Když jsem se v lednu rozhodoval, na jaký seriál koukat, volba padla krom jiného i na Regios. Ne proto, že by mne zaujal setting, postavy nebo příběh. Prostě proto, že jsem chtěl zkusit nějakou průměrnou věc, u které bych mohl v klidu večeřet. Že ale bude tento seriál až takto neambiciozní, to mne v tu chvíli skutečně nenapadlo. Příběh je v podstatě o tom, co jsem popsal v úvodu. Protože to samo o sobě by nestačilo, stojí v pozadí tajemná organizace, tajemná královna, její elitní jednotka složená z držitelů heaven’s blades a také podivná bytost, zvaná „Haikizoku“. Hlavním hrdinou je potom hustodémon, který by od prvního dílu mohl nakopat všem prdel, ale neudělá to, protože mu odebrali heaven’s blade, vyčítá si, že zklamal otce, vyčítá si, že zradil sv blízké, je emo a debil k tomu. Kamarády, spolubojovníky i náhodné kolemjdoucí mu dělá partička osobností nalezených v plesnivém šanonu nadepsaného „příliš ohrané archetypy, dalších 15 let nepoužívat“. V podstatě jediné, čím vás mohou tyto postavy překvapit je to, že vás za celou dobu vůbec ničím nepřekvapí. Rád bych odvyprávěl alespoň část děje, abych čtenáře uvedl do situace, ale je mi líto, za 24 dílů se v podstatě nestalo nic, co by stálo za popis. A to včetně konce. Aby se divák náhodou nenudil, je do příběhu násilně vpasován děj druhý, ve kterém mluví všechny postavy naprosto příšernou angličtinou (tak hroznou, že bylo víc rozumět japonštině než tomuto… pokusu o angličtinu), který se odehrává v jiném světě a u kterého divák celou dobu neví, jestli jde skutečně jen o televizní vysílání nebo o paralelní svět.

U spousty seriálů zachraňuje průměrnost děje či nezajímavost postav alespoň oslňující animace případně skvělá hudba či dabing. Jak je vám nejspíš z nadpisu jasné, tady můžete na podobné výdobytky zapomenout. Kresba je naprosto generická, koncepce oblud zastaralá a souboje vypadají jako lowcost verze Yuu Yuu Hakusho (a to porovnávám přes propast 17 let). Hudba by možná i mohla být zajímavá, nebýt té ošklivé chybky, že v celém seriálu zní stále dokola zhruba 4 krátké melodie. Paradoxně jsem tak z hudby k tomuto seriálu nejméněkrát slyšel opening, který šlo přeskočit. Dabing odpovídá běžnému rabukome průměru. Vrtá mi to hlavou. Skoro to vypadá, jako kdyby autoři vůbec neměli v úmyslu stvořit postapokalyptickou sci&fi, ale zamilovanou školní komedii a na poslední chvíli se jim to nějak vymklo z ruky. Vysvětlovalo by to například i to, proč každá školačka touží mít s hlavním hrdinou dítě. Nemůžu žíct, že by se snad seriál jako takový sledoval špatně, k večeři byl naprosto ideální, protože jsem mohl kdykoliv odejít do kuchyně bez obav, že mi něco zásadního unikne. Jen si tak nějak nejsem jistý, jestli si autoři vyznění svého díla představovali právě takto. Bohužel skutečně jinak nefunguje. Romantická složka je tak na úrovni Harryho Pottera, akční složka připomíná spíš duhový trip a příběh… kam ten se poděl, to by mne opravdu zajímalo. Ale můžeme se těšit na neméně skvělou druhou sérii, protože scénář někdo zapomněl dopsat a úchylný bičík v samotném závěru ještě upozorní, že „je to teprv začátek“ – to pro případ, že by pořad sledoval někdo opravdu zabedněný, kdo si té tuny narážek v průběhu posledního dílu nevšiml. Něco takto průměrného jsem nedokoukal ani nepamatuji. Pokud hledáte něco opravdu nenáročného k večeři a nevyhovuje vám Ulice, můžete zkusit Regios. Ale pokud potřebujete zabít nudu, utíkejte, seč vám nohy stačí.