Zápisník veterána

Tak jsem zrelaxovaný už i po Ve službách nuly 4 a Spirále 3 a jak jste si asi všimli, poslední dobou píšu jen o nekreslených věcech. Na ty malované totiž nějak neměl mimo pracovní povinnosti náladu. Přemangování je ošklivá nemoc, takže jsem se léčil „obyčejnými“ knihami.

Nemá smysl to zastírat, jsem zase lenošný jako veš. Ne, že bych neměl připravených několik článků, ale i před kamarádské kopance jsem lenošný je dodělat.

Tak jsem se po dokončení Ve službách Nuly 3 a pár dalších pracovních povinností trochu zrelaxoval, tak se snad vracím k pravidelnějšímu psaní. Pokud ne, tak do mě někdo kopněte.

Tak Ine kafe byli ve formě, můžu jen doporučit, ještě pár jejich koncertů v ČR stihnete.

O Kore wa zombie desu ka? psát taky nebudu. Další ecchi ujetost s dementními postavami, kde se hlavní nemrtvý hrdina převléká za Masu šódžo a divák pak musí čumět pod jeho sukni na JEHO přeplněné dívčí prádlo, to OPRAVDU ne. Jen jsem proklikal, jinak by můj mozek došel úhony. Doporučuju leda notorickým transvestitům.

Už nikdy nebudu koukat na anime, dokud ze sebe ráno neudělám člověka. Ani ty kreslený kočky to nějak nedávaj.

Freezing mi asi ani nebude stát za článek. Kozy, kalhotky, bezúčelné násilí, kozy, vykrádačky odjinud… tohle bude ještě horší než na podobném efektu postavené Elfen Lied. Co takhle aspoň TROCHU inovace, milí autoři?

O Gosick napíšu až po druhém, možná po třetím díle. Zatím z toho mám rozpačité pocity a nejzajímavější mi přišel Muchovský opening.

Tak jsem právě viděl první díl Madoky. Buď mi dali něco do oběda nebo byli autoři regulérně na drogách. To by měl zajímalo, co o tom budu psát? Asi zkusím mrknout ještě jednou a to opilý.