Že Sunrise umí využít svého potenciálu je známé již dlouho. Že z charakterů svých postav zvládá vymáčknout maximum je snad jasné každému, kdo viděl něco z jejich tvorby posledních let. Dvě, tři, čtyři osobnosti, dramatické a řádně zapálené proslovy, epické příběhy plné lásky i nenávisti, to vše tvoří nedílnou součást všech jejich produktů. Že ale zajdou tak daleko, aby překlenuli vesmír i čas a spojili všechny své vesmíry do jednoto, to by mne v životě nenapadlo. Nevěřil bych totiž, že něco takového je možné. Autoři se ale inspirovali Abenobaši a také „tokikake“. Vznikl tak opus nazvaný prozaicky „Dívka, která skáče dimenzemi“, případně po pražsku „Akihino skotačení dimenzemi realizované za dodržení přesně definovaných vstupních podmínek, které by ovšem reálně mohlo fungovat pouze pro sférickou kutinovou organickou strukturu ve vakuu“.

Příběhem vás nebudu zatěžovat, v prvním díle jsme z něj moc neviděli. Podstatné je pro nás pouze to, že se hlavní hrdinka nechce vdávat a navíc zjistí, že její kamarádka služka je ve skutečnosti geneticky modifikovaný otrok, který by se rád vrátil zpět na Zemi. Společně se tedy rozhodnou utéct. Tedy… podstatné to není, ale příběh tak začíná. Co je podle mne mnohem podstatnější je fakt, že se děj odehrává ve vesmíru Gundam SEED. V prvním díle není jasně řečeno co se vlastně stalo, ale fakt je ten, že ZAFT pokořil pozemšťany a porobil si je. Protože všudypřítomné Haro potřebovalo upgrade, genoví inženýři ZAFTu rekombinovali lidskou DNA a vytvořili novou generaci HARO na biologické bázi – díky tomu mají nyní podstatně větší inteligenci i slovní zásobu. Z Harů  série 00 si poté vypůjčili ultimátní ovládací prvek zvaný „aj habu konturóru“, takže tato nová generace mimo jiné plní funkci šoférů. Pokud se v jednom z následujících dílů ozve „Lock-on, lock-on“, divit se také nebudu, evoluce musí jít kupředu. „Lidstvo“ tedy žije v klasických ZAFT městech (sakra kdybych si vzpomněl, jak se jmenovala), kolem kterých proplouvá spousta odpadků po posledním velkém konfliktu. Na Zemi zůstávají primárně frakce dosud neporobených kmenů lidí, zoufale bojující proti svým pánům.

V pořádku, stát se může, to bych ještě chápal. Jenže… ve chvíli, kdy se z hlubin odpadu vynoří prastará loď, člověk se neubrání šoku. Loď totiž pilotuje velké hypnotické oko, které se představí lakonickým „Watashi wa Rur… Reoparudo!“ Kde nebo jak přišel Lelouch o své tělo netuším, určitě se to dozvíme v dalších dílech (možná je dokonce má schované někde v hybernaci), ale hlas i povaha mu zůstaly. Jeho úmysly nejsou přesně známé, nicméně to vypadá, že bude stát na straně lidí. to, že vzal na palubu ZAFT dívenku, která se snaží osvobodit „lidskou“ kamarádku tomu jen napovídá. Když se na scéně objeví i C.C., už to člověka prakticky nepřekvapí. On totiž Rurúúžu ovládá loď schopnou dimenzionálních skoků (zajímalo by mne, jestli se vydají hledat „lék“ na genetickou modifikaci té trpaslice).

Komu fandit bude jen a jen na vás, Lelouch má na své straně lolitky pilotující lehčené mechy odvozené od Geass sérií, ZAFT zase používá vyvinuté pilotky v ecchi battlesuitech, bojující prostřednictvím mechů Gundam typu. Fandové Planetes pak pravděpodobně budou fandit všudypřítomným odpadkům, tato série jich totiž bude plná až po okraj.