Lov v rámci školy bývá v anime nejčastěji realizován v rámci klubových aktivit případně společné práce. Nejsem si úplně jistý, jestli u nás funguje post zástupce předsedy třídy, za nás byli jen předsedové (a i tato pozice byla primárně na okrasu) a nějaké společné uklízení třídy také nepřipadá v úvahu, takže společnou práci škrtám – pokud budete zkoušet imponovat vyhlédnutému samečkovi tím, že mu pomůžete setřít tabuli, jediné čeho dosáhnete je populární „Petra miluje Pááávláááá“. Mnohem zajímavější volbou jsou klubové aktivity, u nás reprezentované primárně kroužky, případně v nižším věku školními družinami. Pro ty z vás, které družina minula a mají jen mlhavou představu o co tam jde – jde o službu, která umožňuje žákům prvního stupně dělat domácí úkoly dřív než dojdou domů, takže se doma mohou věnovat výhradně svému playstationu. Navíc jako nadstandard umožňuje dětem školou povinným pokračovat ve vzájemném pusinkování a hraní si na doktory, kterému navykli ve školkách. Vzhledem k tomu, že uvedené chování lze považovat za nezákonné, budeme plynule pokračovat ke klubům.

V podstatě jde o to, že se hrdinka přihlásí do stejného klubu/kroužku jako vyhlédnutý idol a pak doufá, že nebude úplně k smíchu, pokud o něm nic neví. Přiznám se, že nevím nakolik je tento způsob u nás realizovatelný – v anime má poměrně nejednoznačné úspěchy – vemte si například Iriya no sora, ufo ni natsu, kde hrdinka naivně napíše skutečný důvod vstupu i do přihlášky, a porovnejte ho s výsledkem, jakého dosahuje hlavní hrdinka Itazura na kiss, když se přihlásí do tenisového klubu, aby zapůsobila na svou lásku, shodou okolností kandidáta na japonského šampiona. Že do té doby nedržela raketu v ruce nejspíš není třeba dodávat.

Další z metod v anime ukazovaných je svým způsobem i stalking. Tajné sledování vytouženého objektu, trpělivé vyčkávání před jeho domem či dokonce veřejné zbožné zírání působí sice i v anime svým způsobem vtipně až roztomile, ale ovoce nese jen výjimečně. Jako příklad mohou sloužit seriály typu Koukaku no Regios případně okrajově Full metal panic. Tiché stalkující typy často ostrouhají, když se na scéně objeví postava, která sice není tak chytrá a hezká jako ony, ale jde si tvrdě za svým. Mnohem častěji se tak ze stalkingu stává metoda sběru informací, které jsou následně použity k optimalizaci jiných metod. Bohužel, ať to v anime působí jak chce roztomile, realita je jiná. Nejen, že o roztomilosti nemůže být ani řeč, ale na případný vztah s pronásledovaným objektem můžete rovnou zapomenout. Navíc jde podle nového trestního zákoníku o trestný čin.

Když už jsme u těch metod v rozporu se zákony, nelze nevzpomenout kategorii, která je v dnešních anime trochu opomíjena a v poslední době na ni narážím převážně v manze. Jde o únosy. Možná se budete smát, ale v podstatě jsou únosy mnohem rafinovanější a nenápadnější metodou než třeba v minulém článku zmíněné vaření. Navíc ji můžeme rozdělit na dva druhy, dle stupně obtížnosti. Dívka může nechat unést sebe a nebo může být sama únoscem. Každý z nich má své klady i zápory. První je určen pro submisivnější typy, které nemají příliš vysoké sebevědomí. Stačí najít partičku jakuzáků, zaplatit jim a pak už jen poslat vyhlédnuté oběti dopis složený z písmenek. Bohužel se vám může stát, že negramotní jakuzáci spletou adresu (případ třeba Saber Marionette J), na kterou vás unesli, případně to vašemu cíli bude putna a dopis rovnou zahodí. V případě úspěchu však můžete očekávat vzedmutí citů zachránce, případně alespoň začne tolerovat, váš zájem o něj – přece jenom která dívka by nemilovala svého hrdinu. V praxi brání nasazení této metody zejména nedostatek vhodných padouchů. Pokud by vás napadlo zkusit něco podobného, můžete počítat s tím, že přijdete o investované peníze a vybraní padouši vás v lepším případě znásilní, v horším znásilní, nadopují drogami a ještě prodají do nějakého nevěstince nebo na orgány.

Druhý případ je drsnější, více adrenalinový a krom toho, že je protizákonný, klade velkou důležitost na inteligenci únosce a jeho psychickou sílu. Krom samotné realizace únosu, která není zrovna snadná, je potřeba zajistit u uneseného chlapce vznik tzv.  Stockholmského syndromu (ne, opravdu to není helsinský). Obě části plánu vyžadují čas, druhá navíc i napětí a intenzivní prožitek, který umožní vznik vzájemné vazby. Důrazně se tedy nedoporučuje uneseného hned od počátku krmit jako krále nebo mu umožnit volný pohyb. Úplným selháním je v tomto případě nejen zásah policie/kamarádů oběti, ale zejména vznik Limského syndromu (tj. začnete s uneseným soucítit natolik, že ho nakonec třeba pustíte než se u něj stihne vytvořit cit k vám), který je vzhledem k tomu, že k lovenému objektu již city chováte, velmi častý. Vznik obou syndromů je v anime popsán zejména v rámci kategorie hentai, kde mezi únosci a unesenými vznikají velmi intenzivní vztahy. Jinak je únos dívkou spíše záležitostí mangy, ze sérií jsem na pokus o něj narazil pouze v případě Sekirei nebo Ikkitousenu.

U silového vyvolávání emocí ještě zůstaneme. další možností, kterak ulovit vyhlédnutého krasavce je strach. Přece jenom jsou dívky něžné a křehké bytosti, které pohled na pavouka/slimáka/zombii dokáže vyděsit a je na muži, aby přispěchal dívce na pomoc a nabídl jí útěchu ve svém náručí.  V anime stačí ještě uronit pár slziček a netušící chlapec nemá šanci. Podobná situace se vyskytuje snad v každém druhém anime. Z pochopitelných důvodů jsem názor na předchozí metody od feministek nezjišťoval, ale tentokrát k tomuto už stanovisko mám:

Tady je jasně vidět, že jste muž, jinak by vás ani nenapadlo se na tento způsob ptát. Je přece prokázáno, že to ženy jsou ty odvážnější s pevnějšími nervy. Pouze dlouhodobá manipulace médií ze strany mužů ženy prezentuje jako slabá stvoření, neschopná zabít myš či pavouka. Já se například ničeho takového neštítím, na rozdíl od mého muže, který není schopen dojít za záchod, pokud je na něm pavouk.

Vzhledem k tomu, že sám znám hned několik mužů, kteří mají k pavoukům podobný vztah jako je ten popsaný, docela bych tomu i věřil. Pokud tedy patříte mezi zástupkyně silnějšího a emancipovaného pohlaví, můžete zkusit metodu opačnou – je přece jedno kdo komu v náručí skončí, důležité je, že k tomu dojde. Poměrně osvědčenou metodou v tomto ohledu bývalo sledování filmů. Otrlejším jedincům, kteří navštěvují česká kina, mohu z poslední doby doporučit například dabovaný trailer na Transformers 2 – to jsem se klepal zděšením i já a polovičce jsem v náručí neskončil pouze proto, že brněnská multikina nedisponují pražskou vymožeností – možností zvednout opěrky rukou.

No a jako poslední bod jsem si nechal využívání přirozených předností žen a dívek – v podstatě lov na dívčí vnady, koketování a svádění. Věřím, že metodologii této činnosti nemusím rozebírat, kdo neviděl v žádném anime špulení ňader, špulení zadečku nebo zaříznuté kalhotky (Miyazakiho pleny nepočítám), pravděpodobně žádné neviděl. V reálu se použití této praktiky dělí na množství specifických technik (chci sbalit někoho konkrétního, jsem pasivní, lovím aktivně, metoda „výkladní skříň“ atd.) a i jejich účinek se podle toho mění. Za dobu, co jsem pracoval na diskotéce jsem viděl opravdu ledacos a suverénně nejhorším kombem bych prohlásil zelená tanga o 2 čísla menší než majitelka potřebuje, vytažená nad ledviny, s podivným šedohnědým šlemem na „zadečkové šňůrce“ v kombinaci s bílými bokovkami, které jsou pro změnu o číslo větší. Tato lovkyně dosahovala pravidelně úspěchů až kolem čtvrté hodiny ranní, kdy rozlišovací schopnosti samečků klesly pod úroveň „je to šamponek nebo holka?“. A jak se k podobným praktikám staví militantní emancipované pohlaví?

Vrchol vší nechutnosti. Žena toužící po svazku s mužem, se kterým by mohla počít potomka ukazuje na odiv orgány, kterými ji příroda obdařila kvůli plození dětí, ve snaze upoutat mužovou pozornost. V podstatě se tak sama vystavuje riziku, že po ní muž bude vyžadovat sex. A nejen sebe, ale i nás ostatní, pro které je lůno nástrojem posvátným, určeným k početí a ne zábavě pro tupé pivem páchnoucí hovado. Opět zde nelze hovořit o nějakém lovu, taková zmanipulovaná žena se situuje do role odměny pro toho, kdo první přijde a utrhne ji. Navíc díky takovým ženám a dívkám trpíme my, jež vnady své na odiv nestavíme a víc než fyzickou krásu, která je pomíjivá si pěstujeme kulturu ducha a intelekt. Také jdou na ruku prasatům, která sledují porno a myslí si, že tak to ve světě skutečně chodí. Ale to se pletou! Sice jedna z kolegyní v redakci pravidelně sex provozuje (2x měsíčně), ale neznám žádnou, která by muži dopřála felaci nebo dokonce anální sex!

Možná to někomu přijde úsměvné, ale v podstatě… vždyť ono se s tím vyjádřením dá docela i souhlasit. Ve chvíli, kdy lovkyně začne využívat k lovu svých sexuálních znaků, stává se snadno kořistí a sexuálním objektem. A potom už o nějakém lovu nemůže být ani řeč. Naproti tomu nevidím důvod, proč by dívka neměla v lovu aktivně používat všechny možnosti, kterými ji příroda obdařila? My chlapi se podíváme rádi a koneckonců – kdybychom občas nekoukli, bude to zástupkyním silnějšího pohlaví vadit. Z tohoto pohledu pak vidím jako nejúčinější metodu, se kterou jsem se potkal tzv. metodu cíleného odhalování, která je v anime také občas k vidění. Spočívá v tom, že se dívka obléká na akce normálně, všechny nebezpečné partie má zahaleny a s vysněným objektem navazuje občasný hovor. Ve chvíli, kdy si tento na její normální a běžný vzhled zvykne (prostě se s ní opravdu baví místo aby jí koukal na boule pod tričkem a přitakával), nastoupí fáze „předvedu se“, kdy dívka oblékne decentně vyzývavý vršek, přidá zajímavou sukýnku a obličej si decentně namaluje (rty, oči, prostě zvýraznění přirozeného vzhledu – s malováním typu Navajo jsem se u této metody za 2 roky nesetkal). Na akci samotné z této změny profituje hned dvakrát – nejenom, že je příjemně překvapený cílový objekt, ale zároveň dochází k masáži jeho ega, protože kamarádi většinou nadšeně kvitují, s jakou kočkou se zná, což ho podvědomě nutí zájem dále stupňovat.

A to bude nejspíš vše. Pokud někoho napadají ještě nějaké metody, které jsem opomněl a v anime se vyskytují, dopište mi je prosím do diskuze. Nepředpokládám, že by popsané metody někoho inspirovaly (u některých metod v to dokonce doufám), ale doufám, že jejich výčet pobavil. Příště se pokusím věnovat nějakému bezpečnějšímu tématu.