradte

Libi se mi kluk z vedlejsi tridy ale vubec nevim jak na to. Myslite ze bych mu to mela rict?? NEbo se ho zeptat jestli by nesel ven? Kdyz on je hrozne hezkej je to nejhezci kluk u nas. Jak to udelat, aby sel? O cem bych se s nim mela bavit? Holky mate na to nejaky typy nebo neco jak ulovit hezkyho borce? Kluci co by na vas nejlip zabralo? Bojim se ze rekne ne.veronika N. 14

Jistě uznáte, že tak lákavé sousto, jako je příručka pro začínající lovkyně chlapců, nešlo nechat bez odezvy. Bohužel, příliš kloudných rad se dívce nedostalo, prý je na to ještě mladá, je pitomá, když neví, o čem by s ním mluvila, a chce ho sbalit atd.. Mne to však zaujalo natolik, že jsem trochu reorganizoval původní Trilenidův nápad na přednášku a soustředil se primárně na to, jakým způsobem loví kreslené samičky kreslené samečky. Spolu s tím jsem také spáchal věc, na kterou jsem jako správný genderový rovnostář patřičně hrd. Zkusil jsem si zjistit, jak se k jednotlivým v anime popisovaným způsobům, staví pravověrné feministky. Jejich náhled na věc tak doplňuje konkrétní tipy.

Když se podíváte do pravěku, většina tlup žila pod vládou matriarchátu. Mělo to údajně spoustu výhod, muži zaujímali roli lovců, ochránců a páchnoucích vibrátorů, ženy pak spolu s šamanem (vzhledem k extravagantnímu oblečení, které šamani nosí bych si troufl tvrdit, že šlo o prapředky dnešních gayů) dohlížely na vše ostatní. Pamatujete si, jak nás ve škole učili, že pračlověk majzl ženu po hlavě kyjem a pak si ji odtáhl do své jeskyně? Přiznám se, že v poslední době si říkám, jestli ono to náhodou nebylo opačně – přece jenom ona ta věstonická venuše, to byl kus ženské. Úplně živě si dovedu představit, jak praští klackem po hlavě štíhlého vysportovaného lovce, kterého pak za kašpárka odtáhne do své sluje. Váhu i fortel by na to od pohledu měla. Dokonce jsem se ji rozhodl označit za pramáti lovkyň krasavců. Čas v tlupě běžel neměnným tempem desetiletí ba i staletí, až se něco zvrtlo. Při jedné schůzovní hádce, kdy muži remcali, že jsou dny jeden jako druhý, se ženy naštvaly a pronesly větu, která se jim, jak se později ukázalo, stala osudnou. „Když jste tak chytří, tak si to zkuste sami.“ Kam jsme to dopracovali, všichni víme. Zbraně hromadného ničení, alkohol, porno, internet… Samozřejmě, že jako prvnímu udělali muži přítrž tomu, aby je ženy lovily. Nejspíš to nějak narušovalo jejich důstojnost a co si budeme nalhávat, nějaké mlácení po hlavě taky není žádná slast. Čas běžel dál a z ženy – lovkyně se na tisíciletí (s malými výjimkami) stala žena – odměna pro vítěze. Japonsko v tomto ohledu není výjimkou.

Když se podíváte na anime jako takové, dojdete k závěru, že se autoři snaží jít s dobou poměrně svérázným způsobem, a i když praktiky lovení krasavců prezentují jak v seriálech pro dívky, tak v seriálech pro chlapce, co do metod a četnosti výskytu, dominují právě ty druhé. V shoujo často hrdinka přijde ke klukovi jak slepá k houslím. Extrémním případem jsou pak takzvané reverzní harémy, kde jsou z hrdinky mimo celé zástupy mužů. Občas k tomu mají důvod a jde o krásnou a inteligentní dívčinu, jako v případě emancipačního Saiunkoku monogatari, ale když máte pech (většinou), narazíte spíš na hrdinky, které sice vypadají roztomile (to jsou ty s trojkama prsama a víc), ale rozumu mnoho nepobraly. Vidět, jak jim nadbíhají géniové všech barev a tvarů, je přímo k uzoufání. O nějakém lovu nemůže být ani řeč. I když… co myslíte, je reálné lovit muže na naivitu hraničící s hloupostí? Dá se tomu ještě říkat lov, pokud si není lovec vědom toho, že loví?

Co do četnosti, vévodí mezi metodami „jak získat srdce krásného chlapce“ poměrně jednoznačně vaření. Romantické anime/manga, kde by hrdinka vyhlédnuté oběti nezkoušela zaimponovat jídlem, snad neexistuje. Názor feministek v tomto ohledu nepřekvapil:

Tuto praktiku nepovažujeme za hodnou dnešní moderní ženy, jde o pozůstatek patriarchálního útisku. Ptal jste se na aktivní a uvědomělé vyhledávání partnera. Toto je ovšem jednoznačné podbízení se. Žena tím vlastně tvrdí „vem si mne, zastanu domácí práce ráda a ochotně. Budu tvým otrokem“. Je to vskutku nechutné a nedivíme se, že tato praktika je vtloukána do hlav japonským dívkám. Přece jenom japonští muži jsou frustrovaná prasata, která dala světu takové věci jako jsou bukkake nebo simulátor znásilňování.

V pořádku to tedy z hlediska emancipace nejspíš není, na druhou stranu, dívky, které umí vařit, mi přijdou velmi sexy. Japonské dívky mají v tomto ohledu navíc poměrně výhodu proti evropankám – tradiční bentou rozhodně působí méně podezřele, než když dojdete do třídy s větou „zdar Pepo, udělala jsem ti řízky“. Také valentýnské sladkosti jsou japonská děvčata zvyklá spíše vyrábět sama než si skočit do tesca, případně dokonce pasivně čekat, jestli jim někdo něco nedá. U nás si to dost dobře nedovedu představit. Rozhodně ne v počátečních fázích lovu, spíš jako finišer. Jinak hrozí, že Pepovi jednak dojde váš záměr příliš brzy nebo dokonce, že v panice uteče. Základním předpokladem ovšem je, že dotyčná dívka skutečně vařit umí. Možná si budete pamatovat třeba z Minami-ke, Toradora nebo třeba Saber Marionette J, jaké následky mívají opačné situace. V anime to nakonec vždycky nějak dopadne a lovený sameček dívce odpustí, ve skutečnosti to nehrozí. Jednou ho otrávíte a končíte. Zejména z tohoto důvodu proto nedoporučuji čerpat inspiraci v Babicových dobrotách nebo se snažit objektu vařit instantní čínskou polévku.

Z hlediska četnosti výskytu druhou metodou lovu, je nenápadnější „společné doučování“. Společné učení pod jedním kotatsu (to je takový ten vyhřívaný stolek s dekou na všechny strany) už mnohokrát prokazatelně začalo u matematiky a skončilo u biologie člověka. Ovšem musí jít o krasavce, kterému to v průběhu učení dojde, jinak budete marně předstírat, jak nezvládáte exponenciální rovnice, když ve skutečnosti ve volném čase řešíte dokazování riemanovy hypotézy, a vaše letmé doteky pod dekou zůstanou ignorovány. Vzhledem k tomu, že tato metoda nepotřebuje prakticky žádné speciální schopnosti a kotatsu po vzoru pana Babicy nahradíme čímkoliv, co máme zrovna po ruce, jde o metodu, kterou lze skutečně doporučit. Zpočátku můžete volit lehčí verzi „několik kamarádů“ a tyto postupně redukovat. Pravděpodobnost vyděšeného úprku cíle se tak snižuje téměř na nulu. A jak je na tom společné učení z pohledu sufražetek?

Opět pozůstatek doby minulé. Tak, jak jste tento způsob popsal, jde v podstatě o urážku žen, které se musí stavět do role hloupých a podřídivých stvoření, zcela závislých na mužově vedení. Tento popis navíc v podstatě navádí ženy, že je v pořádku platit muži tělem za poskytnutou pomoc. To je přímo perverzní, jako metoda výběru partnera naprosto nevhodné.

Na druhou stranu je zcela v pořádku, pokud toto doučování navrhne sama žena, aby muže dovzdělala v některém z oborů, ve kterých muži tradičně ztrácí, jako je například ekologie či genderová politika. Tato forma je vhodná k převýchově zejména mladých jedinců, kteří ještě nestihli dostatečně nasáknout zapšklost šovinistické společnosti.

Tady bych mohl i souhlasit, že není úplně moudré dělat ze sebe hloupou kozu, na druhou stranu – vybalit na mne některá ekologii, pravděpodobně by rychle pochopila, že geneticky modifikovaná kukuřice či globální oteplování jsou najednou na seznamu problémů, které ji aktuálně ohrožují, podezřele nízko.

Pokračování příště…